Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 6. 5. 2026 zaplacení částky 56 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 56 000 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 1 589 Kč. Tvrdila, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026 se společností De Vries , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Společnost De Vries , právnická osoba, . nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026 se společností AvaFin , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „původní věřitel“). Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webových stránek www.avafin.cz (dříve také www.crediton.cz), na kterých se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, k čemuž byl povinen doložit fotokopii občanského průkazu a dalšího dokladu totožnosti. V rámci žádosti o úvěr byl žalovaný dále vyzván původním věřitelem k prokázání vlastnictví bankovního účtu a úvěruschopnosti prostřednictvím online služby společnosti Kontomatik UAB, která disponuje licencí AISP – Account Information , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu), kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonané na účtu žalovaného. Alternativně byl žalovaný povinen doložit výpisy z bankovního účtu za poslední 3 měsíce. Následně byl žalovanému v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy dle vybraných parametrů. Dle odst. 3.3.5 Všeobecných obchodních podmínek původního věřitele: „Klient a Zapůjčitel se dohodli, že forma podpisu Dokumentace prostřednictvím uvedení zvoleného hesla a případně podpisového SMS kódu je pro ně dostatečně určitá a je proto považována za písemnou formu uzavření Smlouvy o Zápůjčce. Zadáním hesla a kliknutím na tlačítko „Požádat“, případně zadáním podpisového SMS kódu Klient vyslovuje svůj souhlas s obsahem veškeré Dokumentace“. Tímto způsobem došlo k podpisu úvěrové smlouvy i případných dodatků. Původní věřitel uzavřel s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, dne 8. 9. 2024 (dále jen „Smlouva“), na základě které poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 40 000 Kč. Jednotlivé platby byly vždy prováděny formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu odpovídajícího rodnému číslu žalovaného bez lomítka , RČ, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze 10. 1. 2025 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě dluhu. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení dne 11. 1. 2025. Žalovaný se dle čl. 1 smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny, který žalobkyně požaduje pouze za jeden kalendářní měsíc od posledního čerpání úvěru. Pohledávka žalobkyně se skládala z jistiny 40 000 Kč, smluvního úroku 16 000 Kč a smluvní pokuty 15 840 Kč. Po zohlednění případných dílčích splátek žalovaného v celkové výši 14 251 Kč žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 56 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny 40 000 Kč a smluvního úroku 16 000 Kč nejpozději splatných dne 10. 1. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 6.1 Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p.d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 10. 1. 2025. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 11. 1. 2025 do data odeslání předžalobní výzvy 10. 2. 2026, kapitalizovaná výše smluvní pokuty po zohlednění případných úhrad žalovaného činí 1 589 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného po dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 14 251 Kč. Do dne podání žaloby žalovaný ničeho žalobkyni ani na základě předžalobní výzvy neuhradil.2. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026 se společností De Vries , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026 se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , čímž prokázala aktivní legitimaci ve sporu. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 2. 2026.3. Usnesením č.j. 10 C 135/2026-34 ze dne 3. 7. 2026 soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému včetně žaloby doručeno dne 23. 7. 2026, přičemž soud považoval usnesení se žalobou žalovanému za doručené v souladu s ust. § 46b a § 49 o. s. ř., neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalovaného evidované v informačním systému evidence obyvatel.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě, a žalovaný se k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřil (soud má za to, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání), rozhodl soud bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru (bez uvedení data uzavření a podpisu smluvních stran) bylo zjištěno, že ve smlouvě je jako věřitel uvedena společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , který měl poskytnout žalovanému úvěr do výše limitu 17 000 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, úroková měsíční míra byla sjednána ve výši 40 %. Z potvrzení o provedených platbách a z výpisu z účtu žalovaného za období od 9. 9. 2024 do 10. 1. 2025 bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně v tomto období poskytl žalovanému částku v celkové výši 40 000 Kč. Dle sdělení žalobkyně žalovaný dosud uhradil pouze částku 14 251 Kč.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V řízení listinami, které žalobkyně předložila, však nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.), na základě níž žalovaný čerpal částku v celkové výši 40 000 Kč, když předložená smlouva o úvěru nebyla ani datována ani podepsána (a to ani prostřednictvím elektronické komunikace).11. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobkyně žalovanému ve výši 40 000 Kč, přichází pouze nárok žalobkyně na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 25 749 Kč, neboť žalovaný na svůj dluh uhradil dle sdělení žalobkyně částku 14 251 Kč. Žalovanému tak bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 25 749 Kč, ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. S ohledem na skutečnost, že soudu zároveň nejsou známy možnosti spotřebitele vrátit dluh (žalovaný zůstal v řízení pasivní), stanovil soud žalovanému lhůtu ke splnění povinnosti vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy do tří dnů. Prodlení žalovaného jako spotřebitele se splněním dluhu tak nenastane před uplynutím takto stanovené lhůty.12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch (žalobkyně co do 44,71 % a žalovaný co do 55,29 %). Žalovaný byl v řízení úspěšnější a má tedy právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu však bylo zjištěno, že žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.13. S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 2 304 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, byla žalobkyni v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků uložena povinnost doplatit ještě 576 Kč.14. Lhůty k plnění povinností byly stanoveny jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.