Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 25. 2. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“). Tvrdila, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem na internetových stránkách , webová adresa, . Žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru. Poskytl údaje, dle nichž žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Jednalo se o následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem a majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a „další“. V této souvislosti žalobkyně odkázala na dokument „Úvěruschopnost“ či „, název, “ (listina, kterou měla žalobkyně zjevně na mysli, je nazvána „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, “). Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí, bankovním i nebankovním registru klientských informací (BRKI, NRKI), insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob, registru politicky aktivních osob, „sankčních seznamech“ a interních registrech historie klienta. Zkontrolovala rovněž platnost adresy žalovaného. Uvedla, že „případně vycházela“ též z předložených výpisů z účtu žalovaného a výplatních pásek. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Žalovaný následně potvrdil správnost údajů ve smlouvě (jméno, příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo, číslo bankovního účtu). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil prostřednictvím dvoufaktorového ověření. V klientském profilu nejprve odsouhlasil formulář , název, (standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru) a následně i návrh smlouvy kliknutím na , název, volbu „Podepisuji“. Posléze mu byla smlouva i s formulářem zaslána na sdělenou e-mailovou adresu. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání, žalovaný se zavázal úvěr vrátit i s příslušenstvím v pravidelných splátkách. Zavázal se uhradit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvní úrok ve výši 0,85 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil službu „, název, “ za poplatek ve výši 102,48 Kč a službu „, název, “ za poplatek, jehož výši žalobkyně neuvedla. Žalobkyně vyplatila na účet žalovaného dne , datum, částku 70 000 Kč. Žalovaný nehradil řádně a včas. E-mailem ze dne 6. 8. 2025 žalobkyně smlouvu vypověděla. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši 70 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 1 393 Kč, smluvního úroku ve výši 70 866,56 Kč, poplatku za službu „, název, “ ve výši 102,48 Kč (součet dosud uvedených položek odpovídá částce 142 362,04 Kč uvedené v petitu návrhu), dále zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 71 495,48 Kč (součet neuhrazené jistiny úvěru a dvou uvedených poplatků) od 7. 8. 2025 do zaplacení a sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, s jejíž úhradou byl žalovaný v prodlení; naposled uvedený nárok uplatňuje žalobkyně za prvních 90 dnů prodlení žalovaného a vyčísluje jej na 1 549,23 Kč.2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení v podání doručeném soudu 5. 6. 2026 (č. l. 76–77). Uvedla, že žalovaný se jednoznačně identifikoval prostřednictvím služby BankID společnosti , právnická osoba, , tím, že této společnosti zpřístupnil svůj účet za účelem získání informací o účtu a jeho majiteli. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nad rámec tvrzení v návrhu uvedla, že využívá službu Kontomatik a měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného. Mezi registry, v nichž žalovaného lustrovala, uvedla nově TelcoScore, Společnost pro informační databáze, a.s. Nově (a rozporně s žalobou) tvrdila, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 27 852 Kč. Dále uvedla, že žalovaný čerpal od žalobkyně celkovou částku 70 000 Kč, neuhradil nic (0 Kč).3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Výzva k vyjádření se k žalobě mu byla zaslána v souladu s § 46b písm. a) o. s. ř. na adresu trvalého pobytu (, adresa, ), k doručení došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 7. 5. 2026. Stejným způsobem bylo žalovanému doručováno též předvolání k jednání; k doručení fikcí došlo ke dni 24. 7. 2026. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.4. Jednání ve věci se konalo , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně i její právní zástupkyně se z jednání omluvily podáním doručeným soudu 3. 7. 2026 (č. l. 95). Žalobkyně současně žádala, aby ji soud pro případ, že žalobě nebude možno zcela vyhovět, vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Takto soud nepostupoval, jelikož žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů vyzval dne 22. 4. 2026 (č. l. 51) a žalobkyně na výzvu po urgenci reagovala (č. l. 76–77). Soud ve výzvě avizoval, že bude-li třeba žalobkyni na nařízeném jednání poučit dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k otázkám, na něž se výzva vztahovala, nebude již poskytnuta další lhůta. Smyslem výzvy bylo zajistit, aby soud mohl rozhodnout při prvním jednání. Tím soud vysvětluje, proč nebylo možno vyhovět požadavku žalobkyně na (další) výzvu. Ostatně soud by nebyl povinen vyhovět ani v případě, že by předchozí výzvu nezasílal, jelikož poučení dle § 118a o. s. ř. se poskytuje při jednání, k němuž se žalobkyně dobrovolně nedostavila.5. