Žalobce a) se žalobou doručenou soudu , datum, domáhal zaplacení náhrady majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem policejního orgánu dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (Notářský řád) ve znění pozdějších předpisů, kterou žalobce a) vyčíslil na částku , částka, . Žalobce a) dne , datum, uplatnil prostřednictvím svého právního zástupce tento nárok u žalovaného č. , hodnota, , avšak jeho žádosti nebylo vyhověno, do dne , datum, , kdy uplynula šestiměsíční lhůta pro rozhodnutí, rozhodnuto nebylo a stát jako dlužník se tím ocitl v prodlení s plněním z odpovědnostního závazkového vztahu. Žalobce a) tvrdil, že dne , datum, došlo na trati na trase , adresa, , mezi zastávkami , adresa, k nehodě, kdy přijíždějící vlak srazil paní , jméno FO, , narozenou dne , datum, , manželku žalobce a), v důsledku čehož manželka žalobce a) zemřela. Na místo přivolaný lékař , tituly před jménem, , jméno FO, konstatoval smrt a nařídil zdravotní pitvu těla zesnulé. Po provedení úkonů na místě nehody Policií ČR za účasti poručíka , tituly před jménem, , jméno FO, bylo tělo převezeno na oddělení soudního lékařství nemocnice , adresa, , kde bylo uloženo až do , datum, , kdy bylo nemocnicí na pokyn města , adresa, vydáno pohřební službě k pohřbení podle ust. § 5 odst. 1 zák. č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví. Žalobce a) byl o nehodě manželky informován telefonicky hned , datum, a v pondělí , datum, též osobně informován příslušníkem Policie ČR, se kterým zůstal v kontaktu až do , datum, . Na jméno tohoto policisty si žalobce v důsledku nervového zhroucení nevzpomíná. Tento policista sdělil žalobci, že není možné zajistit pohřeb zesnulé, dokud nebude vyhotoven test DNA za účelem její identifikace, kdy doslova žalobci sdělil, že: „šéf zakázal manipulovat s tělem“. Test DNA, který potvrdil identifikaci těla manželky žalobce byl vyhotoven kriminalistickým ústavem dne , datum, . O výsledku testu DNA byl žalobce vyrozuměn SMS zprávou dne , datum, zaslanou poručíkem , tituly před jménem, , jméno FO, v doslovném znění: „, jméno FO, , dnes jsem vysledek ofic. obdrzel od posty, jiz jsem vyrozumel primare patologie, ze muze byt vydano telo pro ucely pohrbu. S pozdravem N. , jméno FO, “. Dne , datum, dále poručík , tituly před jménem, , jméno FO, informoval prostřednictvím emailu primáře oddělení soudního lékařství nemocnice v , adresa, o skutečnosti, že výsledek DNA expertízy potvrdil totožnost těla paní , jméno FO, . V závěru tohoto emailu poručík , tituly před jménem, , jméno FO, doslova uvedl: „Zároveň dávám na vědomí pozůstalým odpadnutí překážky pohřbení těla“. Na základě SMS zprávy od poručíka , tituly před jménem, , jméno FO, žalobce dne , datum, kontaktoval oddělení soudního lékařství nemocnice , adresa, a dožadoval se vydání těla zesnulé manželky, načež mu bylo personálem nemocnice sděleno, že tělo není možné vydat, neboť bylo na pokyn města , adresa, vydáno již dne , datum, pohřební službě. Žalobce kontaktoval pohřební službu a byl odkázán na paní , jméno FO, , referentku odboru sociálních věcí Magistrátu města , adresa, . Žalobci bylo paní , jméno FO, sděleno, že tělo zesnulé manželky bylo pochováno zpopelněním bez obřadu a následným rozprášením, to vše bez sdělení a vědomosti pozůstalých. Následující den, tedy , datum, , paní , jméno FO, kontaktovala žalobce a sdělila, že došlo k omylu a tělo jeho zesnulé manželky rozprášeno nebylo, nýbrž její popel byl uložen do urny, která je připravena po uhrazení poplatku ve výši , částka, za zpopelnění těla k vyzvednutí v místě sídla pohřební služby. Urnu si žalobce převzal dne , datum, , avšak dosud v rodinné hrobce uložena nebyla, neboť žalobce má pochybnosti, zda popel uvnitř urny skutečně patří jeho zesnulé manželce, nebo zda urna s popelem nebyla nachystána účelově z důvodu zamaskování nějakého pochybení. Dne , datum, zaslal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žádost Policie ČR o poskytnutí informací, zda a jakým způsobem byla Policií ČR poskytnuta informace nemocnici , adresa, o zákazu nakládání s tělem zesnulé , jméno FO, a v odpovědi bylo uvedeno, že informaci o blokaci těla policejní komisař poručík , tituly před jménem, , jméno FO, přijal telefonicky od žalobce. Po obdržení výsledků expertízy byl o tomto žalobce vyrozuměn a dne , datum, také patologické oddělení pardubické nemocnice. Žalobce tvrdil, že ačkoli byl vyrozuměn o možnosti pohřbení těla manželky až dne , datum, , bylo tělo již dne , datum, vydáno pohřební službě a zpopelněno. Žalobce tvrdil, že poručík , tituly před jménem, , jméno FO, a jeho kolega, který se žalobcem komunikoval v období od , datum, – , datum, uvedli žalobce v omyl tím, že mu nepravdivě sdělili, že bylo zakázáno nakládání s tělem zesnulé do doby zjištění její totožnosti testem DNA, v důsledku čehož vznikla žalobci škoda ve výši , částka, , představující poplatek uhrazený dne , datum, žalobcem za zpopelnění těla manželky pohřební službou a nemateriální újma ve výši , částka, způsobená žalobci a jeho dětem, synovi , jméno FO, a dceři , jméno FO, , jednáním policejního orgánu. Nemajetkovou újmu žalobce a jeho děti utrpěli zejména v důsledku toho, že jednáním policejního orgánu jim bylo znemožněno důstojné rozloučení s jejich milovanou ženou a maminkou, bylo nenapravitelně zasaženo do piety zesnulé a s tělem zesnulé bylo naloženo nedůstojně. Psychická újma pozůstalých byla umocněna skutečností, že ačkoli zesnulá spáchala sebevraždu a Policie ČR od počátku znala její totožnost, neboť ihned kontaktovala žalobce, který identifikoval věci nalezené u těla jako manželčiny, s tělem bylo nakládáno jako s tělem osoby s nezjištěnou totožností. Žalobce na základě přímého pokynu Policie ČR s tělem nenakládat, se tímto řídil a byl proto posléze hluboce zasažen informací, že tělo manželky již bylo zpopelněno a rozprášeno z důvodu údajné neznámé totožnosti měsíc předtím, než mu bylo dáno na vědomí, že tělo manželky může dát pohřbít. Zdrcující bylo také sdělení, že popel zesnulé měl být rozptýlen na rozptylové loučce, namísto toho, aby byla pochována v rodinné hrobce, a to vše bez možnosti řádného a důstojného rozloučení na smutečním obřadu. Žalobce rovněž uváděl, že má dosud pochybnosti o tom, zda popel v žalobcem převzaté urně patří skutečně jeho manželce. Příslušníkům Policie ČR kladl za vinu, že porušili svou zákonnou povinnost, vyplývající z ust. § 11 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o policii, ve znění pozdějších předpisů, a že jejich nesprávným postupem mu vznikla bezdůvodná újma.2. Podáním ze dne , datum, do řízení přistoupila na stranu žalující , Jméno advokáta B, , narozená , rodné přijmení, , Datum narození advokáta B, , že žalobce a) nadále požadoval přiznání částky , částka, s příslušenstvím za nemajetkovou újmu a částku , částka, s příslušenstvím za majetkovou újmu, žalobkyně b) požadovala zaplacení částky , částka, za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout nesprávným postupem žalovaného. Dále žalobci navrhli, aby do řízení přistoupil další účastník na stranu žalovanou, a to Česká republika – Ministerstvo vnitra se sídlem , adresa, . Usnesením č.j. , spisová značka, ze dne , datum, soud připustil, aby do řízení na stranu žalobce přistoupila , Jméno advokáta B, , narozená , Datum narození advokáta B, , bytem , adresa, a dále, aby za Českou republiku vystupovalo na straně žalované i Ministerstvo vnitra se sídlem , adresa, .3. Podáním ze dne , datum, žalobci navrhli, aby do řízení přistoupili na stranu žalovanou , Jméno žalované D, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, a Statutární město , adresa, , IČO , IČO žalované D, , sídlem , adresa, , když tvrdili, že Nemocnice pardubického kraje, a.s. pochybila, když vydala dne , datum, tělo zesnulé , jméno FO, pohřební službě, aniž vyčkala pokynů Policie ČR, že tělo může být vydáno pro účely pohřbu a tím způsobili újmu žalobcům. Statutární město , adresa, pak pochybilo tím, že porušilo § 5 odst. 3 věta první zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, a tělo zemřelého, u něhož nebyla zjištěna totožnost bylo zpopelněno, přestože mělo být pohřbeno pouze uložením do hrobu nebo hrobky, a když se před zpopelněním zřetelně identifikované osoby ani nepokusilo kontaktovat pozůstalé ohledně zajištění pohřbu a tělo zpopelnilo tichým obřadem bez přítomnosti pozůstalých. Žalobci tvrdili, že společným jednáním žalovaných došlo k porušení posmrtných práv zesnulé a osob jí blízkých. Žalobcům byly způsobeny opakované útrapy, které na ně těžce dopadaly. Usnesením ze dne , datum, č. j. , spisová značka, soud připustil, aby do řízení na stranu žalovanou přistoupili další účastníci, a to Nemocnice pardubického kraje, a.s., IČO , IČO, , sídlem , adresa, a Statutární město , adresa, , IČO , IČO žalované D, , sídlem , adresa, .4. Podáním ze dne , datum, byl změněn žalobní petit a doplněno vyjádření žalobců, když nadále požadovali, aby všichni 4 žalovaní žalované částky byly povinni žalobcům zaplatit poměrně, každý dle uvážení soudu a dále, aby byli povinni se žalobcům omluvit prostřednictvím soukromého dopisu za svá pochybení, kterých se dopustili v záležitosti posmrtného nakládání s tělem paní , jméno FO, .5. Podáním