18 C 71/2023-106 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 446 871,91 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] dne 4. 7. 2018, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 579 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, k čemuž předložila k výzvě soudu důkazy. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 96 měsíčních splátkách po 8 480 Kč splatných vždy 15. dne v měsíci. Své závazky však řádně neplnil, úvěr byl zesplatnění ke dni 15. 3. 2022 a žalovaný vyzván k zaplacení částky 479 155,78 Kč Ani tuto částku neuhradil, proto svůj nárok žalobkyně uplatnila před podepsaným soudem. Ke dni 23. 10. 2022 činila dlužná částka 522 598,83 Kč a skládá se z: dlužné jistiny ve výši 445 371,91 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 52 830,35 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 22 896,57 Kč poplatků ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovanému bylo doručeno předvolání k jednání na 27. 7. 2023, které současně obsahovalo poučení o možnosti vydat rozsudek pro zmeškání, na adresu jeho bydliště, toto předvolání bylo žalovanému doručeno dne 7. 7. 2023. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 27. 7. 2023 bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání, a proto soud dále postupoval dle § 101 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného. <i>4. Podle § 2395 o.z smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>7. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>8. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle § 153b) odst.1 o.s.ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání, nejméně 10 dnů a ve věcech uvedených v § 118b) nejméně 30 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce, obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.</i> 11. Protože z připojených doručenek vyplývá, že žaloba i předvolání k jednání byly žalovanému doručeny 10 dnů přede dnem konání jednání, žalovaný byl o následcích nedostavení se bez důvodné a včasné omluvy poučen a při jednání přítomný zástupce žalobkyně navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, jsou naplněny předpoklady cit. ust. § 153b) odst. l o.s.ř., a proto soud považoval tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu za nesporná. Na základě shora uvedených skutečností soud tedy žalobnímu návrhu v celém rozsahu vyhověl ve smyslu § 2395 a násl. o.z. a uložil žalovanému uhradit žalobkyni dlužnou jistinu, sjednané úroky, i úroky z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 321/2013 Sb. neboť prodlení žalovaného stále trvá (výrok I.). 12. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem v částce 17 876 Kč odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 10 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, účast u jednání), tj. 30 300 Kč odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 5 050 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jeho hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. 1 200 Kč cestovným k jednání soudu osobním automobilem zn. Opel, [registrační značka] při průměrné spotřebě 6,67 l /100 km, ujetí 232 km k jednání z Prahy do Pardubic a zpět, ceně 41,20 Kč benzinu natural, sazbě základní náhrady 5,20 Kč/km, tj. celkem 1 844 Kč náhradou za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. za 6 půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tj. 8 188,74 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 65 058,74 Kč. 13. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.