18 C 220/2023-132 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 30. 5. 2023 zaplacení částky 11 420,12 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně se [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (dále jen„ banka“) dne 27. 3. 2015 smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [spisová značka] [rok], kdy mu bylo umožněno čerpat peněžní prostředky do výše 5 000 Kč, bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 18,00% p.a. Před poskytnutím úvěru banka posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit včetně úroků, poplatků a dalších svých závazků. Žalovaný porušil smluvní ujednání, když překročil sjednanou výši kontokorentu, vznikl nepovolený debetní zůstatek, který žalovaný ve sjednané lhůtě neuhradil, banka zesplatnila úvěr k datu 9. 9. 2020 a odstoupila současně od smlouvy o účtu. Ke dni zesplatnění k činil dluh 11 420,12 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 11 420,12 Kč úroku z úvěru ve výši 8,25% p.a. od 10. 9. 2020 do zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši od 1. 11. 2020 do zaplacení Do současné doby dlužná částka nebyla uhrazena. 2. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17. 12. 2021 s tím, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. 3. K výzvě soudu žalobkyně opětovně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr dle § 9 zák. č. 145/2010 Sb., banka provedla lustraci žalovaného v databázi SOLUS, CCB, insolvenčním rejstříku, těmito registry žalovaný neprocházel. Dále pak provedla kontrolu jeho příjmu ze zaměstnání, jeho příjmů a výdajů a to z obratů žalovaného na běžném účtu za několikaměsíční období, k tomuto rovněž předložila výpisy z účtu žalovaného za leden 2015 až březen 2015. V daném případě se pak jednalo o orientační měsíční splátku do 250 Kč, neboť obvykle výše měsíční splátky činí 5% ze sjednaného úvěrového rámce. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdala, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. 6. Ze smlouvy o běžném účtu ze dne 11. 11. 2014, ze smlouvy o zřízení a vedení U konta ze dne 11. 11. 2014, produktových obchodních podmínek pro úvěry, obecných obchodních podmínek, bylo zjištěno, že byl žalovanému zřízen běžný účet, produkt U KONTO, byla mu vydána platební karta. Z žádosti/smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. KTK/211098 2015 ze dne 25. 3. 2015, bylo zjištěno, že žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr do maximální výše 5 000 Kč a úroková sazba byla sjednána ve výši 18% p.a. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, splácen měl být průběžně vkladem v jakékoliv výši (žádná konkrétní výše sjednána nebyla). Žalovaný byl povinen zajistit, aby kreditní obrat na účtu činil v každém tříměsíčním období částku minimálně ve výši 50% výše úvěru (čl. VII). 7. Soud zjistil, že banka vyzvala žalovaného úhradě částky 6 849,75 Kč a nákladů ve výši 800 Kč do 14. 8. 2020 s tím, že pokud dluh neuhradí, může být úvěr prohlášen za splatný. Banka poté zesplatnila kontokorentní úvěr a odstoupila od smlouvy o vedení účtu a to dopisem ze dne 1. 9. 2020, když k prohlášení splatnosti došlo ke dni 9. 9. 2020. K zesplatnění došlo z důvodu překročení povolené výše úvěrového rámce kontokorentního úvěru a marného uplynutí lhůty pro uhrazení splatné pohledávky banky. <i>8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>13. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> 14. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouvou o úvěru se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch peněžní částku do výše 5 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 18% p.a. Došlo tedy k platnému uzavření smluv o úvěru dle § 2395 o. z., když žalobkyně prokázala, že splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr dle zák. č. 145/2010 Sb. ve znění platném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaný tím, že přečerpal povolený kontokorent, nesplácel úvěr ve sjednaných lhůtách, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků a úroků z prodlení, když výše dluhu byla prokázána platební historií. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky jistiny ve výši 11 420,12 Kč, dlužných smluvních úroků i úroku z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Žalovaný v řízení netvrdil, ani nenabízel soudu důkazy k prokázání, že by dluh ke dni vyhlášení rozsudku neexistoval, proto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu (výrok I.). 15. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby) odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 150 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř. náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 070,50 Kč. 16. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.