ze dne , datum, byl dále upraven žalobní petit, žalobci konkretizovali, jakým dílem má každý ze žalovaných uhradit požadované náhrady nemajetkové a majetkové újmy a dále doplnili konkrétní znění omluvy, kterou má každý z žalovaných poskytnout žalobcům.6. Podáním ze dne , datum, žalobci učinili souhrnné vyjádření, v němž znovu shrnuli svá tvrzení relevantní v této věci. Žalobci v něm tvrdili, že dne , datum, spáchala v té době neznámá osoba pravděpodobně sebevraždu srážkou s jedoucím vlakem. Po ohledání těla bylo konstatováno, že tato osoba měla na sobě oblečení paní , jméno FO, a její doklady, nicméně na závažnost poranění hlavy nebylo možné určit, zda se skutečně jedná o paní , jméno FO, . Za tímto účelem byl tedy odebrán genetický vzorek žalobkyně k porovnání s genetickým materiálem odebraným z těla, aby bylo možné domněnku o totožnosti těla potvrdit s naprostou jistotou. Orgán Policie ČR v té době informoval pana , jméno FO, , aby se o tělo paní , jméno FO, u žalovaného 3) nepřihlašovali, s tím, že kontakt s žalovaným 3) zajistí, toto však neučinil a svým nesprávným úředním postupem naplnil smysl reflektovaný v § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, projevil naprostou neúctu a bezohlednosti vůči zesnulé paní , jméno FO, a způsobil žalobcům újmu a zásah do jejich práva se se zesnulou náležitě rozloučit. Jelikož orgán Policie ČR usoudil, že nejsou dány důvody pro nařízení soudní pitvy, žalovaný 3) provedl pouze pitvu zdravotní. Policie ČR zřejmě neuvědomila žalovaného 3) o skutečnosti, že byl zadán pokyn k provedení analýzy vzorku DNA těla paní , jméno FO, za účelem potvrzení její identifikace. Žalovanému 3) však plynula povinnost náležitě zkontrolovat dokumenty a listiny spojené s uchováním těla paní , jméno FO, . Z listu o prohlídce zemřelé ze dne , datum, totiž vyplývá, že tělo paní , jméno FO, bylo označeno jako tělo neznámé totožnosti, přesto žalovaný 3) neuvědomil žalobce a) o tom, že k tělu se nikdo v rámci 96hodinové lhůty nepřihlásil. Žalovaný 3) následně podal Žádost o zajištění pohřbu a úhradu nákladů za uložení těla zemřelé ze dne , datum, . Žalovaný 3) tak svým jednáním způsobil újmu porušením § 86 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách a § 5 odst. 1 zákona o pohřebnictví, když náležitě nezkontroloval dokumentaci a důsledkem toho bylo postoupení potenciálního těla paní , jméno FO, bez vědomí žalobců či Policie ČR k zařízení sociálního pohřbu. Žalovaný 4) pak v žádosti o vystavení pohřbu přehlédl rozporné údaje a neověřil si, zda jsou splněny podmínky pro provedení kremace. V okamžiku, kdy potenciální tělo paní , jméno FO, dosud nebylo ztotožněno, žalovaný 4) objednal zpopelnění a rozsyp, přestože tělo zemřelého, u něhož nebyla zjištěna totožnost, může být pohřbeno pouze uložením do hrobu nebo hrobky. Žalobci žalovanému 4) kladli za vinu, že svým jednáním porušil § 2 odst. 3 vyhl. č. 277/2017 Sb., o postupu obce při zajištění slušného pohřbení, § 5 odst. 2 zákona o pohřebnictví a tímto svým nesprávným postupem naplnil podstatu § 13 zákona o odpovědnosti za škodu, která definuje nesprávný postup, v jehož důsledku bylo objednáno vypravení tzv. sociálního pohřbu. Svým jednáním pak způsobil žalobcům újmu a zásah do jejich práva se náležitě rozloučit s paní , jméno FO, .7. Podáním ze dne , datum, žalobci změnili žalobní petit tak, že jej upřesnili ve vztahu ke každému ze žalovaných i pokud jde o text navrhovaných soukromých omluvných dopisů. Soud tuto změnu žaloby připustil usnesením č.j. , spisová značka, ze dne , datum, .8. 1. žalovaný se žalobou nesouhlasil, vznášel námitku nedostatku pasivní legitimity a tvrdil, že vzhledem k tomu, že nebylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, není pasivně legitimován, ale za stát by mělo být jednáno s , právnická osoba, . Podáním ze dne , datum, 1. žalovaný vznesl námitku promlčení pokud se týká nároku žalobkyně b) , Jméno advokáta B, a zdůrazňoval také, že žalobci neprokazují příčinnou souvislost mezi jednáním Policie ČR a tvrzenou škodou, žalobní tvrzení jsou chudá i pokud jde o tvrzený podíl jednotlivých žalovaných na způsobení újmy. Podáním ze dne , datum, pak žalovaný 1 vznesl námitku promlčení v části požadované náhrady nemajetkové újmy také vůči žalobci a) , jméno FO, .9. Také 2. žalovaný proti žalobě brojil a tvrdil, že není ve věci na místě, aby bylo jednáno s ministerstvem vnitra, nýbrž s ministerstvem spravedlnosti, neboť ve věci byly zahájeny úkony trestního řízení, a proto by za případná pochybení orgánu Policie ČR mělo za stát být jednáno s ministerstvem spravedlnosti. Podle ust. § 6 odst. 1 zákona jednají ve věci náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen „úřad“). Odkazoval se přitom na ust. § 6 odst. 2 písm. a) zák. 82/1998 Sb., podle něhož je úřadem podle odstavce 1 ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v trestním řízení. Podáním ze dne , datum, vznesl 2. žalovaný námitku promlčení vůči uplatněným nárokům na náhradu nemajetkové újmy a na omluvu. Tvrdil, že podle ust. § 32 odst. 3 věty první zákona č. 82/1998 Sb., od odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Žalobce se dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tedy o zásahu do svých práv, který vnímal jako úkorný dne , datum, od paní , jméno FO, , referentky odboru sociálních věcí Magistrátu města , adresa, . Tento den počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta pro uplatnění nároku u příslušného úřadu dle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Tato lhůta by skončila dne , datum, , pokud by v jejím průběhu žádost na náhradu škody ani žaloba podána nebyla. Dne , datum, , tedy v průběhu promlčecí doby, podal žalobce žádost o náhradu škody u , právnická osoba, podle ustanovení § 14 zákona č. 82/1998 Sb. podle ust. § 15 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6 měsíců od uplatnění nároku. Podle ust. § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Ministerstvo spravedlnosti v šestiměsíční lhůtě na žádost žalobce nereagovalo, po dobu 6 měsíců tedy promlčecí doba neběžela, a to od podání žádosti dne , datum, do , datum, . Od , datum, pokračoval běh promlčecí doby, a to prodloužením za dobu od , datum, (uplatnění nároku) do , datum, (konec původní šestiměsíční promlčecí doby), tedy za dobu 105 dní. Promlčecí doba tak skončila dne , datum, (, datum, + 105 dnů = , datum, ). Žaloba ve věci byla podána až dne , datum, , tedy téměř měsíc po uplynutí promlčecí doby. Pokud se týká námitky promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy a na omluvu uplatněných žalobkyní , Jméno advokáta B, , pak žalovaný 2 uvedl, že žalobce se dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě dne , datum, a lze tedy důvodně předpokládat, že zjištěné skutečnosti tentýž den oznámil své dceři, žalobkyni , Jméno advokáta B, . Tento den počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta pro uplatnění nároku u příslušného úřadu dle ust. § 14 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., tato lhůta skončila dne , datum, . Žalobkyně však svůj nárok u ministerstva spravedlnosti ani u jiné úřadu v zákonné lhůtě ale ani později nijak neuplatnila. Uplatnění nároku je však podle ust. 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. podmínkou pro případné uplatnění nároku o náhradu škody u soudu. Nárok na náhradu nemajetkové újmy pak žalobkyně poprvé uplatnila až u Okresního soudu v , adresa, návrhem na přistoupení v žalobě ze dne , datum, , tedy až po více než 20 měsících od skončení běhu promlčecí lhůty dne , datum, . Žalovaný 2 tak dále navrhoval zamítnutí žaloby i z důvodu, neboť nelze shledat jeden ze základních předpokladů státu za škodu, a to nesprávný úřední postup policistů. Soud by měl proto žalobu zamítnout, pokud jde o nárok na nemajetkovou i na majetkovou újmu.10. 3. žalovaný odmítl nárok žalobců v celém rozsahu, a to co do požadované náhrady majetkové i nemajetkové újmy. Uvedl, že tělo zemřelé paní , jméno FO, bylo převezeno na oddělení soudního lékařství nemocnice , adresa, dne , datum, v 8:30 hodin, a to po střetu s vlakovou soupravou. Na základě indikace prohlížejícího lékaře , právnická osoba, byla dne , datum, provedena zdravotní pitva a stanovena pitevní diagnóza polytrauma na železnici. Vzhledem k tomu, že žádný vypravitel pohřbu nesjednal ve lhůtě 96 hodin od oznámení úmrtí pohřbení těla, bylo ze strany nemocnice postupováno v souladu s ust. § 5 odst. 1 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, v platném znění, a tato skutečnost byla dne , datum, oznámena obci, na jejímž území došlo k úmrtí, tedy městu , adresa, . Následně bylo dne , datum, vydáno tělo zemřelé , jméno FO, Pohřební službě , adresa, . Totožnost zemřelé byla dle listu o prohlídce zemřelého vystaveného dne , datum, zřejmá. Účelem zdravotní pitvy není identifikace zemřelého. V případě pochybností o identitě těla a nutnosti provedení identifikačních úkonů včetně odebrání biologického materiálu na vyšetření profilu DNA, je vždy další postup řešen v režimu soudní pitvy. O nařízení soudní pitvy přitom nerozhoduje lékař, nýbrž orgán činný v trestním řízení, tedy zpravidla vyšetřovatel Policie ČR. Soudní pitva v tomto případě nařízena nebyla. V případě nařízení soudní pitvy zabezpečuje orgán činný v trestním řízení převoz těla zemřelého k soudní pitvě a zpět a hradí rovněž i veškeré náklady spojené s pitvou. 