9 C 239/2022-45 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 4 685 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovanému na základě jeho žádosti ze dne 30. 12. 2021, poskytl dne 3. 1. 2022 spotřebitelský úvěr ve výši 1 000 Kč, který byl splatný dne 20. 1. 2022. Před jeho poskytnutím posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet a byl proveden propočet jeho prostředků ve vztahu ke schopnosti splácet s kladným výsledkem. Totožnost žalovaného ověřili pomocí ověřovací platby ve výši 1 Kč a z kopie jeho občanského průkazu. Podpisem smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku se žalovaný zavázal úvěr vrátit i společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 785 Kč. Žalovaný do současné doby poskytnutou částku nevrátil ani její část. Žalobce zaslal žalovanému dvě upomínky, v souvislosti s nimiž mu vznikly prokazatelné náklady, za které je účtována náhrada paušální částkou ve výši 450 Kč resp. 650 Kč. Žalobce byl dále nucen předat pohledávku k inkasnímu vymáhání, za což žalovanému naúčtoval náhradu nákladů na toto pověření ve výši 1 500 Kč, která představuje poplatek inkasní agentuře. Tyto náklady by nemusel vynaložit, pokud by žalovaný úvěr splácel. Žalobce dále požaduje smluvní pokutu ve výši 300 Kč (2x 150 Kč), tj. 30 % jistiny. Žalovanému byla zaslána dne 28. 1. 2022 předžalobní upomínka, ale ani poté žalovaný dlužnou částku neuhradil. Spolu se svým nárokem na zaplacení pohledávky ve výši 1 000 Kč žalobce tak požaduje i zaplacení částky 2 600 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, dále částku 785 Kč jako poplatek a 300 Kč jako smluvní pokutu. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobce vyjádřil svůj souhlas již v žalobním návrhu, žalovaný, ač byl vyzván se k uvedenému postupu, nevyjádřil, rovněž tak se nevyjádřil ani k věci samé, ač mu výzvy byly doručeny postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že po daném poučení, k tomuto postupu nemá žalovaný námitek. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 4. Z předsmluvní informace ze dne 30. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 1 000 Kč na dobu 14 dní s tím, že uhradí částku 1 135 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 1. 2022 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu, dle níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 1 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 39 % ročně a žalovaný se dále zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 785 Kč, splatnost byla dohodnuta do 14 dnů. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 15 % z jistiny poskytnutého úvěru za každé porušení smluvní povinnosti. Dále byl sjednán poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku, poplatek ve výši 650 Kč za druhou upomínku a poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s předáním a úhrady ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury. 5. Výpisy z účtu měl soud prokázáno, že žalovaný poukázal ze svého účtu žalobci částku 1 Kč a dne 3. 1. 2022 byla na jeho účet z účtu žalobce poukázána na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru částka 1 000 Kč. 6. Upomínkami ze dne 28. 1. 2022 a 10. 2. 2022 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek. Listinou ze dne 21. 2. 2022 vyzvala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] žalovaného ještě před podáním žalobního návrhu k plnění dlužné částky ve výši 4 700 Kč do 28. 2. 2022. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 9. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1968 a § 1970 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 12. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 13. Podle § 2048 o.z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 14. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je částečně důvodný. Vzhledem k předsmluvnímu ujednání má soud za to, že byla prokázána vůle žalovaného uzavřít s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 1 000 Kč, byla i vzhledem k nízkému úvěru prověřena úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet a došlo tak k následnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru prostředky komunikace na dálku. [příjmení] 1 000 Kč byla žalovanému zaslána na účet dne 3. 1. 2022 a účastníci si sjednali splatnost do 14 dnů. V řízení nebylo prokázáno, ale ani tvrzeno, že by žalovaný částku 1 000 Kč, kterou mu žalobce zapůjčil, zcela či z části vrátil, proto soud vyhověl žalobnímu návrhu na zaplacení částky 1 000 Kč a uložil žalovanému povinnost částku 1 000 Kč zaplatit spolu s úroky z prodlení od 21. 1. 2022 do zaplacení, jejich výše vyplývá z ustanovení § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. Přiznány byly dále i poplatky za zaslání upomínek ve výši 450 Kč a 650 Kč, když bylo prokázáno, že tyto byly žalovanému přímo žalobcem zaslány na adresu jím uvedenou ve smlouvě. Vzhledem k tomu, že i výše smluvní pokuty byla sjednána zcela určitým způsobem byla žalobci ve výši 300 Kč přiznána dle § 2048 o.z. 15. Vzhledem k tomu, že se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o.z. uzavřenou prostřednictvím komunikace na dálku nepovažuje soud za oprávněný návrh žalobce v části, v níž se domáhal zaplacení poplatku za sjednání půjčky v celkové výši 785 Kč. Takový postup odporuje platnému právu a vzhledem k jeho výši, je zcela nepřiměřený vůči spotřebiteli jako ke slabší smluvní straně. S ohledem na ustanovení § 1815 o.z., soud proto nárok žalobce na zaplacení poplatku za sjednání půjčky nevyhověl. 16. Žalobce se dále domáhal zaplacení částky 2 600 Kč, která měla dle smlouvy obsahovat náklady na upomínky 450 Kč a 650 Kč a 1 500 Kč jako paušální náklady při předání případu inkasní agentuře dle čl. 7 smlouvy. Soud, jak již bylo výše uvedeno, přiznal pouze náklady na zaslání upomínek, nikoliv náklady na předání věci inkasní agentuře. Jak vyplývá z předložených důkazů, jednalo se o [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] – zabývající se vymáháním, inkasem a exekucí, která zaslala žalovanému pouze listinu označenou – poslední výzva před žalobou a exekucí, obsahující tytéž údaje, které ve svých upomínkách uvedl sám žalobce a který rovněž sám upozornil žalovaného na možnost soudního vymáhání. Takovéto ujednání soud považuje za nepřiměřené ve výši 1 500 Kč - náklady inkasní agentuře, proto k nim nepřihlédl (§ 1815 o.z.) a této části návrh rovněž zamítl. Celkově tak byla zamítnuta částka 2 285 Kč (1 500 + 785). 17. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil. Soud neshledal podmínky pro použití ust. § 142 odst. 3 o.s.ř.