18 C 8/2022-48 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 15. 11. 2021 zaplacení celkem částky 39 843,98 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalovaný uzavřel dne 28. 6. 2020 s žalobcem smlouvu o úvěru, úvěr mu byl poskytnu formou poskytnutí úvěrového rámce a ke dni 30. 3. 2021 vyčerpal žalovaný částku 108 373 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5% z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však ve výši 500 Kč (tzv. Komfort čerpání) a dále pak jednotlivá čerpání úvěru se samostatně dohodnutými specifickými podmínkami splácení se žalovaný zavázal uhradit 11 splátkami ve výši 801 Kč (tzv. Extra čerpání). Splatnost těchto splátek byla stanovena na 17. den v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci v němž byly peněžní prostředky čerpány. Žalobce dále účtoval smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru a to ve výši 0,1% denně ze splátky v prodlení, s jejím splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů – žalobce tak vyzval k úhradě smluvní pokuty ve vši 986,50 Kč. Dopisem ze dne 27. 9. 2021 žalobce odstoupil od smlouvy, toto odstoupení nabylo účinnosti dne 31. 10. 2021 a žalovaného dluh se stal splatným v celém rozsahu 67 471,90 Kč, což zahrnuje: jistinu ve výši 59 153,24 Kč úrok ve výši 6 632,16 Kč náhradu nákladů za vymáhání ve výši 700 Kč smluvní pokutu za prodlení ve výši 986,50 Kč Přes upomínky žalovaný spornou částku doposud dluží. K výzvě soudu žalobce opětovně uvedl, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr dle § 84 -89 zák. č. 257/2016 Sb., žalovaný uvedl, že pracuje ve [právnická osoba], s.r.o. a má příjem 24 000 Kč měsíčně, celkový příjem domácnosti uvedl 36 000 Kč, náklady na bydlení uvedl ve výši 3 000 Kč, uvedl, že bydlí v nájmu, je ženatý, má jedno dítě a ostatní finanční závazky a pravidelné náklady činí 7 000 Kč. Deklarovaný příjem žalovaného byl ověřen proti tabulce předpokládaných příjmů a nebyla zjištěna nekonzistence, žalobce počítal s minimálním disponibilním příjmem na pokrytí životních nákladů – jídlo, ošacení boty, ostatní životní potřeby, dále provedl další doplňkovou kontrolu v dlužnickém registru SOLUS, databázi zaměstnavatelů ARES katastru nemovitostí, Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Z výsledku uvedených kontrol nevyplynuly skutečnosti zpochybňující hodnověrnost žalovaným poskytnutých informací nebo jiné skutečnosti, které by důvodně zpochybnily schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupkyně žalobce se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdala, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>4. Podle § 2395 o.z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>6. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 12. Smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 28. 6. 2020, Smluvními podmínkami, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 28. 6. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému čerpat úvěr s úvěrovým rámcem maximálně ve výši 60 000 Kč Žalovaný se zavázala splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5% z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však ve výši 500 Kč (tzv. Komfort čerpání). Smlouva obsahuje i úrokovou sazbu a to ve výši 23,76 % p.a.. Dále pak na nákup zboží – černá technika žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 8 010 Kč s roční úrokovou sazbou 19,48 % p.a. a žalovaný se zavázal uhradit tento úvěr 11 splátkami ve výši 801 Kč (tzv. Extra čerpání). Splatnost těchto obou splátek byla stanovena na 17. den v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci v němž byly peněžní prostředky čerpány. Žalovaný v rozporu se smlouvou řádně úvěr nesplácel, byl vyzván k splacení celé pohledávky, což bylo prokázáno Odstoupením od úvěrové smlouvy ze dne 27. 9. 2021 a výzvou k zaplacení dluhu ze dne 1. 11. 2021. 13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: 14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobce proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byl žalobce jako bankovní poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobce (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr spl