3. žalovaný odmítl, že pochybil, když vydal dne , datum, tělo zesnulé , jméno FO, pohřební službě a nevyčkal pokynu Policie ČR, že tělo může být vydáno pro účely pohřbu. Souhlas státního zastupitelství s vydáním těla je nutný podle § 115 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, v platném znění, výhradně v případě nařízení soudní pitvy. 3. žalovaný podrobně popsal nakládání s tělem paní , jméno FO, a zdůraznil, že po provedené zdravotní pitvě, kterou provedl dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , lékař oddělení soudního lékařství, bylo možné tělo kdykoli vydat, neboť nebylo třeba vyčkávat souhlasu orgánu činného v trestním řízení. Jelikož od provedené pitvy a uložení těla uplynulo více než 96 hodin a nikdo se k tělu nepřihlásil, administrativní pracovnice 3. žalovaného postupovala v souladu s ust. § 5 odst. 1 zák. č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, v platném znění, když tuto skutečnost oznámila obci, na jejímž území došlo k úmrtí, tedy Statutárnímu městu , adresa, . Dne , datum, byla 3. žalovaným odeslána datová zpráva, a to Žádost o zajištění pohřbu a úhradu nákladů za uložení těla zemřelého, a to na Magistrát města , adresa, . Následně na základě objednávky sociálního pohřbu vystavené Magistrátem města , adresa, ze dne , datum, bylo tělo zemřelé , jméno FO, vydáno dne , datum, Pohřební službě , adresa, a o předání těla byl učiněn zápis v příjmové a předávací knize zemřelých. 3. žalovaný zdůraznil, že nebylo jeho povinností kontaktovat osoby blízké zemřelé za účelem předání osobních věcí, neboť oznámení o úmrtí pacienta a následné předání osobních věcí je povinností poskytovatele zdravotních služeb v případě, že jsou pacientovi před jeho úmrtím poskytovány zdravotní služby, tzn. je hospitalizován. V případě úmrtí mimo zdravotnické zařízení, je tělo na oddělení soudního lékařství převezeno pouze za účelem uložení či provedení nařízené zdravotní či soudní pitvy. 3. žalovaný uvedl, že se řídil zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, v platném znění, a případný vznik povinnosti k náhradě nemajetkové újmy žalobců by tak bylo možné dovodit v případě, že by na straně žalované došlo k porušení některé povinnosti, kterou jí zákon o zdravotních službách stanoví a toto protiprávní jednání by bylo v příčinné souvislosti s následkem. 3. žalovaný proto navrhoval zamítnutí žaloby v plném rozsahu.11. 4. žalovaný rovněž se žalobou nesouhlasil, když uvedl, že nepochybil, jestliže na žádost 3. žalovaného ze dne , datum, objednal dne , datum, pohřeb zpopelněním. 4. žalovanému nebylo známo, že strany Policie ČR probíhají úkony za účelem identifikace těla zemřelé, neboť totožnost zemřelé měl za důvodně zjištěnou z žádosti 3. žalovaného. Neporušil tak ustanovení § 5 odst. 3 věty první zák. č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, v platném znění, upravující pohřbení těla zemřelého, u něhož nebyla zjištěna totožnost. 4. žalovaný byl podle ust. § 5 odst. 1 zák. o pohřebnictví povinen zajistit pohřbení těla a mohl tak učinit zpopelněním (§ 5 odst. 2 zák. o pohřebnictví). Naopak nebyl povinen pokoušet se kontaktovat pozůstalé ohledně zajištění pohřbu, ani se pokoušet zajistit přítomnost pozůstalých při pohřbení, když od 3. žalovaného obdržel informaci, že se k tělu nikdo nepřihlásil a ostatky nebyly vyzvednuty v zákonné lhůtě. K oznámení úmrtí osobám blízkým zemřelé došlo již v den úmrtí , datum, . V okamžiku objednání pohřbu zpopelněním bylo 4. žalovanému známo, o jakou osobu se jedná a nejednalo se tudíž o neidentifikovatelnou zesnulou. S tělem tudíž nebylo nakládáno jako s tělem osoby s nezjištěnou totožností, nýbrž jako s tělem osoby známé totožnosti, k němuž se nikdo nepřihlásil, nebylo vyzvednuto v zákonné lhůtě a nebyl sjednán jeho pohřeb. 4. žalovaný žádnou povinnost uloženou ze zákona o pohřebnictví neporušil a za případně vzniklou škodu neodpovídá. 4. žalovaný také popřel, že by Lic. , jméno FO, žalobci nejprve sdělila, že došlo k rozprášení na rozprašovací loučce a druhý den, že došlo k omylu. Ve skutečnosti Lic. , jméno FO, žalobci sdělila, že bylo objednáno zpopelnění a rozsyp a že musí ověřit, zda byl rozsyp proveden a dá žalobci a) vědět. Situaci ověřila a druhý den kontaktovala žalobci a) a předala informaci, že rozsyp zatím nebyl a urna s popelem může být vyzvednuta proti uhrazení částky , částka, za zpopelnění. Pochybnosti žalobců o tom, zda popel uvnitř urny skutečně patří , jméno FO, pak nemají reálný základ. Podáním ze dne , datum, pak 4. žalovaný vznesl námitku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy, když uvedl, že z vyjádření žalobců ze dne , datum, vyplývá, že žalobci věděli o vzniklé nemajetkové újmě již nejpozději dne , datum, , kdy uplatnili nárok na její úhradu vůči 1. žalovanému. Vůči 4. žalovanému však svůj nárok uplatnili až návrhem na přistoupení 4. žalovaného do řízení dne , datum, , tedy po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty dle ust. § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. Žalovaný 4) dále vznesl námitku nedostatku pasivní legitimace, pokud jde o náhradu majetkové újmy, neboť pokud by skutečně takovou újmu způsobil nesprávným úředním postupem, jak tvrdí žalobci, způsobil by ji v přenesené působnosti (§ 5 odst. 4 zák. č. 256/2001 Sb.), pročež by za ní podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zák. č. 82/1998 Sb. odpovídal stát. Námitka nedostatku pasivní legitimace byla uplatněna i ohledně práva na náhradu nemajetkové újmy. 4. žalovaný navrhoval, aby žaloba byla jako celek zamítnuta, a to i z důvodu promlčení nároku a nedostatku pasivní legitimace na straně 4. žalovaného.12. Ze spisu Policie ČR zn. , adresa, -170671, konkrétně ze záznamu o zahájení úkonu trestního řízení ze dne , datum, na č.l. 1 spisu soud zjistil, že uvedeného dne byly zahájeny úkony trestního řízení z důvodu objektivního objasnění a prověření skutečností, zda nebyl spáchán trestný čin, zejména ke zjištění příčiny úmrtí a vyloučení účasti dalších osob na tomto úmrtí – sražení , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, , dne , datum, v 6:03 hodin vlakem jedoucím na železniční trati , adresa, , v důsledku čehož tato utrpěla zranění neslučitelné se životem a na místo přivolaný lékař , tituly před jménem, , jméno FO, konstatoval smrt. Z protokolu o ohledání místa činu z , datum, na č.l. 2 spisu bylo zjištěno, že uvedeného dne bylo v úseku mezi stanicemi , adresa, zastávka, na trati ve směru od , adresa, nalezeno ženské tělo, rozsáhle deformované, u nějž byly mimo jiné nalezeny doklady, konkrétně Pardubická karta MHD, obsahující fotografii mladé ženy s delšími rovnými vlasy a jménem , jméno FO, . Tělo bylo převezeno na oddělení soudního lékařství NPK a.s. v , adresa, . Na místě byla zajištěna Pardubická karta na jméno , jméno FO, , klíč na kroužku a plastový přívěšek. Z úředního záznamu ze dne , datum, na č.l. 7 spisu soud zjistil, že při prověřování sražení osoby, ve které byla později identifikována , jméno FO, , rozená , rodné přijmení, , narozená , datum, , trvale bytem , adresa, , byl pro potřebu pozdější identifikace vzat z těla na tampon vzorek krve, který byl uložen na OKT , adresa, k dalšímu využití. Tento úřední záznam sepsal nprap. , jméno FO, , vrchní inspektor. Z žádosti o odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika, ze dne , datum, na č.l. 8 spisu bylo zjištěno, že podprap. , jméno FO, , , tituly za jménem, , vedoucí oddělení, požádal Kriminalistický ústav se sídlem , adresa, o zpracování odborného vyjádření a stanovení DNA profilu z předloženého vzorku krve a bukální stěru a dále určení, zda zjištěné DNA profily patří osobám, které jsou vzájemně biologicky příbuzné (vztah matka – dcera). Z odborného vyjádření ze dne , datum, bylo zjištěno, že z předložených vzorků byla izolována DNA a stanoven profil DNA odpovídající srovnávacímu vzorku označenému , jméno FO, , r.