7 C 255/2023-31 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce požadoval na žalované zaplacení částky celkem ve výši 17 680 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 26.6. 2022 uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] to distančním způsobem na adrese [webová adresa] (dále jen„ Smlouva“, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanou spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 13 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím k datu splatnosti dle smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy je mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobce. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobce posoudil její úvěruschopnost. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil u žalované informace ohledně celkového počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další; tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaná nenachází v registrech - centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy, registr„ sankční seznamy“ a interní registr historie klienta. Úvěr byl poskytnut žalované v souladu se schváleným kreditním rámcem, který odpovídá disponibilnímu příjmu domácnosti žalované. Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalované podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb. Žalobce nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet. Následně žalobce vycházel z informací získaných od žalované, a to jednak získaných prostřednictvím licence AISP (PSD2) náhledem na bankovní účet žalované a související transakce dokládající její příjmy a výdaje (resp. kladný rozdíl mezi příjmy a výdaji umožňující řádné splácení závazků žalované), případně předložením výpisu z účtu a z výplatních pásek žalované prokazujících její pravidelný příjem, který činil 17 304 Kč. Žalovaná následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) žalobci potvrdila ve smlouvě a toto odsouhlasila podpisem úvěrové smlouvy. Úvěr byl žalované vyplacen, a to dne 26.6. 2023 v částce 13 000 Kč na žalovanou označený účet. Splatnost úvěru byl dnem 26.7.2022, žalovaná na poskytnutý úvěru ničeho neuhradila. Žalobci dále v důsledku prodlení žalované se splacením úvěru vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek. Ke dni podání žaloby má žalovaná vůči žalobci nesplacenou pohledávku ve výši 16 510 Kč, zahrnující jistinu 13 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 510 Kč. Dále žalobce požadoval po žalované zaplacení smluvní pokuty v souladu s čl. 6 všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 sazebníku ve výši 0,1 % denně za prvních 90 dnů prodlení žalované, tj. za období od 27.7.2022 do 25.10. 2022, která představuje částku 1 170 Kč. Žalovaná ničeho - ani přes upomínání - žalobci neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce i žalovaná byli usnesením soudu ze dne 4.10.2023 vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jejich osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byli poučeni podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Zástupce žalobce a žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslali své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalované. 4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 26.6. 2022, Údaji o Poskytovateli úvěru, Přehledem bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalobce a žalovaná uzavřely dne 26.6.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalované úvěr v celkové výši 13 000 Kč, který žalovaná čerpala jednorázově bezhotovostně dne 26.6. 2022, splatnost úvěru byla dne 26.7.2022, poplatek za poskytnutí úvěru činil 3 510 Kč, úroková sazba nebyla sjednána. Součástí smlouvy byl Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobce. Výpisem o posouzení úvěruschopnosti, Identifikovanými příjmy měl soud zjištěno, že žalovaná uvedla, že žije se dvěma členy ve společně hospodařící domácnosti, její čistý příjem činí 18 000 Kč, její výdaje činí 1 000 Kč. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 17 304 Kč, vypočítané minimální výdaje byly ve výši 3 700 Kč, posouzení úvěruschopnosti žalované bylo uzavřeno jako úspěšné. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr nesplatila. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, jak bylo prokázáno dopisem ze dne 10.3.2023, kde byla žalované vyzvána k zaplacení celkové částky 19 234,71 Kč, a to ve lhůtě tří dnů. <i>5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky</i> 6. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>7. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>8. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>11. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zk