Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, původně po žalované domáhala zaplacení- částky , částka, (sestávající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, , dlužného úroku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , smluvní pokutě , částka, , nákladů vzniklých prodlením žalované ve výši , částka, ) spolu se úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení,- částky , částka, (odpovídající smluvní pokutě za prodlení od , datum, do dne podání žaloby)- částky , částka, (úrok ve výši 56,48 % z nesplacené jistiny , částka, od , datum, do , datum, ) a úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky , částka, .2. Žalobkyně tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná podepsala dne , datum, a na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované téhož dne úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok ve výši nominální úrokové sazby 56,48 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 17.dni v měsíci počínaje červencem 2024. Schopnost žalované splácet úvěr byla prověřena na základě informací a dokladů předložených žalovanou, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a úvěrovou historií v SOLUS a NRKI. Na základě těchto údajů, scoringu klienta a prověření insolvenčního rejstříku žalobkyně dospěla k závěru, že je možné žalované úvěr poskytnutou. Žalovaná do data zesplatnění úvěru uhradila 10 splátek v celkové výši , částka, (, datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, ). K datu , datum, pak došlo k zesplatnění celého úvěru, neboť žalovaná byla v prodlení s úhradou splátky delším 65 dnů. Tím vznikl žalobkyni nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši , částka, za prodlení s úhradou dílčí splátky delší 30 dní, celkem u dvou splátek v celkové výši , částka, a dále nárok na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši , částka, za prodlení s úhradou splátky delším 15 dnů, které vzniklo u splátky za září 2024 a následně u každé od listopadu 2024 do května 2025, tedy v 9 případech a celková výše takto uplatněných nákladů činí , částka, . V důsledku prodlení žalované došlo podle bodu 6.3. úvěrové smlouvy k automatickému zesplatnění celého úvěru k , datum, a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem , částka, byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru, k čemuž byla vyzvána 30 dní před zesplatněním. Současně žalobkyni vznikl podle smlouvy nárok na uhrazení úroků z prodlení z celé nové jistiny od zesplatnění do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové jistiny denně za každý den prodlení, tedy od , datum, do zaplacení a sjednaných smluvních úroků, které i po zesplatnění podle smlouvy přirůstají i nadále k původně nesplacené jistině úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaná již ničeho neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy.3. Žalobkyně vzala dne , datum, žalobu částečně zpět co do smluvního úroku ve výši 36,48 % ročně a napříště se domáhala zaplacení částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, částky , částka, a úroku ve výši 20 % z částky , částka, od , datum, do , datum, a úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky , částka, ., právnická osoba, výzvě soudu dále žalobkyně zopakovala svá tvrzení stran prověření úvěruschopnosti a doplnila, že zjistila pravidelný měsíční čistý příjem žalované a vyhodnotila, že její výdaje jsou v takové výši, aby byla schopna předmětný úvěr splácet.5. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel. Taktéž se nedostavila k nařízenému jednání, k němuž byla předvolána.6. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně a zasláním SMS kódu dne , datum, žalobkyni požádala a obě strany následně elektronicky podepsaly úvěrovou smlouvu, a to dle parametrů podle tvrzení žalobkyně shora, sazba RPSN (předpokládané roční procentní sazby nákladů na úvěr) činila 73,65 % ročně (prokázáno listinami „informace pro klienta“, „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, “, „Oznámení o schválení úvěru“ a „Předsmluvní formulář“). Dne , datum, byla žalované částka úvěru , částka, vyplacena bezhotovostním převodem (prokázáno listinou „Doklad o vyplacení úvěru“). Žalovaná na úvěr uhradila , částka, před jeho splatností, a po zesplatnění již ničeho (prokázáno listinou „Karta Klienta“). Dne , datum, žalobkyně zaslala žalované oznámení, že došlo k automatickému zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě nesplacené části úvěru (prokázáno uvedenou listinou). K ekonomickým poměrům žalované v době uzavření smlouvy si žalobkyně obstarala výpisy z účtů od , datum, do , datum, , každý měsíc byla na účet žalované připsána mzda v rozsahu od , částka, do , částka, , dále jsou na účtu patrné četné příjmy od poskytovatelů úvěru (označeny Kamali půjčka, Zonky půjčka, Creditea půjčka, FlexiFin úvěr, Movinero úvěr, půjčka , právnická osoba, ), a pravidelná měsíční platba nájemného , částka, , resp. následně , částka, . Na účet byly dále připsány platby , částka, dne , datum, a , částka, dne , datum, (vše prokázáno výpisem z účtu). Dále žalobkyně opatřila zprávu z registru SOLUS, kde ohledně žalované nebyl žádný záznam a výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI), dle kterého byly u žalované evidovány 4 finanční instituce s žádostí o úvěr s celkovou částkou expozice , částka, (dle připojené legendy se jedná o celkovou výši nesplacených závazků – zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací), byla evidována částka „limit“ , částka, (dle připojené legendy se jedná o souhrn úvěrových rámců revolvingových produktů a kreditních karet již agregovaných v NRKI) a byl evidován dluh po splatnosti , částka, (prokázáno uvedenými listinami). Obvyklá úroková míra v měsíci červnu 2024 u úvěrů na spotřebu (bez kontokorentů a kreditních karet) činila 8,9 % ročně (prokázáno statistickou sestavou , jméno FO, národní banky pro dané období). Žalobkyně vyzvala dne , datum, žalovanou, nechť do 15 dnů od odeslání výzvy uhradí dlužnou částku, v opačném případě žalobkyně svůj nárok uplatní soudně (prokázáno předžalobní výzvou k plnění a podacím archem).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „z.s.ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Podle § 86 z.s.ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. zejména porovnat příjmy, výdaje a zohlednit další údaje o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, především údaje o dosavadních závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Přitom platí, že poskytovatel úvěru musí sám vyvinout při zjišťování poměrů spotřebitele inciativu a nemůže se spolehnout na pouhé tvrzení spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Ze zjištěných údajů je pak povinen učinit příslušné závěry, tj. především poskytnout úvěr jen za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Pokud by úvěr navzdory absenci důvodných pochybností poskytl, ve smyslu § 87 z.s.ú. by smlouva byla neplatná, k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.11. Žalobkyně vyhověla výzvě soudu a popsala a doložila postup při ověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Soud má za to, že poskytovatel úvěru obstaral dostatečné podklady ohledně příjmů žalované, ačkoliv sama žalobkyně neuvedla žádné konkrétní hodnocení, když však z listin bylo zjištěno, že žalovaná disponovala příjmem průměrně , částka, měsíčně.12. Co se však týkalo výdajů žalované, v tomto směru žalobkyně netvrdila, v jaké výši byly zjištěny či s jakými údaji pracovala při tzv. scoringu žalované. Z poskytnutých listin (výpisu z účtu) však vyplynul přinejmenším výdaj na nájem , částka, , respektive v květnu 2024 ve výši , částka, . K dalším výdajům však již žádná zjištění učiněna být nemohla a ani žalobkyně žádná konkrétní tvrzení nepředložila. Z uvedeného tedy vyplývá, že výdaji žalované se žalobkyně při sjednávání úvěru vůbec nezabývala.13. Ohledně předchozích závazků žalované a jejich splácení poskytovatel úvěru opatřil zprávy obsahující informace dalších poskytovatelů úvěrových registrů. Z výpisu z registru SOLUS vyplývá, že ohledně žalované nebyl veden žádný záznam, tedy v době uzavření smlouvy neměla závazek po splatnosti u žádného věřitele, který informace do registru SOLUS poskytuje. Dále poskytovatel úvěru vyžádal výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI), jehož obsah však soud nepovažuje za dostatečný zdroj informací o dosavadním dluhovém zatížení spotřebitele. Z výpisu je sice patrná celková výše závazků žalované (, částka, ), a skutečnost, že žalovaná neměla žádné dluhy po splatnosti. Poskytovatel úvěru však získané informace nikterak neporovnal se skutečnostmi zjištěnými z výpisu z účtu, ze kterých vyplynulo, že v průběhu sledovaného období došlo k opakovanému čerpání spotřebitelských úvěrů z několika zdrojů, a to ve více než dvou desítkách případů. To mělo poskytovatele úvěru vést k tomu, aby postupoval se zvýšenou obezřetností a vyžádal alespoň podklady týkající se skutečné výše výdajů žalované a jejího dosavadního splátkového zatížení. ohledem na výše uvedené soud považuje za vyloučené, aby proces schválení úvěru mohl být považován za postup s odbornou péčí, neboť výše splátkového zatížení je zásadní pro objektivní posouzení schopnosti spotřebitele splácet požadovaný úvěr. S ohledem na výrazné dluhové zatížení žalované také existuje důvodný předpoklad, že připsané částky , částka, a , částka, na účet žalované jsou dalšími závazky, přičemž z výpisu z NRKI není patrné, zda tyto částky jsou součástí celkové výše závazku žalované. I z tohoto důvodu bylo nezbytné, aby se poskytovatel úvěru podrobněji zabýval skutečnou výší a strukturou dosavadních závazků žalované. Jelikož tak neučinil, proces schválení úvěru nelze považovat za postup s odbornou péčí.14. Soud nepřehlédl obsáhlou argumentaci žalobkyně, přičemž považuje za vhodné poukázat na rozsudek Soudního dvora (EU) sp. zn. C-755/22 ze dne , datum, , který na předběžnou otázku „Je účelem směrnice 2008/48 postihovat poskytovatele úvěru za neúplné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i tehdy, pokud spotřebitel beze zbytku úvěr splatil a proti smlouvě v průběhu svého splácení nic nenamítal“ vyslovil, že „Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ SDEU v rozsudku vysvětlil, že povinnost (zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr) stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. To je v souladu se zněním § 86 a § 87 z.s.