č. , RČ, a vzájemným porovnáním stanovených profilů DNA nebyly nalezeny znaky, které by vylučovaly možnost biologického příbuzenského vztahu matka – dcera. Naopak biologicky příbuzenský vztah matka – dcera je možno považovat za prakticky prokázaný. Ze záznamu o výjezdu , právnická osoba, , p. o. na č.l. 11 spisu se podává, že , datum, lékař , tituly před jménem, , právnická osoba, vyjel k osobě sražené na kolejích na trati , adresa, , jež byla sražena projíždějícím vlakem, měla zranění hlavy a končetin neslučitelné se životem, došlo k okamžité smrti. Objektivní nález zní: polytrauma s velmi těžkými devastačními zraněními hlavy, DKK neslučitelná se životem, okamžitá smrt, exitus letalis. V záhlaví záznamu je uvedeno, že se jedná o ženu odhadem třicetiletou. Indikována je zdravotní pitva. Z úředního ze dne , datum, sepsaného nprap. , jméno FO, na č.l. 14 spisu soud zjistil, že z policejních evidencí byla podle věcí nalezených u těla a ohledání na místě ustanovena , jméno FO, , rozená , rodné přijmení, , narozená , datum, , trvale bytem , adresa, – Ohrazenicích. Tato měla v archivu fotografií Evidenci Bedrunka totožnou fotografii jako na dokladu Pardubická karta. K paní , jméno FO, bylo zjištěno, že v roce 2017 oznámila znásilnění, věc byla prošetřována, ale událost byla založena, neboť se nejednalo o znásilnění, ale o dobrovolnou soulož, dále pak byla evidována událost, kdy byly použity donucovací prostředky proti osobě paní , jméno FO, , která odmítla nastoupit do vozu RZS z důvodu její neléčené schizofrenie. Z fotografií pořízených technikem byla vybrána fotografie zimní bundy a tato byla společně s přívěskem a klíčem, nalezeným v bundě, ukázána manželovi , jméno FO, , narozenému dne , Datum narození žalobce, . Ten věci bezpečně poznal jako věci jeho manželky, nalezený klíč pasoval do zámkové vložky vstupních dveří jejich domku. , jméno FO, ke stavu svojí manželky uvedl, že tato dlouhodobě trpěla schizofrenií, ovšem odmítala se léčit, nechtěla brát léky. Když se její stav zhoršil, byla hospitalizována na psychiatrii pardubické nemocnice, naposledy byla hospitalizována v létě letošního roku. Ohledně stavu a nálady manželky včerejšího dne a dnešního rána se nemohl vyjádřit, protože nebyl doma, doma byla pouze dcera , Jméno advokáta B, , narozená 2003, která její odchod ani nezaregistrovala. Myslela si, že spí u sebe v pokoji. , Jméno advokáta B, velice špatně nesla zprávu o smrti matky, proto byla na místo zavolaná krizová interventka por. , adresa, , která se , Jméno advokáta B, ujala. Osobní věci zemřelé , jméno FO, byly uloženy v ložnici v kabelce, měla zde veškeré doklady a finanční hotovost, dopis na rozloučenou nalezen nebyl. Ze žádosti o vyšetření osoby ve zdravotnickém zařízení ze dne , datum, sepsané por. , tituly před jménem, , jméno FO, na č.l. 17 bylo zjištěno, že , právnická osoba, ., oddělení soudního lékařství, byla uvedeného dne požádána o písemné sdělení výsledku zdravotní pitvy , jméno FO, , narozené , datum, . Z oznámení o výsledku zdravotní pitvy ze dne , datum, , sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že provedenou zdravotní pitvou , jméno FO, , narozené , datum, , jež byla podepsaným lékařem provedena dne , datum, , byla určena příčina smrti: polytrauma na železnici, soudní pitva nebyla PČR indikována. E-mailem na č.l. 21 spisu adresovaným z adresy , e-mail, na adresu , e-mail, sděloval poručík , jméno FO, primáři oddělení soudního lékařství nemocnice v , adresa, dne , datum, , že dle výsledku DNA expertízy Kriminalistického ústavu , adresa, byla potvrzena totožnost ženy, sražené dne , datum, vlakem v katastru obce , adresa, , kdy se jedná o , jméno FO, , narozenou dne , datum, , v e-mailu se uvádí, že tělo zemřelé je do současné doby uloženo na vašem oddělení (oddělení soudního lékařství), zároveň je dáno na vědomí pozůstalým odpadnutí překážky v pohřbení těla. Listinou nazvanou Informace k případu úmrtí M. , jméno FO, ze dne , datum, , podepsanou , tituly před jménem, , jméno FO, (č.l. 36 spisu), podepsaný policejní komisař sdělil , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , advokátovi, k jeho dotazu ze dne , datum, , že tělo zesnulé , jméno FO, , narozené , datum, , nebylo ze strany policie ČR zajištěno, neboť lékař přítomný na místě události nařídil přivézt tělo k zdravotní pitvě. Ve věci nebyla nařizována soudní pitva, kde by byl převoz těla a jeho následné uvolnění pro účely pohřbu v kompetenci Policie ČR. Policie zákaz nakládání s tělem nevyslovila. Informaci o blokaci těla podepsaný policejní komisař přijal telefonicky od pana , jméno FO, . Po obdržení písemného výsledku expertízy DNA, kterou provedl Kriminalistický ústav , adresa, , byl o tomto vyrozuměn pan , jméno FO, a e-mailem ze dne , datum, též patologické oddělení Pardubické krajské nemocnice a.s. Z usnesení Policie ČR č.j. , adresa, -24/TČ-2019-170671 soud zjistil, že věc sebevraždy , jméno FO, , narozené , datum, , ke které došlo dne , datum, byla odložena, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak.13. Ze Žádosti o zaplacení náhrady majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem policejního orgánu sepsané dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, jež byla adresována , právnická osoba, soud zjistil, že touto žádostí se poškozený , Jméno žalobce, , narozený , rodné přijmení, , Datum narození žalobce, , domáhal zaplacení částky , částka, za nemateriální újmu, jež byla způsobena jemu a jeho dětem , jméno FO, a , jméno FO, , jež utrpěli v důsledku skutečnosti, že poté, co jeho manželka , jméno FO, spáchala sebevraždu, kdy o její totožnosti Policie ČR od počátku věděla, neboť ihned kontaktovala pana , jméno FO, , který identifikoval věci, které se našly u těla zemřelé, jako věci manželky, postupoval podle pokynu Policie ČR s tělem nenakládat, tak to učinil a když se následně dozvěděl, že tělo bylo vydáno z důvodu neznámé totožnosti pohřební službě měsíc předtím, než byl on sám uvědoměn o tom, že tělo může pohřbít, navíc že popel zemřelé byl údajně rozptýlen na rozptylové loučce, namísto, aby zemřelá byla pochována pozůstalými v rodinné hrobce a aniž bylo pozůstalým umožněno se se zemřelou rozloučit na smutečním obřadu, byla to pro něj naprosto nepřijatelná a psychicky velmi náročná situace. Pozůstalí byli navíc vystaveni nejistotě a ze shora uvedených důvodů existují oprávněné pochybnosti o tom, zda popel obsažený v klientem obdržené urně patří skutečně zemřelé. Dále se požadovala náhrada částky , částka, , coby majetková újma vzniklá panu , jméno FO, uhrazením částky za zpopelnění těla.14. Fakturou č. , hodnota, vystavenou společností , právnická osoba, ., , adresa, , IČO , IČO, dne , datum, bylo prokázáno, že za sociální pohřeb dle vyhl. č. 277/2017 Sb. , jméno FO, byla vyúčtována částka , částka, , a to Statutárnímu městu , adresa, .15. Dopisem ze dne , datum, adresovaným , právnická osoba, advokátovi , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , bylo prokázáno, že , právnická osoba, bylo dne , datum, doručeno podání týkající se právní věci projednávané před Policií ČR pod sp. zn. , adresa, . Dopis obsahuje poučení o tom, že po dobu projednávání nároku nejdéle však 6 měsíců se dle ust. § 35 odst. 1 zák. č. 82/1990 Sb. zastavuje běh promlčecích lhůt.16. Sdělením , právnická osoba, . ze dne , datum, adresovaným Advokátní kanceláři , adresa, & , právnická osoba, . bylo doloženo, že k dotazu ze dne , datum, ve věci vydání těla zesnulé , jméno FO, bylo sděleno, že vzhledem k tomu, že žádný vypravitel pohřbu nesjednal ve lhůtě 96 hodin od oznámení úmrtí pohřbení těla, tělo bylo vydáno podle ust. § 5 odst. 1 zák. č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, a tato skutečnost byla oznámena obci, na jejíž území došlo k úmrtí, tedy město , adresa, . Na základě výše uvedeného oznámení bylo dne , datum, v 11 hodin vydáno tělo zesnulé , jméno FO, Pohřební službě , adresa, .17. Z fotografie SMS zprávy zaslané poručíkem , jméno FO, dne , datum, ve 14:42 hodin panu , jméno FO, bylo zjištěno, že uvedeného dne poručík , jméno FO, sdělil, že obdržel výsledek do pošty a již vyrozuměl primáře patologie, že může být vydáno tělo pro účely pohřbu.18. Z vyjádření , právnická osoba, ze dne , datum, ve věci odškodnění , jméno FO, za majetkovou újmu a nemajetkovou újmu, která by měla být způsobena nesprávným úředním postupem policejního orgánu bylo zjištěno, že z dostupných listinných materiálů nebyla prokázána podmínky pro přiznání odškodnění, tedy existence nesprávného úředního postupu. Ze spisového materiálu nevyplývá, že by Policie ČR zajistila tělo paní , jméno FO, , v důsledku čehož nebylo v kompetenci Policie ČR či dozorujícího státního zástupce vyslovit souhlas s pohřbením, zakázat nakládání s tělem či jinak klást jakékoli podmínky pohřbení. Ze spisového materiálu nevyplývá, že by Policie ČR vydala pokyn nenakládat s tělem paní , jméno FO, .19. Dopisem právního oddělení Statutárního města , adresa, ze dne , datum, bylo doloženo, že dopisem ze dne , datum, se , tituly před jménem, , adresa, v zastoupení , jméno FO, a , Jméno advokáta B, obrátila na Statutární město , adresa, ve věci majetkové a nemajetkové újmy. K tomu bylo sděleno, že totožnost těla paní , jméno FO, byla zjištěna Policií ČR již dne , datum, a téhož dne také Policie ČR pana , jméno FO, i slečnu , jméno FO, o jejím úmrtí vyrozuměla. Dne , datum, , právnická osoba, . požádala Statutární město , adresa, o zajištění pohřbu a úhradu nákladů ze uložení těla zemřelé s odůvodněním, že se k tělu zemřelé nikdo nepřihlásil, ostatky nebyly vyzvednuty v zákonné lhůtě a nedošlo ke sjednání pohřbu. Vzhledem k možnostem uchování těla zemřelé poprosila o urychlené vyřízení dne , datum, , město objednalo pohřeb zpopelněním. Statutárnímu městu , adresa, nebylo známo, že ze strany Policie ČR bylo za účelem identifikace zadáno vyhotovení odborného vyjádření Kriminalistického ústavu PČR, které potvrdilo totožnost zemřelé dne , datum, , což bylo ze strany Policie ČR dne , datum, sděleno nemocnici, neboť se Policie ČR domnívala, že tělo zemřelé je stále v nemocnici uloženo, pročež následně dala pozůstalým na vědomí odpadnutí překážky pohřbení těla. Město zpopelněním těla nepochybilo, totožnost zemřelé mělo důvodně za zjištěnou z žádosti nemocnice. Žádnou újmu klientům nezpůsobila, pročež není k žádné náhradě povinno.20. Z žádosti o zajištění pohřbu a úhradu nákladů za uložení těla zemřelého sepsanou Nemocnicí Pardubického kraje a.s. (pardubická nemocnice, oddělení soudního lékařství) dne , datum, bylo zjištěno, že , právnická osoba, . žádala o zajištění pohřbu zemřelé , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, , bytem , adresa, , zemřelé dne , datum, , s odůvodněním, že ke dni sepisu žádosti se k tělu zemřelé, které je uloženo na oddělení soudního lékařství v pardubické nemocnice nikdo nepřihlásil (ostatky nebyly vyzvednuty v zákonné lhůtě) a nedošlo ke sjednání pohřbu, proto se podle § 5 zák. