7 C 108/2015-231 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 17. 12. 2014 domáhala zaplacení částky 72 330,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 70 466,41 Kč od 8. 5. 2014 do zaplacení ve výši 8,05 % p. a. a s úrokem 23,5 % p. a. z částky 70 466,41 Kč od 8. 5. 2014 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 67 000 Kč. Mezi účastníky smlouvy byl dohodnut úrok ve výši 23,5 % ročně a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách včetně poplatků za poskytnuté služby a provedené úkony. Pro porušení smluvních podmínek splácet úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého jeho zůstatku, včetně dohodnutého úroku a poplatků. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny, ze smluvních úroků ve výši 17 248,26 Kč z upomínacích nákladů včetně poštovného ve výši 2 619 Kč, z poplatku za vyhodnocení žádosti o úvěr 670 Kč a z poplatku za pojištění ve výši 1 233 Kč. Dlužnou částku žalovaný ani po zaslání opakovaných upomínek neuhradil. 2. Rozsudkem ze dne 25. 5. 2015, č. j. 7 C 108/2015-45, Okresní soud v Prostějově žalobě za použití postupu podle § 115a o. s. ř. v celém rozsahu vyhověl. 3. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 6. 2023, č. j. 28 Co 145/2022-194, rozsudek soudu I. stupně v části výroku, jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 70 466,41 Kč od 8. 5. 2014 do zaplacení a úrok ve výši 23,50 % ročně z částky 70 466,41 Kč od 8. 5. 2014 do zaplacení, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (důvodem bylo částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní) a dále v části výroku, jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 72 330,18 Kč, a ve výroku o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc v tomto rozsahu tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Předmětem řízení tedy zůstal nárok na zaplacení částky 72 330,18 Kč. 4. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se mj. podává, že v dalším průběhu řízení je třeba nejprve vyzvat žalobkyni ke konkretizaci žalované částky vzhledem k jejím jednotlivým položkám a k jejich výši, jakož i k doplnění tvrzení k tomu, jak se žalobkyně vypořádala s posouzením úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Soud prvního stupně se dále bude podrobněji zabývat skutkovými specifiky projednávané věci, především pak tím, zda v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru byl žalovaný v takovém stavu, že nebyl schopen rozpoznat důsledky svého jednání. Podle § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.), za jehož účinnosti byla smlouva o úvěru uzavírána, je rovněž neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou. Neplatnost právního úkonu podle tohoto ustanovení vyžaduje bezpečné zjištění, že účastník právního úkonu nedokáže posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout. Na soudu prvního stupně proto je, aby za účelem zjištění potřebných skutečností k tomu provedl podrobnější dokazování, a to především listinnými důkazy uvedenými v podaném odvolání žalovaného. Přijetí případného závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru podle § 38 odst. 2 obč. zák. by vedlo k nutnosti posouzení, zda na základě takto neplatné smlouvy o úvěru se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Bezdůvodné obohacení vzniká, či může vzniknout na základě plnění dle neplatné smlouvy (§ 451 obč. zák.), přičemž neplatnost takového právního jednání může být důsledkem nedostatku způsobilosti k právním úkonům (nyní svéprávnosti) jedné ze stran smlouvy (k tomu např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5875/2017, ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2243/2012, a jeho usnesení ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4996/2015). V kladném případě pak posouzení, zda osoba jednající za žalobkyni při uzavření smlouvy se žalovaným mohla rozpoznat, že žalovaný jedná v duševní poruše, která jej k uzavření smlouvy činila neschopným, může být významné z pohledu dobrých mravů, případně z pohledu zneužití práva (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020). 5. Soud s ohledem na výše uvedené v dalším průběhu řízení nejprve žalobkyni usnesením ze dne 10. 10. 2023 vyzval k doplnění žaloby, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným soudu dne 18. 10. 