18 C 159/2021-36 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou k podepsanému soudu dne 27. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 35 475 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] – uzavřela s žalovanou dne 5. 2. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč přičemž se žalovaná zavázala vrátit částku 30 750 Kč spolu s příslušenstvím a to do 17. 6. 2019. Žalovaná o půjčku žádala online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnila registrační údaje, zadala číslo občanského průkazu a poskytla jeho kopii, dále pak provedla tzv. verifikační platbu z osobního bankovního účtu vedeného na její jméno, čímž došlo k ověření totožnosti žalované. Společnost [anonymizováno] zahájila schvalovací proces, nahlížela do registrů, prověřovala bonitu a následně půjčku schválila a částku 25 000 Kč odeslala na účet, ze kterého byla verifikační platba provedena. Žalovaná však částku neuhradila řádně a včas. Společnosti [anonymizováno] vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% za každý den prodlení dle smlouvy a dále žalované vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Tato představuje poplatek 50 Kč za každý dopis upomínající dlužníka k úhradě a u žalované se jednalo o 2 dopisy, tj. 100 Kč. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalované 38 925 Kč, který se skládal z nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč nesplaceného úroku ve výši 2 650 Kč nesplacené smluvní pokuty ve výši 11 175 Kč neuhrazené paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně požaduje dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 798,12 Kč za dobu od 18. 6. 2019 do 10. 8. 2020. A dále pak úrok z prodlení z nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení. Žalovaná do současné doby dluh neuhradila. 2. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek dne 19. 8. 2020. Tato změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 8. 9. 2020. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupkyně žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdala, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>10. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>11. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>12. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 13. Ještě před jednáním žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Tvrdila, že nedisponuje důkazy k posouzení schopnosti žalované splácet a proto za situace, kdy žalovaná uhradila původnímu věřiteli částku 18 750 Kč, požaduje žalobkyně jen zaplacení dlužné jistiny (25 000 – 18 750 Kč) ve výši 6 250 Kč, vzala zpět žalobu ohledně jistiny ve výši 18 750 Kč, ohledně úroku z prodlení z částky 18 750 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, v části zákonného úroku z prodlení ve výši 2 097,94 Kč, v části kapitalizovaného úroku v částce 2 750 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 10 475 Kč. Soud tedy v této části řízení zastavil dle § 96 odst. 1 o.s.ř., aniž by vyžadoval souhlas žalované (výrok I.). 14. Z listiny nazvané Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 5. 2. 2019, bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit i s úrokem ve výši 279,83 % p.a., celkem tedy 30 750 Kč do 7. 3. 2019. Za opožděnou platbu byla sjednána smluvní pokuta z dlužné částky za každý den prodlení ve výši 0,1%, dále pak za upomínku, výzvu k úhradě a výzvu k okamžitému zaplacení dluhu pak částka po 50 Kč. 15. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba, po provedeném částečném zpětvzetí, je důvodná. 16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto pr