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, žádá o zajištění pohřbení výše uvedené zemřelé. Vzhledem k možnostem uchování těla zemřelé se prosí o urychlené vyřízení žádosti.21. Objednávkou č.: OP/2/2020/OSV/poh ze dne , datum, Statutární město , adresa, , Magistrát města , adresa, , objednává o společnosti , právnická osoba, , Pohřební služba , adresa, , sociální pohřeb dle vyhl. č. 277/2017 Sb. (zpopelnění + rozsyp) zemřelé , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, , zemřelé , datum, , kdy se uvádí, že po běžném šetření je vypravitelem pohřbu Magistrát města , adresa, . Jako vyřizující je uvedena Lic. , jméno FO, , ekonom sociálních věcí.22. Z dopisu advokátky , tituly před jménem, , adresa, ze dne , datum, , adresovaného Statutárnímu městu , adresa, vyplynulo, že uvedeného dne se , tituly před jménem, , jméno FO, v zastoupení klientů obrátila na Statutární město , adresa, s žádostí o náhradu nemajetkové újmy v penězích, a to v částce , částka, pro , jméno FO, a , částka, pro , Jméno advokáta B, , a to z důvodu pochybení Statutárního města , adresa, , jehož se měla dopustit při nakládání s tělem zesnulé , jméno FO, tím, že její tělo bylo zpopelněno, přestože nebyla zjištěna jeho totožnost a mělo být pohřbeno pouze uložením do hrobu nebo hrobky. , jméno FO, , Jméno žalobce, dále požadoval z titulu majetkové újmy částku , částka, za úhradu faktury č. , hodnota, za sociální pohřeb.23. Z listiny nazvané List o prohlídce zemřelého ze dne , datum, bylo zjištěno, že v kolonce jméno a příjmení je uvedeno jméno , jméno FO, , datum narození , datum, , byla požadována zdravotní pitva z důvodu smrti v důsledku sražení projíždějícím vlakem na kolejích. V kolonce osoba neznámé totožnosti je vyplněno ano, v kolonce rodné číslo je uvedeno , RČ, . List o prohlídce zemřelého vyplnil prohlížející lékař , právnická osoba, za , právnická osoba, .24. Z vyjádření , právnická osoba, . ze dne , datum, adresovaného , tituly před jménem, , jméno FO, se podává, že zemřelá , jméno FO, , narozená , datum, , byla převezena na oddělení soudního lékařství , právnická osoba, . dne , datum, po střetu s vlakovou soupravou. Na základě indikace prohlížejícího lékaře , právnická osoba, , p.o. byla dne , datum, provedena zdravotní pitva a stanovena pitevní diagnóza: polytrauma na železnici. Vzhledem k tomu, že žádný vypravitel pohřbu nesjednal ve lhůtě 96 hodin od oznámení úmrtí pohřbení těla, bylo ze strany , právnická osoba, . postupováno v souladu s ust. § 5 odst. 1 zák. č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, a tato skutečnost byla oznámena obci, na jejímž území došlo k úmrtí, tedy městu , adresa, . Na základě výše uvedeného oznámení bylo dne , datum, v 11:00 hodin vydáno tělo zemřelé , jméno FO, Pohřební službě , adresa, . Totožnost zemřelé byla dle listu o prohlídce zřejmá. O nařízení soudní pitvy nerozhoduje lékař, nýbrž orgán činný v trestním řízení. Soudní pitva v tomto případě nařízena nebyla. , právnická osoba, . proto neshledává žádné pochybení, a proto odmítá žádost o kompenzaci majetkové a nemajetkové újmy v plném rozsahu.25. Z vyjádření Krajského ředitelství policie Pardubického kraje ze dne , datum, č.j. , adresa, -1706UO soud zjistil, že ve věci žádosti poškozeného , jméno FO, bylo sděleno ve věci úmrtí , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, , k jejímuž úmrtí došlo dne , datum, , následující: policejní orgán PČR se dostavil na místo neštěstí, provedl ohledání místa činu a šetření. Přítomný lékař odeslal tělo ke zdravotní pitvě, kdy vzhledem k devastaci těla nebylo možné na místě bezprostředně identifikovat zemřelou (v záznamu o výjezdu je proto zemřelá označena XX). Dodatečným šetřením byla zjištěna totožnost zemřelé (viz. úřední záznam , adresa, -170671 ze dne , datum, ), tudíž nebyla ze strany Policie ČR nařizována soudní pitva. Policie ČR disponovala potřebným srovnávacím materiálem, ověření totožnosti a zadala vypracování odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětí genetika k ověření totožnosti zemřelé. O totožnosti zemřelé bylo ihned telefonicky informováno oddělení soudního lékařství , právnická osoba, ., o čemž svědčí „Oznámení o výsledku zdravotní pitvy“ (pitva provedena dne , datum, , uváděno je již jméno , jméno FO, ). Po provedení genetické DNA expertízy, kterou byla potvrzena totožnost , jméno FO, , byl zaslán e-mail na soudní oddělení a byl informován i pozůstalý. Tělo , jméno FO, nebylo zajištěno Policií ČR, nebylo tedy v kompetenci Policie ČR či dozorujícího státního zástupce vyslovit souhlas s pohřbením, zakázat nakládání s tělem, popřípadě klást jakékoli podmínky pohřbení. Policie ČR nevydala pokyn nenakládat s tělem. O „blokaci těla“ byla informována pozůstalým. Ve vyjádření se uvádí, že „je pochopitelné, že tělo bez 100% jistoty totožnosti, tedy bez potvrzení genetické analýzy, bylo „blokováno“ ze strany soudního oddělení“. Policie ČR nevyslovila ani nevytvořila překážku pohřbení těla. O předání těla dne , datum, ani o kremaci těla nebyla Policie ČR informována. Závěrem vyjádření se uvádí, že Policie ČR ani její příslušníci neporušili svou zákonnou povinnost a nenesou odpovědnost za vzniklou situaci.26. Z výpovědi žalobce a) vyplynulo, že onen víkend byl u své matky na Moravě, dcera byla s mamkou doma. O tom, že došlo k nějaké události se dozvěděl telefonicky ve vlaku na cestě domů. Volala mu Policie ČR. Čekali na něj doma, sdělili, k čemu zřejmě došlo, ukázali mu bundu a přívěsek a on potvrdil, že se jedná o věci manželky. Jednalo s ním více policistů, jejichž jména si nevybavuje. Pouze poručíka , jméno FO, , s nímž byl v delším kontaktu, byla přítomna i psycholožka. Žalobci a) bylo řečeno, že ona osoba seděla na kolejích, tělo bylo zdevastované tak, že vizuální identifikace nebyla možná, proto mu byly ukázány věci, které poznal. Bylo mu téhož dne sděleno, že tělo manželky bude převezeno do nemocnice a asi až další den mu řekli, že by bylo dobré, kdyby dceři vzali stěr, aby se určila DNA, s čímž souhlasil. Bylo mu řečeno, že se bude čekat na výsledku DNA a pokud by potřeboval pomoc psychologa, bude jim poskytnuta. Čekali na výsledky a asi jednou týdně byl v kontaktu s panem , jméno FO, , kterému volal asi jen on. Po obdržení SMS zprávy od pana , jméno FO, , že testy byly provedeny a jedná se o manželku, začal činit následné kroky. Předtím se o tělo manželky nezajímal, neboť mu bylo řečeno, že se bude čekat na výsledek testu. Testem DNA, který byl prováděn, mu tak bylo dáno najevo, že se bezpečně neví, zda je to jeho manželka, proto také vyčkávali. Po SMS zprávě od PČR okamžitě telefonoval na patologie do nemocnice v , adresa, a bylo mu řečeno, že , datum, si tělo vyzvedla obec, na obci mu řekli, že tělo spálili a rozptýlili. Další den mu od obce sdělili, že k rozptýlení nedošlo a urnu si může vyzvednout. Ze sdělení byl v hrozném šoku. , právnická osoba, nevyužil, ale využila ji dcera, která docházela k psycholožce ještě dva roky, její jméno si nevybavuju. Celou situaci vnímá žalobce a) velmi úkorně, nemůže to odpustit zejména za dceru, že jí nebylo dovoleno se s matkou rozloučit a situaci nějak uzavřít, dosud to těžce nese. Uvedl dále, že panu , jméno FO, volal vždy asi po týdnu ohledně výsledku testu DNA, byli domluveni, že jakmile přijdou, dá mu vědět. Uvedl, že s panem , jméno FO, byl v kontaktu v den úmrtí , datum, , když se ptal na tělo manželky, říkal, že nechce, aby bylo s tělem manipulováno a že se vyčká výsledků DNA, zda bude shoda, s ohledem na svátky, že to bude trvat zřejmě déle. Celá situace žalobce velmi zasáhla, zejména kvůli dětem, urnu zatím nepohřbili, má pochybnosti, zda v urně je skutečně popel z těla manželky.27. Z výpovědi žalobkyně b) vyplynulo, že o smrti maminky se dozvěděla od Policie ČR za přítomnosti otce, neboť byla v té době ještě nezletilá. Žalobkyně byla tehdy doma, ani nevěděla, že maminka doma není, myslela si, že spí. Informace o jejím úmrtí ji velmi zasáhla, psychicky se zhroutila, přijela krizová interventka, aby jí pomohla. Žalobkyně poté ještě asi 3 roky docházela k psycholožce na sezení. Maminka žalobkyně b) před onou událostí měla psychické problémy, byla opakovaně hospitalizována na psychiatrii v , adresa, , trpěla schizofrenií, brala léky, ale nic neukazovalo na to, že by se chystala si ublížit. Měly spolu blízký vztah. O domácnost se starali všichni dohromady, když maminka onemocněla, žalobkyně se snažila více pomáhat. Vše ohledně pohřbu zařizoval otce žalobkyně, pohřeb se odkládal, ale plánovali pozvat rodinu z Moravy. O případných přáních maminky ohledně pohřbu spolu nikdy nemluvily. Nebyla si jistá, ale uvedla, že si myslí, že asi v době, když jí přijeli udělat stěry pro účely testů DNA, jim bylo řečeno, že musí počkat na výsledky testů DMNA a potom že může být pohřeb. O tom co se stalo a že tělo maminky už bylo zpopelněno se dozvěděla od otce, nevzpomíná si už ale kdy.28. Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že na uvedenou událost si pamatuje, byl povolán na místo střetu, ještě před jeho příjezdem již byla na místě záchranná služba a , tituly před jménem, , jméno FO, , který provedl ohledání těla a konstatoval smrt. Vyplnil formulář Záznam o výjezdu záchranné služby, pokud jde o osobu, bylo tam uvedeno pouze XX a v závěru bylo uvedeno – zdravotní pitva. Na místě byli příslušníci z Obvodního oddělení , adresa, , jako operativec poručík , jméno FO, , kriminalistický technik prap. , jméno FO, a pravděpodobně i major Norek, nadřízený, tím si však svědek nebyl jist. Uvedl, že v záznamu o výjezdu záchranné služby byla uvedena zdravotní pitva a on se nerozhodl o pitvu soudní, pokud by tomu tak bylo, musel by vydat o tom usnesení. Při ohledání bylo nalezeno oblečení, v němž byla nalezena karta dopravního podniku s fotografií, dále klíč či svazek klíčů, z nichž jeden pasoval do dveří bytu paní , jméno FO, , fotografie, která byla na kartě korespondovala s fotografií v policejní databázi. Toto bylo v režii operativce, kterým byl pan , jméno FO, , který také jel do domu , jméno FO, , panu , jméno FO, ukázal bundu, kterou pan , jméno FO, poznal a dále klíč, který pasoval do zámku. Vše bylo zapsáno do záznamu. Svědek , jméno FO, v domě , jméno FO, nebyl a ten den s panem , jméno FO, ani nehovořil. Mluvil s ním pan , jméno FO, . V domě , jméno FO, byli přítomni i další policisté, byla přítomna i vyšetřovatelka , adresa, , která dělá na krizové intervenci a další technici, kteří brali stěry slečně , Jméno advokáta B, . Na místě nehody byl přítomen ještě pan , jméno FO, , který odebral krev z těla paní , jméno FO, . Svědek sám s panem , jméno FO, hovořil pravděpodobně až v lednu, kdy mu pan , jméno FO, sdělil, že tělo by mělo být blokováno až do výsledku DNA. Svědek uvedl, že neví, kdo panu , jméno FO, sdělil, že testy byly zadány. , jméno FO, svědkovi sdělil, že mu tělo nemůže být vydáno, svědek psal , datum, žádost o sdělení výsledku pitvy do nemocnice v , adresa, . Svědek sám kontakt na pana , jméno FO, nemocnici nesděloval. Totožnost paní , jméno FO, objasnili hned na místě z průkazky, která tam byla a když hned po svátcích vyplňoval žádost o pitvu, tam již uváděl jméno paní , jméno FO, . Z rozhovoru s panem , jméno FO, vyrozuměl, že je s nemocnicí v kontaktu. Sdělil poté panu , jméno FO, , že bude urgoval výsledky u kriminalistického ústavu, protože to trvá delší dobu. Sdělení pana , jméno FO, o blokaci těla přijal jako fakt, nijak si to neověřoval. Vyložil si to tak, že nemocnice chce mít jistotu. Od nadřízených měl pokyn vyčkat výsledků DNA s rozhodnutím o odložení věci. Trestní stíhání nebylo zahájeno, byly zahájeny pouze úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3. , jméno FO, po obdržení výsledků expertízy vyrozuměl SMS zprávou o tom, že totožnost byla prokázána a tělo lze vyzvednout. Tutéž zprávu dal na vědomí i soudnímu oddělení nemocnice a primáři tohoto oddělení. Komunikace tímto skončila. Pouze z doslechu se poté dozvěděl, že proběhla kremace a rozprášení bez účasti rodiny. Lékař záchranky, který na místě ohledával tělo nařídil pitvu zdravotní, bylo to v době, kdy ještě ani nebyli na místě a totožnost osoby nebyla známá. V případě, že není osoba ztotožněná, dělá se většinou pitva soudní. Když se ale zjistí totožnost, provádí se pitva jen zdravotní. Pro zdravotní pitvu hovořilo i to, že strojvedoucí vlaku vyloučil cizí zavinění, všechno z vlaku sledoval. Má možnost nařízenou zdravotní pitvu změnit na soudní. V tomto případě k tomu však nedošlo z důvodu, že došlo ke ztotožnění usmrcené osoby a nebylo zjištěno cizí zavinění úmrtí. Svědek vypověděl, že netuší, kdo rozhodl o blokaci těla paní , jméno FO, . O odvozu těla pohřební službou a jeho umístění měl pana , jméno FO, informovat kolega , jméno FO, , ale svědek u toho přímo nebyl. Existuje úřední záznam, že spolu hovořili, byla přítomna i krizová interventka. Svědek nebyl přítomen tomu, zda a kdo dával panu , jméno FO, instrukce o tom, jak se má chovat. Bylo zjištěno, že se nejednalo o první sebevražedný pokus manželky paní , jméno FO, . Svědek uvedl, že on pana , jméno FO, o tom, že byla zadána expertíza DNA neinformoval. Pokud jde o ztotožnění paní , jméno FO, prostřednictvím fotografie, tato byla z databáze evidence obyvatel. Svědek nevěděl, zda nemocnice byla informována o tom, že probíhají testy DNA. E-mail o tom, že odpadla překážka k vydání těla paní , jméno FO, , poslal nemocnici proto, že od pana , jméno FO, věděl, že tělo mělo být blokováno.29. Z výpovědi svědka prap. , jméno FO, , příslušníka PČR, vyplynulo, že na místě nehody byl z pozice kriminalistického technika. Jeho úlohou bylo ohledání místa činu, fotografická dokumentace a zajištění biologického materiálu pro účely ověření totožnosti osoby. Na místě činu zajistil krevní vzorek z těla zemřelé. Od žalobkyně vzorky nezajišťoval. Zpracoval žádost o odborné vyjádření, pokud jde o vzorky krve, které odebral. Svědek vypověděl, že s panem , jméno FO, ani s jeho dcerou nehovořil a do žádného kontaktu s panem , jméno FO, nepřišel. Důvodem žádosti o expertízu DNA bylo potvrzení totožnosti osoby s ohledem na stav těla, kdy toto se provádí standardně.30. Z výpovědi svědka nprap. , jméno FO, bylo zjištěno, že byl přítomen na místě nehody. Na místě byl ještě předtím přítomen lékař, který konstatoval smrt, v době příjezdu svědka na místo už přítomen nebyl. Svědek prováděl ohledání na místě, našel průkazku s fotografií a klíče, stav těla byl špatný, ale i tak podle fotografie byl schopen porovnat, že se zřejmě jedná o osobu na fotografii. Byl proveden výslech strojvůdce a ten uvedl, že viděl, jak paní seděla na kolejích a nereagovala na houkání. Nebylo zjištěno, že by se v blízkosti pohybovala jiná osoba. Po návratu na služebnu podle získaných poznatků s vysokou mírou pravděpodobnosti ztotožnili zemřelou jako paní , jméno FO, . Měli ji už v záznamech, neboť před nějakým časem vystupovala jako poškozená – přišla podat oznámení. Svědek jel také do místa bydliště paní , jméno FO, , doma byla přítomna jenom nezletilá dcera. Získal telefonní kontakt na otce a hned mu zavolal. Téhož dne se s ním sešel, ukázal mu zajištěné věci a fotografie těla, pan , jméno FO, je poznal, nalezený klíč pasoval do zámku u , jméno FO, . Vzhledem k tomu měl svědek za zjištěné, že se skutečně jednalo o paní , jméno FO, . Svědek toho dne hovořil s panem , jméno FO, i s nezletilou slečnou , jméno FO, a z její výpovědi vyplynulo, že se v noci před nehodou s matkou pohádaly a tento stav mohl vést k psychickému rozrušení paní , jméno FO, . Na místě se odebíral také genetický materiál pro srovnání. Ve věci bylo vyloučeno cizí zavinění, o všem byl sepsán záznam a jeho role tím skončila. Svědek nebyl v žádném kontaktu s nemocnicí, záležitosti kolem pitvy těla neřešil. Totožnost těla paní , jméno FO, byla stanovena s vysokou mírou pravděpodobnosti, stoprocentní výsledek potvrdila až genetika. Svědek žádné instrukce panu , jméno FO, ohledně naklání s tělem nedával, ani informaci o tom, kde se tělo nachází. Veškerý kontakt probíhal přes vyšetřovatele, kterým byl pan , jméno FO, . Vše, co bylo na místě zajištěno, a co poté bylo zjištěno ještě vyšetřováním odpovídalo tomu, že tělo je skutečně paní , jméno FO, . Pokud není známa totožnost zemřelé osoby, pak se nařizuje soudní pitva a souhlas s pohřbením dává státní zástupce, pokud se ví, o koho se jedná, dělá se genetika jenom pro jistotu, ale tělo není blokované. Informaci o uvolnění těla dává rodině vyšetřovatel po provedení zdravotní pitvy, tak je to podle svědka zvykem.31. Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , lékaře, jenž prováděl pitvu těla paní , jméno FO, , soud zjistil, že konkrétně si na popsaný případ nevzpomíná vzhledem ke značnému počtu jím prováděných pitev, nicméně uvedl, že v rámci zdravotní pitvy nelze pitvat osobu neznámé totožnosti, toto lze pouze v režimu pitvy soudní. Pokud by se stalo, že k pitvě zdravotní mu je přivezeno tělo neznámé totožnosti, pak takovou pitvu zahájit nelze, je nejdříve třeba kontaktovat Policii ČR. Pokud by svědek měl k dispozici list o prohlídce zemřelého, kde by bylo uvedeno, že tělo je neznámé totožnosti, pak by musela být provedena pitva soudní, případně by bylo třeba vyčkat na zjištění totožnosti těla, než zahájí lékařské úkony. Nařízení pouze zdravotní pitvy v případě osoby sražené vlakem považoval za bizarní.32. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , pracovnice Magistrátu města , adresa, , bylo zjištěno, že v tomto případě obdržela žádost od pardubické nemocnice o vypravení sociálního pohřbu, na ní byla uvedena konkrétní osoba paní , jméno FO, , určitě bydliště a zřejmě i datum narození. Telefon uvedený u jména byl pravděpodobně telefon zemřelé, na toto číslo se nepokoušela volat. Na žádosti nebylo uvedeno nic o tom, že by byl někdo z příbuzných informován. Ověřovala si to proto telefonicky a bylo jí sděleno, že příbuzní byli informováni, i kdy se tak stalo a ona si to tužkou poznamenala na žádost. Rodina byla Policií ČR o úmrtí informována , datum, , pohřeb byl vypravován až , datum, . Následně vystavila objednávku na , právnická osoba, a čekala na doklad rozptylu. Ten nepřišel, mezitím se dostavil pan , jméno FO, a řešili spolu vypravení sociálního pohřbu. Svědkyně uvedla, že panu , jméno FO, řekla, že rozptyl ještě nebyl proveden, rozhodně mu pak neřekla, že rozptyl byl proveden, ale že toto zjistí a že pokud nebyl proveden, bude si moci vyzvednout urnu přímo v krematoriu. Jednání s panem , jméno FO, bylo normální, nenadával, a to ani poté, co obdržel informaci o nutnosti zaplacení. Telefonicky mu poté sdělovala, že si urnu může vyzvednout. Dále už s panem , jméno FO, nejednala a o celé záležitosti informovala vedoucí odboru.33. Podle ustanovení § 1odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (Notářský řád) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 82/1998 Sb.“ nebo „zákon o odpovědnosti za škodu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Dle odst. 2 územní samosprávné celky odpovídají za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti (dále jen "územní celky v samostatné působnosti"). Dle odst. 3 stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.34. Podle § 3 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona (dále jen „úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen „územní celky v přenesené působnosti“).35. Podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. jednají ve věci náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen „úřad“).36. Dle ust. § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. je úřadem podle odstavce 1 Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v trestním řízení.37. Podle ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.38. Podle ust. § 15 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6 měsíců od uplatnění nároku.39. Podle ust. § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle odst. 3 věty první téhož ustanovení se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.40. Podle ust. § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.41. Podle ust. § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.42. Podle ust. § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.43. Podle ust. § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.44. Podle ust. § 620 odst. 1 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.45. Podle ust. § 2971 o.z. odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.46. Dle ust. § 86 odst. 1 písm. c) zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále též jako „zákon o zdravotních službách“), lékař provádějící prohlídku těla zemřelého o úmrtí nebo nálezu těla zemřelého informuje osobu blízkou zemřelému, je-li mu tato osoba známa; součástí informace je sdělení o určení provedení pitvy a identifikační údaje poskytovatele, který pitvu provede.47. Podle ust. § 5 odst. 1 zák. č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, nesjedná-li ve lhůtě 96 hodin od oznámení úmrtí pohřbení těla zemřelého žádný vypravitel pohřbu ani žádný poskytovatel zdravotních služeb nebo univerzitní vysoká škola, která provádí anatomické pitvy v souladu s podmínkami stanovenými zvláštním právním předpisem, neprojeví zájem o využití těla zemřelého pro potřeby lékařské vědy a výzkumu nebo k výukovým účelům, nebo nebyla-li zjištěna totožnost mrtvého do 1 týdne od zjištění úmrtí, zajistí pohřbení slušným způsobem podle místních zvyklostí obec, na jejímž území k úmrtí došlo nebo bylo tělo zemřelého nalezeno, případně vyloženo z dopravního prostředku. O zajištění pohřbení podle věty první může obec uzavřít veřejnoprávní smlouvu s jinou obcí; podmínka stanovená v § 63 odst. 1 větě první zákona o obcích se nepoužije. Dle odst. 2 zajišťuje-li obec pohřbení těla zemřelého zpopelněním, je jeho součástí uložení urny s lidskými ostatky na veřejném pohřebišti. Dle odst. 3 tělo zemřelého, u něhož nebyla zjištěna totožnost, může být pohřbeno pouze uložením do hrobu nebo hrobky. Je-li prokázáno, že se jedná o tělo zemřelého státního příslušníka cizího státu, může obec zajistit jeho zpopelnění v krematoriu až po obdržení souhlasu příslušného státu s tímto druhem pohřbení na území České republiky; pokud obec tento souhlas do 1 měsíce od oznámení úmrtí neobdrží, zajistí pohřbení uložením do hrobu nebo hrobky. Dle odst. 4 činnosti podle odstavců 1 až 3 jsou zajišťovány obcí v přenesené působnosti. Prováděcí právní předpis stanoví postup obce při zajišťování slušného způsobu pohřbení.48. Soud se nejprve zabýval vznesenými námitkami nedostatku pasivní legitimace. U žalovaného 2) a 4) je shledal důvodnými.49. Pokud se týká žalovaného 2) Česká republika – , Jméno žalované C, , soud ze Záznamu o zahájení úkonu trestního řízení ze dne , datum, č.j. , adresa, -170671 zjistil, že uvedeného dne byly zahájeny úkony trestního řízení z důvodu objektivního objasnění a prověření skutečností, zda nebyl spáchán trestný čin, zejména ke zjištění příčiny úmrtí a vyloučení účasti dalších osob ve věci úmrtí , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, , dne , datum, . Podle ustanovení § 6 odst. 1 a2 zákona č. 82/1998 Sb. jednají ve věci náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady, přičemž takovým úřadem je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v trestním řízení. Jelikož byly zahájeny úkony trestního řízení, žaloba proti státu měla být směřována proti České republice- , právnická osoba, , nikoli proti České republice - Ministerstvu vnitra. Jelikož na straně žalovaného 2) byl shledán nedostatek pasivní legitimace, žaloba proti němu musela být v plném rozsahu zamítnuta.50. Pokud se týká žalovaného 4) Statutárního města , adresa, , pak v projednávané věci při své činnosti jednal v přenesené působnosti, jak vyplývá z ustanovení § 5 odst. 4 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, dle něhož činnosti dle odstavců 1 až 3 (mj. zajišťování pohřbení zemřelého obcí, pokud ve lhůtě 96 hodin od oznámení úmrtí pohřbení zemřelého žádný vypravitel pohřbu nesjednal) jsou zajišťovány obcí v přenesené působnosti. Pakliže se tedy žalobci proti žalovanému 4) domáhali náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem, na straně žalovaného je dán nedostatek pasivní věcné legitimace, když v takovém případě měli žalobci svůj nárok uplatnit podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb. proti státu, nikoli proti Statutárnímu městu , adresa, . Stát totiž odpovídá za škodu, kterou způsobily orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona. Za takové situace musela být žaloba proti žalovanému 4) v plném rozsahu zamítnuta. (Nad rámec uvedeného ve stručnosti soud dodává, že i kdyby žalovaný 4) byl ve věci pasivně legitimován, soud u něj neshledal porušení zákonem stanovených povinností, které by založilo odpovědnost za žalobci tvrzenou nemajetkovou a majetkovou újmu. , jméno FO, postupovala v souladu s právními předpisy i zavedenou praxí. Podle žádosti o zajištění sociálního pohřbu, kde byly vyplněny veškeré údaje o zemřelém, když ve stanovené lhůtě 96 hodin od oznámení úmrtí se k tělu zemřelé nikdo nepřihlásil a tělo nevyzvedl k zajištění pohřbu, zajistila sociální pohřeb, přičemž si ověřila, že příbuzní byli o úmrtí informováni, což skutečně byli hned dne , datum, Policií ČR, jak vyplývá z provedeného dokazování. Ze žádosti není nijak patrné, že by snad tělo mělo být neznámé totožnosti nebo by byl jakýkoli důvod žádosti nevyhovět. Také v Listu o prohlídce zemřelého již byly vyplněny údaje paní , jméno FO, . Rovněž způsob pohřbu odpovídá platným předpisům. Žádný nesprávný úřední postup tedy soud na straně žalovaného 4/ neshledal.)51. Pokud jde o žalovaného 3), pak u něj soud v projednávané věci neshledal žádné pochybení, které by mohlo založit odpovědnost žalovaného 3) za tvrzenou nemajetkovou i majetkovou újmu na straně žalobců. Žalovanému 3) bylo dne , datum, v 8:30h přivezeno na Oddělení soudního lékařství pohřební službou tělo zemřelé , jméno FO, , nar. , datum, , po střetu s vlakovou soupravou. Na základě indikace prohlížejícího lékaře , právnická osoba, , p.o. byla dne , datum, provedena lékařem žalované 3) , tituly před jménem, , jméno FO, zdravotní pitva a stanovena pitevní diagnosa polytrauma na železnici. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, přitom vypověděl, že pokud by měl jakékoli pochybnosti o totožnosti těla, jež má pitvat zdravotní pitvou, úkon by nezahájil, neboť osobu neznámé totožnosti lze pitvat pouze v rámci nařízené pitvy soudní. Soudní pitva v tomto případě nařízena nebyla. Z Listu o prohlídce zemřelého, části A, ze dne , datum, provedeného k důkazu bylo zjištěno, že totožnost zemřelé osoby byla známá, když byla označena jako , jméno FO, , narozená , datum, , bytem , adresa, . V části B2 je sice uvedeno v kolonce Osoba neznámé totožnosti: Ano, nicméně zároveň je vyplněno jméno, příjmení, datum úmrtí a další údaje, svědčící o tom, že totožnost zemřelé byla známa. Rovněž v Zázamu o výjezdu č. , adresa, ze dne , datum, je uvedena , jméno FO, , r.