ú., podle kterého je neplatnost smlouvy vázána na posouzení, zda poskytovatel získal dostatek podkladů o ekonomické situaci žadatele a z těchto podkladů následně vyvodil logické závěry o jeho úvěruschopnosti, nikoliv na posouzení následného průběhu řádného či naopak nedostatečného splácení úvěru.15. Poskytovatel úvěru však na shora uvedené zákonné povinnosti rezignoval, když si podklady pro zkoumání obstaral toliko částečně (výpisy z účtu). Lze připustit, že měl představu o příjmech žalované, totéž ovšem nelze uzavřít stran výdajové stránky, když kromě nájemného, které taktéž bylo možno zjistit z výpisu z účtu, nebylo zjištěno ničeho dalšího, zda žalovaná žije sama, či sdílí s někým společnou domácnost, zda má vyživovací povinnosti apod. Stejně tak nebyly řádně zkoumány ani závazky žalované, a to i přes jasné indicie (vyplácení spotřebitelských úvěrů v dvou desítkách případů za 5 měsíců). Poskytovatel úvěru neučinil nic pro zjištění, jaké je její skutečné splátkové zatížení. Za daného stavu je vyloučeno, aby poskytovatel, pokud by postupoval s odbornou péčí, neměl důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Protože poskytovatel úvěru porušil svou povinnost a navzdory absenci důvodných pochybností spotřebitelský úvěr poskytl, smlouva o úvěru je podle § 87 odst. 1 z.s.ú. neplatná.16. Vedle úvěruschopnosti je soud z úřední povinnosti povinen přihlédnout k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 občanského zákoníku). V daném případě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 56,48 % ročně, předpokládaná roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 73,65 % ročně, přičemž dle databáze , jméno FO, národní banky , jméno FO, průměrná úroková sazba pro spotřebitelské úvěry poskytovaná bankami domácnostem na spotřebu (bez kontokorentů a kreditních karet) za měsíc červen 2024 činila 8,9 % ročně. Protože sjednaná výše úroku převyšuje více než čtyřnásobně (sedminásobně) obvyklou míru úroku poskytovanou peněžními ústavy, jedná se o ujednání ve zjevném rozporu s dobrými mravy, tedy absolutně neplatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Vzhledem k tomu, že soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně dlouhodobě a systematicky uzavírá smlouvy se smluvním úrokem, který je v rozporu s dobrými mravy, je na místě závěr, že neplatnost ujednání stíhá celou smlouvu (v podrobnostech viz odůvodnění rozsudku Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , či Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , jakož i v uvedeném rozhodnutí obsáhle citovaná judikatura městského soudu – dostupné v právní databázi Beck-online). Jelikož nelze dovodit, že by se neplatnost týkala pouze ujednání o smluvním úroku, které by mohlo být oddělitelné, částečně zpětvzetí žalobního návrhu na závěrech soudu ničeho změnit nemohlo.17. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení) podle § 87 z.s.ú., tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla žalované částku , částka, , žalovaná uhradila , částka, , proto žalobkyni náleží rozdíl ve výši , částka, .18. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaná v prodlení není, když § 87 z.s.ú. předpokládá stanovení nové doby splatnosti, proto žalobkyni zákonný úrok z prodlení přiznán nebyl. Prodlení žalované tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Dále platně sjednány nebyly, a proto žalobkyni nenáleží kapitalizovaná jistina ani náklady související s prodlením v souhrnné výši , částka, , smluvní pokuta , částka, ani smluvní úrok ve výši 20 % ročně z jistiny, resp. následně požadovaných 12 % ročně.19. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení není pouze žalovaná jistina, nýbrž taktéž požadované příslušenství. O celém předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , příp. , jméno FO, a kol., Občanské soudní řízení - Soudcovský komentář, ASPI 2019). Výší celého předmětu řízení se však soud nezabýval, neboť částka úspěchu žalobkyně je nižší než samotná částka jistiny, do které byla žaloba zamítnuta (úspěch žalované). Právo na úhradu nákladů řízení by tak náleželo žalované, té však nevznikly dle obsahu spisu žádné náklady, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.20. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. V důsledku absolutní pasivity žalované v průběhu řízení nelze objektivně posoudit její poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jeho možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. Takové jednání žalované však nemůže jít k tíži žalobkyně, proto bylo žalované uloženo, aby jistinu vrátila v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.