18 C 193/2022-56 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 15. 6. 2022 domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 225 555,80 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena 15. 5. 2018 smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr na spotřebitelské zboží, kde byla přesně stanovena výše a počet splátek. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 879 Kč splatných ke každému 15. dni v měsíci počínaje 15. 6. 2018. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy o úvěru neplnil a dostal se do prodlení, proto žalobkyně v souladu se smlouvou tuto smlouvu ukončila ke dni 16. 10. 2019 – došlo k zesplatnění všech závazků žalovaného ke dni 16. 10. 2019. Od této doby žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Dlužná částka představuje tedy splátky do zesplatnění ve výši 19 395 Kč doplatek jistiny ve výši 134 572,80 Kč smluvní pokutu ve výši 66 559 Kč úrok z prodlení ve výši 655 Kč poplatek z odeslání sdělení o zesplatnění 200 Kč smluvní pokutu ve výši 2 311 Kč dopojištění ve výši 1 863 Kč. Žalovaný dlužnou částku ve výši 225 555,80 Kč do současné doby neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>6. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>9. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: 14. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 5. 2018, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, protokolu o předání a převzetí automobilu, potvrzení o proplacení úvěru, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], a dlužníkem [celé jméno žalovaného] smlouva o úvěru za účelem pořízení osobního automobilu, výše úvěru byla sjednána ve výši 148 797 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 23,41% p.a., úvěr měl být vrácen v 84 měsíčních splátkách po 3 616 Kč. Úvěr měl být doplacen do 15. 5. 2025 a celkem měl žalovaný zaplatit věřiteli částku 304 544 Kč. Současně žalovaný sjednal zákonné pojištění s platbou 263 Kč měsíčně. První splátka úvěru měla být provedena 15. 6. 2018 a splátky byly splatné ke každému 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný dne 15. 5. 2018 převzal osobní automobil zn. Volkswagen Polo [registrační značka] a [právnická osoba], [anonymizováno] poskytla dne 17. 5. 2018 úvěr ve výši 148 797 Kč 15. Z listiny nazvané zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že z důvodu prodlení na straně žalovaného došlo k zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek a k vyčíslení celkové pohledávky k úhradě a to k datu 16. 10. 2019. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 161 501,80 Kč. 16. Z listiny nazvané odstoupení od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva ke zboží ze dne 31. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně v souladu s úvěrovou smlouvou odstoupila od předmětné dohody a vyzvala žalovaného, aby zajistil provedení změny vlastníka financovaného vozidla v registru vozidel, neboť žalovaný k výzvě žalobkyně neodevzdal předmět financování v termínu dle čl. 2 odst. 2. 14. úvěrové smlouvy. 17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek pro