č. , RČ, jako osoba, jež byla ohledána. Z výše uvedeného lze uzavřít, že osoba zemřelé byla ztotožněna a nejednalo se tedy o tělo neznámé totožnosti. V tomto světle i následující postup žalovaného 3) byl správný a soud neshledává jakoukoli hrubou nedbalost v postupu žalovaného 3) ve smyslu ustanovení § 2971 o.z., jak tvrdili žalobci. Po provedené zdravotní pitce bylo možné tělo kdykoli vydat pozůstalým a nebylo třeba o tom informovat Policii ČR , která žádný zákaz nakládání s tělem nevyslovila. Vzhledem k tomu, že žádný vypravitel pohřbu nesjednal ve lhůtě 96 hodin od provedené pitvy a uložení těla pohřbení těla, bylo žalovaným 3) postupováno podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, v platném znění, a tato skutečnost byla dne , datum, oznámena obci, na jejímž území došlo k úmrtí, tedy Statutárnímu městu , adresa, . Následně dne , datum, bylo v 11:00h tělo zemřelé , jméno FO, vydáno pohřební službě k pohřbu, jenž zajistil žalovaný 4). Žalovaný 3) neporušil žádnou povinnost uloženou mu zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, v platném znění, neboť žádné zákonné ustanovení neukládalo žalovanému 3) povinnost informovat pozůstalé o úmrtí a kontaktovat je za účelem předání osobních věcí, neboť paní , jméno FO, žalovaný 3) neposkytoval žádné zdravotní služby, její tělo bylo převezeno na soudní oddělení pouze za účelem uložení a provedení zdravotní pitvy. Pokud tedy žalovaný 3) nekontaktoval pozůstalé (žalobce) a tělo vydal k sociálnímu pohřbu, žádného pochybení se nedopustil, neboť takovou povinnost ze zákona neměl. Podle § 86 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách lékař provádějící prohlídku těla zemřelého o úmrtí nebo nálezu těla zemřelého informuje osobu blízkou zemřelému, je-li mu tato osoba známa; součástí informace je sdělení o určení provedení pitvy a identifikační údaje poskytovatele, který pitvu provede. Lékař, který prováděl prohlídku těla byl však , tituly před jménem, , právnická osoba, , lékař , právnická osoba, , p. o., tedy subjektu odlišného od žalovaného 3). Navíc jak vyplynulo z provedeného dokazování, o úmrtí paní , jméno FO, byli oba žalobci (osoby blízké) informování příslušníky Policie ČR hned dne , datum, . V řízení navíc nebylo zjištěno, že by žalovaný 3) měl nebo mohl mít jakoukoli povědomost o tom, že Policií ČR byla zadána znalecká expertiza za účelem porovnání odebraných vzorků DNA a že by cokoli nasvědčovalo tomu, že totožnost těla uloženého na oddělní soudního lékařství žalovaného 3) je nejistá. Za takové situace pak nezbylo, než žalobu ve vztahu k žalovanému 3) zamítnout, neboť nebyl splněn jeden z podstatných předpokladů odpovědnosti za škodu (majetkovou i nemajetkovou), a to porušení konkrétní zákonné povinnosti na straně žalovaného 3).52. Pokud se týká žalovaného 1), pak soud se předně zabýval vznesenou námitkou nedostatku věcné pasivní legitimace a z výše popsaných důvodů tuto u žalovaného 1) shledal nedůvodnou. Podle ustanovení § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. jednají ve věci náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady, přičemž takovým úřadem je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v trestním řízení. Jelikož byly zahájeny úkony trestního řízení, žaloba proti státu správně směřována proti České republice- , právnická osoba, . Pasivní legitimace žalovaného 1) tedy byla dána. Dále se soud zabýval další žalovaným 1) vznesenou námitkou, a to námitkou promlčení, neboť pakliže by uzavřel, že nárok je promlčen, nebylo by možné jej přiznat. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce a) se dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tedy o zásahu do svých práv, který vnímal jako úkorný, dne , datum, od paní , jméno FO, , referentky odboru sociálních věcí Magistrátu města , adresa, , když mu telefonicky sdělila, že tělo jeho manželky bylo již zpopelněno. Lze důvodně předpokládat, že s ohledem na závažnost zjištěných informací tyto žalobce a) neprodleně sdělil také žalobkyni b), své dceři. Tento den tedy počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta pro uplatnění nároku u příslušného úřadu dle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Tato lhůta by skončila dne , datum, , pokud by v jejím průběhu žádost na náhradu škody ani žaloba podána nebyla. Dne , datum, , tedy v průběhu promlčecí doby, podal žalobce a) žádost o náhradu škody u , právnická osoba, . Na tomto místě soud poznamenává, že s ohledem na nezletilost žalobkyně b) v době podání žádosti a obsah podané žádosti, v níž je zmiňována i újma nezletilých dětí žalobce, má za to, že touto žádostí uplatnil žalobce a) nárok i za žalobkyni b), která v té době nemohla samostatně právně jednat. Podle § 32 odst. 3 věty první zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle ust. § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. O tomto byl ostatně žalobce a) poučen i dopisem ze dne , datum, zaslaným , právnická osoba, právnímu zástupci žalobce a) , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Ministerstvo spravedlnosti v šestiměsíční lhůtě na žádost žalobce nereagovalo, po dobu 6 měsíců tedy promlčecí doba neběžela, a to od podání žádosti dne , datum, do , datum, . Od , datum, pak pokračoval běh promlčecí doby, a to s prodloužením za dobu od , datum, (uplatnění nároku) do , datum, (konec původní šestiměsíční promlčecí doby), tedy za dobu 105 dní. Promlčecí doba tak oběma žalobcům skončila dne , datum, (, datum, + 105 dnů = , datum, ). Žaloba ve věci byla podána až dne , datum, , tedy zcela zjevně po uplynutí šestiměsíční lhůty stanovené zákonem pro uplatnění nároku u soudu. Za takové situace proto soud považoval nárok obou žalobců na náhradu nemajetkové újmy za promlčený, a proto žalobu vůči žalovanému 1) v této části zamítnul. (Nad rámec uvedeného pak soud dodává, že pakliže se žalobci domáhali náhrady nemajetkové újmy z důvodu tvrzeného nesprávného úředního postupu příslušníků Policie ČR, kterého se měli dopustit tím, že chybně informovali žalobce a) o tom, že je vydán zákaz manipulace s tělem jeho zemřelé manželky a aby se o něj nepřihlašoval dokud nebudou známy výsledky expertizy DNA, pak toto tvrzení se v řízení prokázat nepodařilo. Z žádné z listin provedených k důkazu z trestního spisu ani z výpovědí svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , kteří se podíleli na vyšetřování, nebylo zjištěno, že by tito sdělili žalobcem a) tvrzenou informaci o zákazu nakládání s tělem nebo překážku v nakládání s tělem vytvořili.)53. Soud ve věci zvažoval, zda žalovanými vznesená námitka promlčení nároku na zaplacení nemajetkové újmy u obou žalobců není v rozporu s dobrými mravy. Za situace, kdy nebylo zjištěno, že by žalovaní námitkou jakýmkoliv způsobem zneužívali svého práva na úkor žalobců, k újmě došlo , datum, a hned od , datum, byl žalobce a) zastoupen advokátem a veškeré úkony spojené s vyřizováním úkonů v této věci za něj činil jeho právní zástupce (viz plná moc založená do spisu na č.l. 4, samotná Žádost o zaplacení náhrady majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem policejního orgánu ze dne , datum, a další listiny založené žalobcem k důkazu), soud uzavřel, že o námitku rozpornou s dobrými mravy se v tomto případě nejedná. Žalobce a), který do nabytí zletilosti jednal i za žalobkyni b), byl v této věci po celou rozhodnou dobu právně zastoupen (následně pak i žalobkyně b/ od , datum, ) a nebyly tvrzeny ani zjištěny žádné relevantní důvody, pro které své právo včas neuplatnili.54. Pokud se pak jedná o nárok žalobce a) uplatněný vůči žalovanému 1) z titulu náhrady majetkové újmy ve výši , částka, coby částky zaplacené žalobcem a) za sociální pohřeb, pak soud se zabýval tím, zda v tomto případě jsou splněny předpoklady pro vyhovění žalobě, když tento nárok promlčen není. Předpokladem pro úspěšné uplatnění nároku na náhrady škody v této věci je zjištění nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vnikem škody. Soud se nejprve zabýval tím, zda vůbec došlo ke vzniku škody. Žalobce a) v žalobě tvrdil, že , tituly před jménem, , jméno FO, a jeho kolega, který se žalobcem a) komunikoval v době od , datum, do , datum, jej uvedli v omyl, když mu nepravdivě sdělili, že bylo zakázáno nakládání s tělem jeho zesnulé manželky (tj. zpopelnění a pohřbení) do doby zjištění její totožnosti testem DNA, v důsledku čehož vznikla žalobci škoda ve výši , částka, představující poplatek za zpopelnění těla zemřelé pohřební službou. Jestliže však žalobce a) hodlal vypravit pohřeb své zesnulé manželce zpopelněním a uložením urny s popelem do rodinné hrobky, jak uvedl, pak ale částka , částka, za zpopelnění by byla částkou minimální, kterou by muset na pohřeb žehem vynaložit. V takovém případě pak nelze hovořit o škodě vzniklé na majetku žalobce a), když uvedený výdaj by minimálně v této výši musel vynaložit v každém případě. V situaci, kdy není naplněn jeden z nutných předpokladů pro přiznání nároku na náhradu škody, soudu nezbylo, než i v této části žalobu jako nedůvodnou zamítnout.55. O nákladech řízení by příslušelo rozhodnout dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaní měli ve věci plný úspěch. S přihlédnutím ke všem okolnostem souzené věci, s ohledem na průběh řízení a na náročnou životní situaci obou žalobců soud přistoupil k aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.