5 C 91/2022 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se žalobou, která byla Okresnímu soudu v Prostějově doručena dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 21.573,44 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1.237,10 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1.048,61 Kč, úroky ve výši 8,25 % ročně z 21.573,44 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úroky z prodlení z 21.573,44 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobce tvrdil, že dne [datum] byla mezi žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet], kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu, a to až do výše sjednaného úvěrového limitu ve výši 18.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vracet a platit úroky ve výši 18,9 % ročně a dále poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního ceníku. Žalobce svůj závazek ze smlouvy splnil a žalovanému sjednané peněžní prostředky poskytnul, když umožnil žalovanému realizovat platby v rozsahu poskytovaného úvěru, jakoby měl na účtu vlastní prostředky. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevracel. Žalobce smlouvu o sporožirovém účtu a o službách souvisejících s účtem vypověděla a dlužnou pohledávku převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky. Žalovaný žalobci dluží na jistině 21.573,44 Kč. 2. Podáním ze dne [datum], které bylo Okresnímu soudu v Prostějově doručeno téhož dne (č. l. 51 soud. spisu) žalobce doplnil, že před uzavřením tvrzené smlouvy se žalobce zabýval úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce vycházel z příjmu žalovaného ve výši 17.500 Kč, který byl doložen v předchozí úvěrové žádosti. Žalobce ověřil, že žalovaný v době žádosti o úvěr nebyl v aktivním insolvenčním řízení. Při stanovení životních výdajů žalovaného žalobce vycházel ze svého interního ekonomického modelu a výši životních výdajů žalovaného stanovil na 6.562,50 Kč. Žalobce při prověřování úvěruschopnosti žalovaného zjistil, že žalovaný splácí dřívější úvěry splátkou 1.351 Kč, splátkou 890 Kč, splátkou 833 Kč, splátkou 2.250 Kč. Jelikož splátka nového úvěru činila 1.500 Kč, dospěl žalobce k závěru, že celkové splátkové zatížení žalovaného činí 5.991 Kč a takto dospěl k závěru, že příjem žalovaného je dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve shora uvedené věci bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalobce a zástupce žalobce se k ústnímu jednání nedostavili, svou neúčast písemně omluvili. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil. Věc tak byla projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalobce, zástupce žalobce i žalovaného. 5. Smlouvou o kontokorentním úvěru na sporožirovém účtu (č. l. 16 – 17 soud. spisu) ve spojení s oznámením žalobce o poskytnutí kontokorentu (č. l. 13 soud. spisu) je prokázáno: Dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru na sporožirovém účtu, kterou se žalobce zavázal poskytovat žalovanému úvěr na bankovním účtu č. [bankovní účet], a to až do výše 18.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytované peněžní prostředky vracet, zaplatit úroky ve výši 18,9 % ročně. Ohledně poplatku bylo ujednáno, že poplatek za sjednání úvěru a poplatek za správu a vedení účtu bude žalovaný povinen platit pouze tehdy„ bude-li uplatňován“. 6. Byť smlouva o kontokorentním úvěru není žalovaným podepsána, lze dovodit, že smlouva byla uzavřena, když žalobce žalovanému písemným podáním ze dne [datum] (č. l. 13 soud. spisu) sdělil, že došlo k navýšení kontokorentu na 18.000 Kč, tedy na částku uvedenou ve smlouvě o kontokorentním úvěru. 7. Výpisem z účtu (č. l. 23 – 32) je prokázáno, že žalobce splnil svůj závazek ze smlouvy o kontokorentním úvěru a žalovanému poskytnul 18.000 Kč (když žalobcem předložený výpis z účtu č. [bankovní účet] je výpisem z účtu, na kterém měl být kontokorent poskytován a z tohoto výpisu je zřejmé, že žalobce prováděl platby z tohoto účtu, i když na účtu nebyl dostatek finančních prostředků, když účet vykazuje záporný zůstatek s poznámkou vyčerpaná částka úvěru: 18.000 Kč). 8. Výpisem z účtu (č. l. 23 – 32 soud. spisu) je prokázáno, že celková výše dluhu (záporného zůstatku) ke dni [datum] činila 21.573,44 Kč, avšak jak z tohoto výpisu vyplývá, jsou v této částce kromě poskytnutého úvěru ve výši 18.000 Kč zahrnuty i další částky (např. cena za pojištění, cena za zaslání výpisu, cena za vedení účtu, debetní úroky, cena za tuzemskou příchozí úhradu, smluvní pokuta a to i opakovaně). 9. Poslední výzvou před podáním žaloby (č. l. 18 soud. spisu) a dodejkou (č. l. 19 soud. spisu) je prokázáno, že žalobce písemným podáním ze dne [datum], které bylo odesláno s využitím provozovatele poštovních služeb, vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. 10. Výzvou k úhradě dluhu (č. l. 32 a 37 soud. spisu) a poštovním podacím archem (č. l. 34 a 35 soud. spisu) je prokázáno, že žalobce prostřednictvím zástupkyně Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, před podáním žaloby vyzval žalovaného ke splnění dluhu, přičemž každá jednotlivá předžalobní upomínka byla odeslána s využitím provozovatele poštovních služeb. 11. Žalobce dále soudu předložil výpis poplatků (č. l. 20 – 21 soud. spisu), aniž by však tvrdil, že se po žalovaném domáhá zaplacení poplatků. 12. Žalobce dále soudu předložil listinu označenou„ Podklady pre súdne konanie“ (č. l. 7 – 8 soud. spisu). Jedná se o listinu vyhotovenou žalobcem, v níž žalobce shrnul vývoj dluhu od [datum]. 13. Spolu s podáním, kterým žalobce doplnil tvrzení o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (podání ze dne [datum]), žalobce soudu předložil listiny, které jsou založeny na č. l. 52, 53, a dále dle úředního záznamu na č. l. 53 byly založeny„ v zadní části spisu“. Soud z těchto listin žádná skutková zjištění nečiní, neboť z těchto listin vůbec nelze dovodit, jaké tvrzení žalobce těmito listinami hodlal prokázat. 14. Po provedeném dokazování byla žaloba shledána částečně důvodnou. 15. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle ust. § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem neb s ním jinak jedná. 17. Podle ust. § 1 věta druhá zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služby poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. 18. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 19. Podle ust. § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 20. Podle § 1968 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 21. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroků z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 22. Podle ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá roční výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o osm procentních bodů. 23. Žalobce tvrdil uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobcem (úvěrujícím) a žalovaným (úvěrovaným), přičemž z žalobcem předložené smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaný byl spotřebitelem (ust. § 419 o. z.), když z předložené smlouvy lze dovodit, že žalovaný ji neuzavíral v rámci své podnikatelské činnosti či v rámci samostatného výkonu svého povolání, a tuto smlouvu uzavíral s podnikatelem. 24. Žalovaná smlouva o úvěru tak naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 1 věta druhá zák. č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 30. 11. 2016, z čehož mimo jiné plynula povinnost žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 30. 11. 2016. Za žalobcem předl