2023. Žalobkyně v tomto podání doplnila, že žalovaná částka ve výši 72 330,18 Kč sestává z nezaplaceného poskytnutého peněžního plnění ve výši 64 531,17 Kč, dále z nezaplacených kapitalizovaných úroků, které jsou připočteny k jistině dluhu ve výši 4 969,01 Kč a z nezaplacených poplatků, které jsou připočteny k jistině dluhu ve výši 2 830 Kč (z toho nezaplacené pojištění v měsíci 03/ 2014, 04/ 2014 vždy ve výši 95 Kč v měsíci 05/ 2014 poměr poplatku ve výši 21 Kč a částka 2 619 Kč upomínacích nákladů, jak bylo uvedeno v žalobě). Mezi žalobkyní a žalovaným přitom bylo dohodnuto připisování kapitalizovaných úroků a poplatků k jistině dluhu. 6. Žalobkyně pak dále upřesnila platby provedené žalovaným v období od 8. 4. 2013 do 8. 2. 2014, kdy celkem bylo takto uhrazeno 16 440,08 Kč. Žalobkyní byly tyto platby započteny částkou 2 468,83 Kč na jistinu, 12 238,56 Kč na úroky, 40,69 Kč na úroky z prodlení a 1 692 Kč na poplatky za pojištění (1x72 Kč, 10x 95 Kč) a za žádost o úvěr (1x 670 Kč). V prodlení se splácením byl žalovaný poprvé v měsíci červnu 2013, kdy nezaplatil ke dni dohodnuté splatnosti, tj. ke dni 6.dne každého kalendářního měsíce, celou dohodnutou částku ve výši 1 646 Kč, poté byl v prodlení s nezaplacením dohodnuté splátky v měsíci říjnu roku 2013, v měsíci prosinci roku 2013 a v měsíci lednu roku 2014 a poslední splátku zaplatil v měsíci únoru roku 2014. 7. K hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doplnila, že bylo založeno na porovnání jeho příjmů, výdajů a existujících úvěrových splátek. Ekonomický model počítal s výdaji deklarovanými žalovaným a dále odhadem existenčních výdajů žalovaného na základě historických dat z ČSÚ. Zároveň se zohledňovalo celkové úvěrové zatížení žalovaného. Výsledkem výpočtu byly disponibilní zdroje žalovaného, které byly vyšší než splátka nově poskytovaného úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena řádně, plně v souladu s platnou metodikou žalobkyně. Žalobkyně konkrétně vycházela z informací poskytnutých žalovaným při sjednávání úvěrové smlouvy (žalovaný na žádosti uvedl příjem ve výši 9 307 Kč, což pracovník žalobkyně zkontroloval na základě doloženého potvrzení o výši důchodu) a prozkoumala výpisy z účtu žalovaného. Dále provedla kontrolu platební morálky žalovaného v registrech BRKI, v registru exekucí, insolvenčním rejstříku a v interní evidenci klientů. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč a žalobkyně proto stanovila životní výdaje podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 5 129 Kč. Žalovaný na žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč, žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnuté 2 úvěry ve výši 20 000 Kč (počáteční datum 31. 1. 2013, splátka 751 Kč) a 30 000 Kč (počáteční datum 2. 10. 2012, splátka 888 Kč), které byly v rámci žádosti konsolidovány. Splátka nového úvěru činila 1 646 Kč a příjem žalovaného tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. 8. V odvolání proti rozsudku ze dne 25. 5. 2015 tehdejší opatrovník žalovaného (město Vsetín) zejm. namítal, že žalovaný je osobou omezenou ve svéprávnosti, kdy trpí nejméně od roku 2011 duševní poruchou (patrně však již od roku 2003), která je trvající a dlouhodobá, a pro niž byl následně omezen ve svéprávnosti. Je proto nepochybné, že předmětná smlouva o úvěru ze dne [datum] byla žalovaným uzavřena při trvající duševní poruše, která jej činila k tomuto právnímu jednání neschopným, a je proto absolutně neplatná. Žalovaný nemohl být schopen posoudit následky svého jednání a své jednání ovládnout. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru byl žalovaný dokonce hospitalizován v Psychiatrické nemocnici v [obec] (od [datum] do [datum]). 9. Při posledním ústním jednání ve věci se žalovaný vyjádřil tak, že má zájem situaci řešit a pokud dluží nějakou částku, tak ji žalobkyni ve splátkách uhradit, ať již z titulu úvěrové smlouvy nebo z titulu bezdůvodného obohacení. Opatrovnice žalovaného na závěr navrhovala, že rozhodnutí ponechává na zvážení soudu, přičemž je na místě zohlednit, zda byla řádně přezkoumána úvěruschopnost žalovaného, případně zda smlouva byla uzavřena platně s ohledem na jeho nepříznivý zdravotní stav. Pokud by bylo žalovanému uloženo nějakou částku zaplatit, navrhla, aby bylo žalovanému umožněno tuto splácet, kdy navrhují splátky 3 000 Kč měsíčně, což je ve schopnostech a možnostech žalovaného řádně hradit. 10. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena m