23 C 309/2025-54 – Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne 6. 11. 2025 proti žalovanému zaplacení celkové částky 39 624 Kč s příslušenstvím sestávající z jistiny ve výši 24 000 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků (40 % p.m.) ve výši 9 600 Kč a dále smluvní pokuty 6 024 Kč (0,1 % p.d.). Uvedla, že prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, uzavřela dne 7. 10. 2024 se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a téhož dne převodem ze svého účtu zaslala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, finanční prostředky, z něhož také žalovaný provedl ověřovací platbu a identifikoval žalovaného variabilním symbolem VS , var. symbol, . Kromě jistiny se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni i smluvní úroky za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 40 % p. m. z jistiny. Žalovaný byl povinen splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději ke 6. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně něhož byl opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 6. 2. 2025 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 9. 2. 2025 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení celého úvěru dne 10. 2. 2025. Žalobkyně tak požaduje uhrazení celkové pohledávky ve výši 39 624 Kč, sestávající z jistiny ve výši 24 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 9 600 Kč, dále i úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d. (denně) z dlužné částky v prodlení za uvedené v kapitalizované výši 6 024 Kč. Uvedla, že k ověření příjmů jí žalovaný poskytl výpisy ze svého bankovního účtu příp. výplatní listy, provedla jeho lustraci ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI, BRKI) a neměla tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Pokud by však soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, na jehož účet byla dlužná částka převedena. Ke dni sepisu žaloby nebyla žalovaným přes upomínání dlužná částka uhrazena.2. Ve věci nebyl vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz, vzhledem k požadovaným vysokým úrokům. Následně byla žalovanému zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření jak k žalobě, tak i k navrhovanému postupu v řízení, vše bylo řádně doručeno na adresu v žalobě dne 19. 2. 2026 (č.l. 51). Žalovaný se nevyjádřil a soud proto rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas již v žalobě, žalovaný se přes výzvu k uvedenému postupu ani k věci samé, nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že po daném poučení, k tomuto postupu nemá žalovaný námitek.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 7. 10. 2024 Smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky (úvěr) ve výši 24 000 Kč a žalovaný jako úvěrovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně. Smluvní pokuta byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je úvěrovaný v prodlení.5. Ze zprávy , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla za předmětné období (10/2024) evidována příchozí platba ve výši 24 000 Kč pod VS , var. symbol, .6. Listinou ze dne 6. 2. 2025 bylo žalovanému sděleno zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, k datu 6. 2. 2025 s tím, nechť dlužnou částku ve výši 68 802 Kč uhradí do 3 dnů od doručení tohoto dopisu, zároveň byl upozorněn na narůstající náklady.7. Předžalobní upomínkou bylo prokázáno, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně upomínán před podáním žaloby o uhrazení dlužné částky.8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník – dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Dle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Dle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Dle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Z výše uvedeného zjištěného skutkového stavu a za použití shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V daném případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo provedeno v souladu s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 1. 12. 2016), a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Vzhledem k předsmluvnímu ujednání má soud za to, že byla prokázána vůle žalovaného uzavřít se žalobkyní Smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 24 000 Kč, která byla uzavřena a dle výpisu z banky byla na účet žalovaného prokazatelně tato částka zaslána, následně se žalovaný dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Ohledně částky 24 000 Kč, která byla žalovanému žalobkyní na základě výše uvedené smlouvy poskytnuta, soud proto žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost tuto částku zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1, 2 o. z.).16. V daném případě se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o.z. uzavřenou prostřednictvím komunikace na dálku a soud nepovažoval za oprávněný návrh žalobkyně v části, v níž se domáhala zaplacení úroku ve výši 40 % měsíčně v kapitalizované výši 9 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 024 Kč, když tato byla ve smlouvě uváděna ve výši 0,1 % denně. Soud má za to, že takový postup odporuje platnému právu a vzhledem k jejich výši, je zcela nepřiměřený vůči spotřebiteli jako ke slabší smluvní straně. S ohledem na § 580 o.z. soud proto nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty nevyhověl a v