15 C 286/2021-60 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 13.855 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], smlouvu nazvanou Smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Do doby postoupení uhradila žalovaná na dluhu částku 2.785 Kč, kterou žalobkyně započítala částečně na jistinu dluhu a částečně na poplatek ve výši 6.640 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala žalobu částečně zpět, a to do částky 1.504,34 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení k datu [datum] a do zákonného úroku z prodlení z částky 1.360,49 Kč od [datum] do zaplacení. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věta první o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Vzhledem k dispozitivnímu úkonu žalobkyně soud řízení co do částky 1.504,34 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.360,49 Kč v souladu s citovanou právní úpravou zastavil. (výrok I.) Ve věci se konalo dne [datum] jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila a ze kterého se žalobkyně a její právní zástupce omluvili podáním ze dne [datum]. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení a vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: - Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 10.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši úroků a poplatků v týdenních splátkách po 320 Kč. - Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, že pohledávka ve výši 13.855 Kč byla postoupena na žalobkyni a žalovaná byla o postoupení vyrozuměna. - Z upomínky právního zástupce žalobkyně, včetně podacího lístku, adresované žalované dne [datum], že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. - Z přehledu smlouvy, že žalovaná v období od [datum] do [datum] uhradila na dluhu částku 2.785 Kč. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Před poskytnutím úvěru nebyla zkoumána úvěruschopnost žalované. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalovaná úvěr řádně a včas neuhradila, do doby postoupení pohledávky uhradila na dluhu částku 2.875 Kč. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se takto jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ustanovení § 497 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 499 obč. zák., za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 52 odst. 3 obč. zák., spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Poruší-li však věřitel svoji povinnosti a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytne i za situace, kdy nedostojí svojí povinnosti s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost spotřebitele splácet úvěr, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené úvěrové smlouvy k níž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Podle § 451 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 497 obč. zák.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku v celkové výši 10.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala povinnost řádného hospodáře prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně netvrdila, že by věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, a ani v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., nicméně žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila a o tuto možnost se připravila. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžité prostředky ve výši 10.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na skutečnost, že žalované byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty prostředky ve výši 10.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně do doby postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila na svůj dluh částku 2.875 Kč. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovanou k zaplacení částky 7.125 Kč coby plnění, které žalovaná od předchůdce žalobkyně převzala, ale dosud neposkytla zpět. Jelikož žalovaná prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla jí povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je (s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení) den [datum], tedy den následující po doručení žaloby žalovanému (§§ 1968, 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.) (výrok II.) S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku III. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci tak, že žádný z