7 C 215/2022-45 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému žalobou doručenou dne 1.4. 2022 zaplacení částky 11 660 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 19.11.2014 do zaplacení. Tvrdil, že dne 19.12.2013 žalovaný uzavřel s jeho právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce, na základě které mu tato společnost ještě téhož dne zapůjčila požadovanou částku, a to převodem na bankovní účet, jehož číslo dlužník uvedl v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Odesláním žádosti o půjčku, žalovaný potvrdil, že se seznámil se smluvními podmínkami, jejich přílohami a s informacemi v nich uvedenými, a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku společně s poplatkem za její zpracování do 18.11.2014. Tuto povinnost však nesplnil ani přes upomínání dluh nevrátil, na jistinu uhradil pouze částku 2 340 Kč. Žalobce nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017. 2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 24.6.2022 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, jeho souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalobce svým podáním ze dne 11.10.2022 vzal žalobu co do úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 11 660 Kč od 19.11.2014 do 17.12.2014 zpět, soud proto řízení dle ust. § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. v rozsahu učiněného zpětvzetí zastavil (výrok I.). 5. Smlouvou o půjčce, potvrzením o provedené platbě a smluvními podmínkami bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobce společnost [právnická osoba] poskytla dne 18.12.2013 žalovanému půjčku ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku ve lhůtě do 18.12.2014. Aktivní legitimace žalobce vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobce dopisem ze dne 18. 1. 2018 a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 29 776,27 Kč. Žalovanému byla zaslána i předžalobní výzva, jak bylo prokázáno dopisem ze dne 2.4.2020 spolu s podacím archem, kde žalobci byla poskytnuta lhůta k plnění v rozsahu sedmi dnů, odpis byl odeslán dne 16.4.2020. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval skutečnosti, které by vyvracely tvrzení a důkazy žalobce v souvislosti se shora uvedenou smlouvou o zápůjčce. <i>6. V návaznosti na skutečnost, že věc byla rozhodnuta poté, co 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, zabýval se soud i tím, jaký hmotněprávní předpis aplikovat. Dle § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí se právní poměry ze smluv vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na to, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo před nabytím účinnosti zákona číslo 89/2012 Sb., aplikoval soud předpis účinný k tomuto dni. Tím je zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen obč. zák.</i> <i>7. Podle § 657 obč. zák. přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>8. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>9. Dle § 517 odst. 1 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.</i> 10. Dle § 451 odst. 1 obč.zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. <i>11. Podle § 524 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou pak přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená, případné námitky proti pohledávce, které dlužník mohl uplatnit v době postoupení zůstávají mu zachovány i po postoupení pohledávky (§ 529 odst. 1 obč. zák.).</i> 12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 11 660 Kč s úrokem z prodlení od 28.4.2020 do zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o půjčce (§ 657 obč. zák.), na základě níž žalovaný obdržel půjčku ve výši 14 000 Kč, kterou se s poplatky zavázal zaplatit do 18.12.2014. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 52 a násl. obč. zák.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení dodavatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil. Žalobce již přímo v žalobě k prokázání svých tvrzení o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, uvedl, že k tomuto nenavrhuje žádné důkazy. Žalobce tak neunesl své důkazní břemeno o tom, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce proběhlo v souladu s ust. § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb., čehož důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. 13. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 14 000 Kč, žalovaný dosud plnil celkovou částkou 2 340 Kč, přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právní předchůdkyně) na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 11 660 Kč. Žalovaný byl žalobcem dopisem ze dne 2.4.2020, který byl odeslán dne 16.4.2020 (čtvrtek), vyzván k zaplacení dluhu do sedmi dnů a tudíž se dostal do prodlení nejdříve dnem 28.4.2020, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nař. vl. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 10 % ročně od 28.4.2020 do zaplacení a nikoliv dříve. Žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by bezdůvodné obohacení vydal. Soud proto žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit 11 660 Kč s příslušenstvím, tak jak je uvedeno ve výroku II., když žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení vydal, a ve zbytku žalobu zamítl (výrok III.). 14. Žalovaný je povinen žalobci nahradit náklady řízení dle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce měl neúspěch ve věci pouze v poměrně ne