18 C 174/2023-54 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 6. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 31 909 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tvrdila, že dne 8. 11. 2021 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] jejíž součástí byl sazebník poplatků a všeobecné obchodní podmínky. K uzavření smlouvy došlo elektronicky na provozovně obchodníka, jednalo se o nákup zboží. K poskytnutí sjednaného úvěru ve výši 29 309 Kč pak došlo dne 9. 11. 2021; tento se žalovaný zavázal zaplatit v 5 pravidelných měsíčních splátkách po 5 862 Kč vždy k 9. dni v měsíci. Protože úvěr byl poskytnut bezúročně, nebylo třeba ve smyslu § 5 odst. 3 z. č. 257/2016 Sb. zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil, když ani jednu ze sjednaných splátek neuhradil. Žalobkyně tedy využila svého práva a od smlouvy odstoupila, přičemž odstoupení bylo žalovanému odesláno dne 5. 5. 2022 a toto dle smluvních podmínek nabylo účinnosti nejpozději dne 16. 5. 2022. Ještě před odstoupením od smlouvy a jejím zesplatněním byla v důsledku prodlení žalovaný vyzýván k úhradě dlužných splátek samostatnými upomínkami. Celkový dluh žalovaného ve výši 31 909 Kč sestává z poskytnutých nesplacených peněžních prostředků (jistiny) ve výši 29 309 Kč, dlužných nákladů za ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč a dlužné úhrady nákladů za upomínky ve výši 1 100 Kč. Žalovaný na upomínky žalobkyně nereagoval a dlužnou částku do dnešního dne neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle l § 5 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru) na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168.</i> <i>6. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>7. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizována tři slova] [číslo] bylo zjištěno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle níž byl žalovanému poskytnut úvěr na nákup nábytku ve výši 29 309Kč, který se zavázal splácet měsíčními splátkami po 5 862 Kč s roční úrokovou sazbou 0,0 % s tím, že splatnost první splátky bude 8. 12. 2021 bankovním převodem. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele úvěru a podepsána dne 8. 11. 2021 SMS kódem žalovaného. V části D) Sazebníku pro smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizována tři slova] platného od 15. 1. 2020 byly jako sankční nároky žalobkyně pro případ prodlení žalovaného sjednány částky 500 Kč za první písemnou upomínku, 600 Kč za druhou písemnou upomínku a 1 500 Kč pro případ ukončení smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného trvajícího alespoň 3 měsíce. Dle přehledu splátek žalovaný na dluh ničeho neuhradil a dlužná částka tak činí částku žalovanou. 9. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný opakovaně vyzýván, což bylo zjištěno z předložených upomínek. Z důvodu trvání prodlení pak žalobkyně od smlouvy písemně odstoupila, a to dopisem ze dne 2. 5. 2022. 10. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Bylo prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru, a to za situace, kdy se jednalo o bezúročnou půjčku, a povinností žalobkyně tak nebylo zkoumat úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný pak nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by dluh nevznikl, že by poskytnutou částku 29 309 Kč, byť alespoň zčásti uhradil, či že by dluh zanikl jinak. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 309 Kč a v souladu se sazebníkem, který byl nedílnou součástí smlouvy, byly žalobkyni přiznány i sjednané poplatky, a to 500 Kč za první upomínku, 600 Kč za druhou upomínku a 1 500 Kč za ukončení smlouvy ze strany věřitele. Důvodný je i nárok žalobkyně požadující úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po odstoupení od úvěrové smlouvy (výrok I.). 8. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 596 Kč odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po 2 380 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby) odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 1 190 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jeho hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tj. 1 438 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 9 884,50. 9. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.