23 C 218/2023-40 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 18. 5. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení jistiny 24 900 Kč, zákonného úroku z prodlení z této částky za období od 10. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 571,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 915 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 263 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 839 Kč. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], jako původní věřitel (úvěrující) uzavřela se žalovaným (dlužník – úvěrovaný) dne 21. 5. 2022 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který měl být v částce 30 815 Kč spolu s příslušenstvím splacen nejpozději dne 22. 6. 2022. Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy, když úvěr řádně nesplácel. Proto právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky denně vyčíslená na částku 4 839 Kč. Žalobkyně získala předmětnou pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 s účinností ke dni 5. 1. 2023. Žalovaný přes písemnou předžalobní upomínku ze dne 27. 4. 2023 dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně po výzvě soudu k doložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného korigovala své stanovisko v rámci částečného zpětvzetí žaloby v tom smyslu, že dalšími důkazy v tomto směru nedisponuje, a proto již požadovala pouze jistinu a příslušenství. 2. Podáním doručeným soudu dne 15. 6. 2023 vzala žalobkyně svůj návrh zpět o smluvní pokutu ve výši 4 839 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 5 915 Kč. Soud proto postupem dle ust. § 96 odst. 2, 4 občanského soudního řádu (o.s.ř.) řízení v této části zastavil, a to usnesením ze dne 22. 6. 2023 č.j. 23 C 218/2023-29, které nabylo právní moci dne 19. 7. 2023. 3. Řízení bylo následně vedeno ohledně jistiny 24 900 Kč, zákonného úroku z prodlení z této částky za období od 10. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 571,09 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 263 Kč. 4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa trvalého pobytu dle registru obyvatel (CEO). 5. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili. 6. Podle § 2395 o.z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 11. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav. 14. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru pod [číslo] výpisem z účtu, předžalobní upomínkou (vč. oznámení o postoupení pohledávky) bylo zjištěno, že spol. [právnická osoba], uzavřela Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, který měl být v částce 30 815 Kč spolu s příslušenstvím splacen nejpozději dne 22. 6. 2022. Pro případ prodlení s placením (porušení uvedených povinností) se žalovaný zavázal dle Smlouvy zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny. 15. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu. 16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo v každém jednotlivém případě k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. 17. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek sp. zn. 33 Cdo 201/2018) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), nedávno jej pak výslovně zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III