Žalobce se žalobou doručenou původně Obvodnímu soudu pro , adresa, dne 9. 7. 2015 domáhal proti žalované zaplacení částky 3 679 680 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že byl vlastníkem bytového domu, zapsaného na LV 7661 v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro hlavní město , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, . Jednotlivé bytové jednotky tohoto domu prodával za účelem dosažení zisku. Prodej bytových jednotek nabízela realitní kancelář M α M reality holding a.s. s tím, že žalobce pověřil žalovanou k některým úkonům souvisejících s prodejem bytových jednotek, za což jí náležela dohodnutá odměna. Stejně tak tomu bylo i v případě prodeje bytové jednotky č. , hodnota, manželům Adrianě a , jméno FO, . Žalobce udělil žalované dne 28. 2. 2013 plnou moc ke všem jednáním souvisejícím s prodejem této bytové jednotky, mimo jiné rovněž k podpisu svěřenecké smlouvy, smlouvy o notářské úschově či obdobné smlouvy, týkající se způsobu úhrady kupní ceny a dále k přijímání peněžních i nepeněžních plnění. Mezi žalobcem zastoupeným žalovanou a manželi , jméno FO, byla dne 23. 4. 2013 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k bytové jednotce č. , hodnota, ve prospěch manželů , jméno FO, . Rezervační záloha , částka, byla složena kupujícími na účet realitní kanceláře a kupujícím vrácena poté, co prostřednictvím Hypoteční banky uhradili kupní cenu, smluvenou ve výši 3 958 000 Kč, na účet realitní kanceláře, která po odečtení odměny zprostředkovatele a daně z převodu nemovitostí zaslala částku ve výši 3 679 680 Kč na účet uvedený v kupní smlouvě č. , č. účtu, , vedený u , právnická osoba, ., přičemž ve smlouvě bylo uvedeno, že se jedná o účet žalobce. Žalovaná však záměrně do kupní smlouvy jako účet prodávajícího uvedla vlastní číslo bankovního účtu a žalobci se proto finanční prostředky za prodej uvedené bytové jednotky nikdy nedostaly. Žalovaná pak v rámci komunikace účastníků e-mailem sdělila, že si tuto částku půjčila bezúročně na 5 let a bude ji postupně umořovat. Učinila tak ale bez vědomí a souhlasu žalobce, který ji nikdy takovou půjčku neposkytl. Přes předžalobní výzvu k úhradě a výslovné vlastní prohlášení žalovaná na vzniklý dluh dobrovolně nic neplnila.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že na základě partnerského vztahu s žalobcem pro něho začala v rámci své podnikatelské činnosti zajišťovat správu nemovitostí a realitní činnost včetně prodeje předmětných bytů, a to na základě jednotlivých plných mocí. Protože se v roce 2013 ocitla v těžké životní situaci, domluvila se s žalobcem, že si od něj půjčí na dobu neurčitou část peněz z prodeje bytu č. , hodnota, na základě kupní smlouvy ze dne 24. 3. 2013. Ačkoliv nebyla mezi stranami sjednána tato půjčka v písemné podobě, žalovaná neměla důvod se domnívat, že by žalobce svému slovu v budoucnu nedostál nebo, že by ujednání popřel, protože ji v minulosti opakovaně písemně ujišťoval, že se o ni v případě potřeby postará. To, že byla půjčka mezi účastníky diskutována, měli slyšet svědci , jméno FO, a , jméno FO, . Žalovaná si tedy finanční prostředky žalobce ponechala s jeho plným vědomím. Navíc žalovaná z těchto finančních prostředků hradila jménem žalobce jeho náklady na živobytí, na správu majetku i náklady jeho rodinných příslušníků, a to s vědomím žalobce. Obchodní spolupráce účastníků pokračovala bez problému i po ukončení partnerského vztahu v září 2012. Žalobce po ní vrácení prostředků nechtěl ani se nedotazoval proč je neobdržel na svůj bankovní účet, což svědčí o ujednání účastníků, že si žalovaná může finanční prostředky ponechat, dokud je nebude schopná vrátit. Až SMS zprávou z 9. 12. 2014 se žalobce začal dotazovat, kdy mu žalovaná peníze vrátí. Navíc v rámci nevyřešených obchodních sporů strany vůči sobě uplatňují víceré vzájemné pohledávky.3. Usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 20. 8. 2015, které nabylo právní moci dne 8. 9. 2015, vyslovil Obvodní soud pro , adresa, , že není místně příslušný, a po právní moci usnesení věc postoupil Okresnímu soudu v , adresa, .4. Toto řízení bylo nejprve přerušeno v důsledku zveřejnění usnesení Krajského soudu v Praze o úpadku žalované, přičemž řízení bylo vedeno pod sp. zn. KSPH , spisová značka, . O přerušení řízení soud účastníky vyrozuměl usnesením č.j. , spisová značka, z 20. 7. 2017, které nabylo právní moci dne 25. 7. 2017. Toto řízení bylo pravomocně ukončeno k 13. 7. 2020. Dne 14. 8. 2020 však byl u Krajského soudu v , adresa, podán nový insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dne 8. 9. 2020 bylo zveřejněno rozhodnutí o úpadku žalované a povolení řešení jejího úpadku oddlužením s tím, že insolvenčním správcem byla ustanovena , tituly před jménem, , jméno FO, M. iur. comp. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. KSHK , spisová značka, . O přerušení řízení soud účastníky informoval usnesením ze dne 9. 9. 2020 č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 10. 9. 2020.5. Přihláškou pohledávky, doručenou soudu dne 9. 11. 2020, bylo prokázáno, že žalobce přihlásil pohledávku, která je předmětem tohoto sporu do insolvenčního řízení v celkové výši 3 070 012,70 Kč, kdy přihláška pohledávky byla evidována jako P8. V rámci přihlášky pak žalobce výslovně uvedl v poli 10, že se jedná o pohledávku, která je vymáhána v tomto soudním řízení. Podle zprávy o splnění oddlužení ze dne 2. 