Žalobkyně se po žalované domáhala žalobou podanou dne 29. 12. 2025 zaplacení částky 75 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 85 724,18 od 6. 12. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku 10 724,18 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 000 Kč představující náklady na dvě odeslané upomínky a zaplacení 1 800 Kč. Tvrdila, že dne 25. 7. 2025 uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingovou úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr až do výše částky 75 000 Kč, kterou žalovaná v této výši načerpala. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na 3 750 Kč. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 8. 2025. Výzvou z 20. 8. 2025 byla vyzvána k úhradě dlužné splátky, následně pak i druhou upomínkou z 5. 9. 2025, avšak žalovaná své závazky ani poté nesplnila. Jelikož žalovaná řádně a včas úvěr nesplácela, žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru, a to oznámením o zesplatnění ze dne 21. 11. 2025. Požadovaná částka 1 800 Kč představuje smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné jistiny za období ode dne následujícího po dni k plnění uvedeném v předžalobní výzvě do dne sepsání této žaloby. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že žalovaná do dne podání žaloby ničeho neuhradila. Úvěruschopnost žalované byla posouzena. Vycházeno bylo z porovnání jejích příjmů a výdajů a způsobu plnění jeho dosavadních závazků. Totožnost žalované si žalobkyně ověřila z občanského průkazu a z ještě druhého dokladu totožnosti, pořídila kompletní výpisu z bankovního účtu žalované za poslední tří kalendářní měsíce a pro analýzu jeho finanční situace vycházela k pokročilého modelu zahrnující i ekonomické podmínky a trendy na finančním trhu. Dále v individuálních případech má žalobkyně k dispozici výplatní pásky či potvrzení o příjmu žalovaného alespoň za tři měsíce, rozsudek o výživném, dohodu o výkonu pěstounské píče, nájemní smlouvu, důchodový výměr, smlouvu o založení bankovního účtu a potvrzení o trvalém pobytu. Nahlížela do insolvenčního rejstříku, databáze odcizených dokladů, SOLUSu, Centrální evidence exekucí. Zjistila tak, že žalovaná si může dovolit splácet nové závazky až do výše 23 944 Kč. Vycházela přitom z deklarovaného příjmu žalované 52 500 Kč a zjištěného příjmu na účtu 53 041 Kč, nákladů na bydlení deklarovaných ve výši 3 000 Kč, zjištěných z účtu 49 Kč, vážený průměr určila na 1 229 Kč, min. fixní hodnotu na 8 000 Kč, náklady na domácnosti z účtu zjistila ve výši 22 738 Kč, ač deklarovány byly ve výši 500 Kč, vážený průměr stanovila na 13 843 Kč, fixní hodnotu na 6 000 Kč. Finanční závazky byly žalovanou deklarovány ve výši 0 Kč, na účtu nalezeny ve výši 4 713 Kč a v SOLUSu ve výši 0 Kč, na sázení a hazardní hry připadlo 0 Kč a 2 000 Kč ponechala žalobkyně jako rezervu. Žalovaná měla být svobodná, bez vyživovaných dětí. Žalovaná neuhradila ničeho, Anonymizováno2. Žalovaná učinila nesporným, že obdržela 75 000 Kč. Uvedla, že v době uzavírání smlouvy hradila další závazky, pobírala invalidní důchod 7 721 Kč, příspěvek na dítě 1 470 Kč a příspěvek na péči o svou matku 4 900 Kč. Namítala, že RPSN a úrok stanovený smlouvou je v rozporu s dobrými mravy a že žalobkyně nedostatečně posoudila její úvěruschopnost. Navrhovala, aby jí byla uložena povinnost uhradit žalobkyni 75 000 Kč v měsíčních splátkách 1 000 Kč a ve zbytku byl návrh zamítnut. Doplnila pak, že ve společné domácnosti žije s nezl. synem a matkou, o kterou pečuje. Pravidelně hradí nájemné, služby, elektřinu, léky, potraviny a výdaje související se školou syna (ZŠ). O veškeré náklady (25 891,07 Kč) se dělí s matkou. Celkový příjem domácnosti vyčíslila na 31 036 Kč a má více závazků (6 891,07 Kč měsíčně), které se snaží řešit.3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tímto žalovaná souhlasila, žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobním návrhu.4. Smlouvou o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, shora vč. přílohy 1 týkající se úvěruschopnosti, smluvních podmínek, předsmluvních podmínek a dalších listin, bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná tuto uzavřeli dne 25. 7. 2025, na jejím základě byly žalované poskytnuty prostředky resp. úvěrový rámec ve výši 75 000 Kč, které měly být žalované vyplaceny jednorázově na účet uvedený ve smlouvě, a to č. , č. účtu, . Celkovou výši úvěru měla žalovaná vrátit do 72 měsíců od okamžiku čerpání, úroková sazba byla sjednána na 57,99 % p.a. Minimální splátka byla sjednána na 3 750 Kč. Adresa pro doručování určená žalovanou ve smlouvě byla shodná s trvalým bydlištěm, tj. , adresa, , emailovou adresu uvedla: , e-mail, . Účastníci se ve smlouvě dále mj. dohodli (čl. V. bod 5.4.a.), že v případě zaslání upomínek žalované na úhradu dlužné částky bude žalobkyně účtovat 500 Kč. Totožnost žalované žalobkyně zjistila z předloženého občanského a průkazu zdravotní pojišťovny, jejichž kopie si pořídila.5. Ze sjetiny týkající se účtu č. , č. účtu, soud nezjistil ničeho, pro soud se jedná o nečitelnou listinu.6. Ze základních informací spotřebiteli, datového výstupu z Credit Info CEE a dalších listin soud zjistil, že se poskytovatel úvěru - žalobkyně snažil zjišťovat úvěruschopnost žalované. Vycházela ze zjištění, že občanský průkaz, který žalovaná předložila, není ztracený či odcizený, že se žalovaná nenachází v procesu insolvence. Jedná se o informace uvedené již v tvrzení žalobkyně výše. Po zhodnocení všech vstupních hodnot dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná.7. Z upomínek z 20. 8. 2025, písemné i emailové, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě a na emailovou adresu k úhradě dlužných 3 750 Kč a 500 Kč za upomínku, s uvedením VS odpovídajícímu číslu smlouvy. Upomínkami z 5. 9. 2025 pak byl žalovaný vyzván opět k úhradě dlužných 3 750 Kč a dvou nákladů na upomínky po 500 Kč.8. K úhradě celkové částky 96 784,18 Kč (75 000 Kč na jistině + úrok 10 724,18 Kč, náklady upomínání 1 000 Kč a náklady právního zastoupení 10 060 Kč) byla žalovaná s upozorněním na možné soudní řízení vyzvána dopisem zástupce žalobkyně z 21. 11. 2025 odeslaným téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.13. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.14. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do 30 000 Kč.15. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování poskytovatel úvěru vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C-679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.16. Žalobkyně nesplnila svou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), když si pro účely posouzení úvěruschopnosti neověřila dostatečně měsíční výdaje žalované. Prokázány nebyly žádné výdaje, nebyly tyto doloženy, nebylo zjištěno, zda a jaké má v době uzavírání předmětné smlouvy výdaje s bydlením, jistě vynakládala tisícové částky na stravu, oblečení, hygienu, dopravu, pojištění apod., když dle soudu jsou výdaje uvedené v hodnocení klienta se soudu jeví podhodnocené. Žádné důkazy k tomuto nebyly předloženy ani označeny. Je tak zjevné, že žalobkyně nevyhodnotila finanční situaci žalované dostatečně. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Přestože žalobkyně zjevně nemohla ekonomickou situaci žalované s odbornou péčí vyhodnotit, úvěr 75 000 Kč poskytla.17. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (bezdůvodného obohacení). Žalobkyně poskytla žalované částku 75 000 Kč, žalovaní jí do současné doby nic nezaplatila. Proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužných 75 000 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, ). Žaloba i v části týkající se úroků z prodlení byla proto zamítnuta.18. S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 3 542 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, byla žalobkyni v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků uložena povinnost doplatit ještě 298 Kč (výrok III.). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.19. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení není pouze žalovaná částka, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci byl stanoven s ohledem nejen na požadovanou a soudem přiznanou jistinu, ale i s ohledem na úroky z prodlení za dobu do dne vyhlášení rozsudku. Ve věci byla žalobkyně úspěšná z 80 % a náleží jí tak náhrada nákladů řízení ve výši 60 % (80% úspěch mínus 20 % neúspěch). Ta by v plné výši činila 15 640 Kč - § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif – AT), odměna advokáta za 2,5 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 4 180 Kč, celkem 10 450 Kč, 3x paušální náhrada podle § 13 odst. 4 AT po 450 Kč, celkem 1 350 Kč a náhrada soudního poplatku ve výši 3 840 Kč. Z této celkové částky 15 640 Kč pak 60 % činí právě 9 384 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady nahradit k rukám advokáta.20. Lhůta k plnění stanovená ve výroku III. byla stanovena v souladu s § 9 odst. 1 věta zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.21. Z dokladů předložených žalovanou soud zjistil, že tato za elektřinu hradí 3 100 Kč měsíčně (březen 26), 3 000 Kč obci , adresa, v souvislosti s bydlením, že žalovaná poskytuje péči , jméno FO, a byl/je jí poskytován příspěvek 39 200 Kč měsíčně (v r. 2025, v r. 2024 to bylo 55 800 Kč), , jméno FO, pobírá důchod 16 125 Kč (8/2025), žalovaná pobírá invlaidní důchod 8 041 Kč, , od úřadu práce 5 400 Kč, počáteční a konečný zůstatek na jejím účtu v březnu 2026 byl záporných 10 Kč resp. 32,29 Kč. , adresa, 000 Kč a náhradu nákladů řízení (výrok I. a IV.) soud umožnil žalobkyni splácet po 2 500 Kč resp. 650 Kč měsíčně s přihlédnutím k jejím aktuálním příjmům a výdajům i výši dlužných částek a k tomu, že od doby, kdy soudu zaslala své vyjádření (13. 3. 2026) mohla již nějakou částku na šetřit. Její finanční či sociální situace nemůže být bez dalšího k tíži žalobkyně. Soud takto postupoval dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.