4. 2026 ustanovená insolvenční správkyně uvedla, že pohledávka žalobce byla uspokojena ve výši 10,91 %, tj. obdržel částku 336 176,51 Kč.6. Usnesením Krajského soudu v , adresa, č.j. KSHK , spisová značka, -B-38/celk. 4 vzal soud na vědomí splnění oddlužení dlužnice , jméno FO, . Ve výroku IV pak soud osvobodil dlužnici od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se také vztahuje na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak učinit měli. Osvobození se vztahuje i na pohledávky, které vznikly s vymáháním přihlášených i nepřihlášených pohledávek věřitelů do insolvenčního řízení (náklady a odměny v exekučním řízení). Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu.7. Žalovaná následně navrhla, aby soud žalobu zamítl právě s odkazem na rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození od placení pohledávek. Žalobce, byť byl soudem vyzýván, zůstal v dalším řízení nečinný, k jednání soudu, které se konalo dne 27. 7. 2026 se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně obeslán. Předvolání mu bylo doručeno dne 25. 6. 2026, přičemž dodáno do jeho datové schránky bylo 15. 6. 2026. Na základě uvedených skutečností soud věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti postupem dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.8. Podle § 414 odstavec 1 zákona č. 186/2006 Sb., insolvenční zákon v platném znění, jestliže byly splněny předpoklady pro osvobození podle § 412a, vydá insolvenční soud rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Dle odstavce 5 téhož ustanovení zákona osvobození podle odst. 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.9. V tomto řízení soud postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, jíž citovala i žalovaná, konkrétně vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, vydaného pod sp. zn. , spisová značka, , v němž byl přijat závěr, že pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká. V soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2023 pod sp. zn. , spisová značka, pak domníval-li se žalovaný, že se na jeho pohledávku uplatněnou žalobcem vztahuje (zcela nebo zčásti) osvobození od placení pohledávek (§ 414 insolvenčního zákona), byl to on, kdo z této skutečnosti pro sebe vyvozoval příznivé důsledky a koho tížilo v tomto směru břemeno tvrzení a důkazní břemeno; současně bylo úkolem soudu, aby žalovaného poučil dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o tom, že je povinen tvrdit a prokázat, zda a v jakém rozsahu nelze žalobci přiznat uplatněnou pohledávku. Na základě uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že z pohledávky žalobce se stala naturální obligace, neboť výše citovaným usnesením Krajského soudu v , adresa, č.j. KSHK , spisová značka, -B-38 ze dne 13. 4. 2026 byla žalovaná osvobozena od úhrady dosud neuhrazených svých závazků. Osvobození se podle § 414 odstavec 1 insolvenčního zákona vztahuje i na pohledávky zahrnuté do oddlužení žalované, tj. na pohledávku žalobce v rozsahu částky 3 070 012,70 Kč, když sám žalobce v přihlášce své pohledávky uvedl, že se jedná o totožnou pohledávku, pro kterou je vedeno toto řízení. Ve zbývajícím rozsahu se jedná o pohledávku nepřihlášenou do insolvenčního řízení, na níž se však vztahuje rovněž osvobození dle § 414 odst. 5 citovaného insolvenčního zákona. V průběhu insolvenčního řízení žalobce na svou pohledávku obdržel částku 336 176,51 Kč, přičemž podle ustanovení § 165 odst. 4 insolvenčního zákona se toto plnění započítává nejprve na jistinu pohledávky. Na tuto skutečnost však žalobce rovněž nereagoval žádným procením úkonem v tomto řízení. Ze všech provedených důvodů proto nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout.10. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalované přiznal vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Žalovaná i procení soud žalobce upozorňovali na osvobození žalované od dluhů, žalobce však zůstal v řízení nečinným, tedy zapříčinil nutnost konání jednání soudu dne 27. 7. 2026. Náklady řízení jsou představovány odměnou advokáta za 3 úkony právní služby, a to převzetí věci, vyjádření ve věci samé i účast u jednání soudu dne 27. 7. 2026, vypočtenou z punkta 3 670 680 Kč, tj. po 23 020 Kč za jeden úkon dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění, paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 3 úkony po 450 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, náhradou cestovních výdajů advokáta při cestě k jednání soudu dne 27. 7. 2026 osobním automobilem s průměrnou spotřebou 7,2 l na 100 km benzínu 95 oktanu v ceně 34,70 Kč za 1 l dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 573/2025 Sb. Při délce cesty 52 km na trase , adresa, a zpět činí náhrada za spotřebované pohonné hmoty 129,92 Kč, náhrada za opotřebení vozidla při sazbě 5,90 Kč za 1 km dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 573/2025 Sb., celkem 306,80 Kč a parkovné 50 Kč. Zástupci žalované pak náleží i náhrada za promeškaný čas při cestě k jednání soudu za 2 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb., vše navýšeno o 21 % DPH v částce 14 951,31 Kč, neboť zástupce žalované doložil, že je plátcem této daně. Náklady řízení tak celkem představují částku 86 148,03 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena jako obvyklá patnáctidenní postupem dle § 160 o.s.ř. s přihlédnutím k výši částky, kterou je žalobce povinen plnit.