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní a vyžádané soudem, z nichž zjistil následující:6. Dle Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, název, “ č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 9–11), která měla být uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do maximální výše (schváleného kreditního rámce) 80 000 Kč na účet žalovaného, a to vždy na základě žádosti žalovaného o čerpání dostupné v klientské sekci. Úroková sazba (pevná – denní úrok) činila 0,85 %, poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Splatnost první denní splátky měla nastat 30. den po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Každá denní splátka je splatná 29. den po dni výpočtu dané denní splátky. Datem splatnosti úvěru (posledním dnem trvání smlouvy) je 29. 9. 2026. V podpisové části smlouvy je uvedeno: „Já, , Jméno žalovaného, , rodné číslo (…), potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetl/a a s jejím obsahem souhlasím. Datum uzavření smlouvy: , datum, . Tímto podepisuji dne , datum, . Klient.“ Nedílnou součástí smlouvy měly být Všeobecné obchodní podmínky platné od 27. 5. 2024 (č. l. 27–35), s ohledem na dále uvedené závěry by však bylo nadbytečné se zabývat jejich jednotlivými ustanoveními (stejně jako dalšími ustanoveními smlouvy).7. Z listiny nazvané „Autorizace ověření totožnosti“ (č. l. 38) soud zjistil, že totožnost žalovaného byla ověřena a autorizována dne , datum, prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, .8. Z listiny nazvané „BankID výpis“ (č. l. 42, 78) soud zjistil, že obsahuje konkrétní identifikační údaje osoby označené jako , Jméno žalovaného, , včetně data narození, rodného čísla, adresy trvalého pobytu, údajů o dokladech totožnosti, kontaktních údajů a dalších technických identifikátorů souvisejících s BankID transakcí.9. Z listin nazvaných „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru (…)“ (č. l. 25–26), „Informace pro spotřebitele“ (č. l. 12–13) a „Souhlas se zpracováním osobních údajů“ (č. l. 14–16) soud nečiní žádná skutková zjištění, neboť se jedná o formulářové/informační dokumenty neobsahující jakýkoli projev vůle žalovaného (jeho údaje v těchto dokumentech nejsou ani zmíněny, dokumenty jím nejsou podepsány).10. Z listiny nazvané „Příloha: Předpis denních splátek“ (č. l. 17–24) soud zjistil, že jsou v ní rozepsány denní splátky za období od , datum, do 30. 9. 2026. Výše denní splátky činí 603,75 Kč, její rozpad na jistinu, úrok a poplatek je proměnlivý.11. Z listiny nazvané „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, “ (č. l. 43) soud zjistil, že obsahuje následující informace o žalovaném: jméno, příjmení, rodné číslo, trvalé bydliště, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti (sám), počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem (1), výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky (0 Kč), výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení (3 500 Kč), další nezbytné výdaje (0 Kč), ostatní zbytné výdaje (3 200 Kč), výše ověřeného čistého měsíčního příjmu (27 852 Kč), výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem (27 800 Kč), regionální koeficient (1), počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti (0), rezerva pro výdaje (500 Kč), vypočítané minimální výdaje (6 860 Kč), disponibilní příjem (20 900 Kč), počet doporučených prodloužení (0). V závěru je uvedeno, že posouzení úvěruschopnosti bylo úspěšné.12. Z listiny nazvané „Identifikované příjmy“ (č. l. 7–8) soud zjistil, že příjem žalovaného měl být doložen prostřednictvím bankovního výpisu obsahujícího příjmové transakce, případné další příjmy měly být doloženy jiným způsobem. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 27 852 Kč. Z listiny se nepodává, o jaké příjmy se jedná; jde pouze o přehled příjmových transakcí.13. Z listiny nazvané žalobkyní jako „, název, “ (č. l. 44–46) soud nečiní žádná skutková zjištění, jelikož obsahuje pouze obecné informace o principech a postupech při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; nelze z ní však dovodit, že žalobkyně podle tohoto dokumentu skutečně postupovala před poskytnutím úvěru žalovanému.14. Ze sdělení , název banky, ze dne 23. 4. 2026 (č. l. 58) soud zjistil, že žalovaný byl v období od , datum, do data podání zprávy majitelem a (jediným) disponentem s účtem č. , č. účtu, (dále jen „účet žalovaného“).15. Z výpisu z účtu žalovaného, který si soud vyžádal od , název banky, (č. l. 59), soud zjistil, že žalovaný obdržel dne , datum, od žalobkyně částku 70 000 Kč, což koresponduje s žalobkyní předloženou listinou „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (…)“ na č. l. 6.16. Z výpisu z účtu žalovaného, který si soud vyžádal od , název banky, (č. l. 59–71), soud dále zjistil, že žalovaný měl u banky sjednán kontokorent (možnost jít do mínusu). Za měsíc leden 2025 činil počáteční zůstatek na účtu -14 714,28 Kč, konečný zůstatek -8 582,34 Kč, příchozí platby 57 078 Kč, odchozí platby -50 946,06 Kč; z důvodu nedostatku disponibilního zůstatku nebyly provedeny některé platby (SIPO, leasing). Za měsíc únor 2025 činil počáteční zůstatek na -8 582,34 Kč, konečný zůstatek -19 183,58 Kč, příchozí platby 30 666 Kč, odchozí platby -41 267,24 Kč. Za měsíc březen 2025 činil počáteční zůstatek na -19 183,58 Kč, konečný zůstatek -16 357,33 Kč, příchozí platby 39 022,20 Kč, odchozí platby -36 195,95 Kč. Za měsíc duben 2025 (v němž žalovaný čerpal úvěr od žalobkyně) činil počáteční zůstatek na -16 357,33 Kč, konečný zůstatek -16 659,60 Kč, příchozí platby 109 930 Kč, odchozí platby -110 232,27 Kč.17. Žalobkyně předložila výpis transakcí z účtu žalovaného pořízený automatizovaným systémem Kontomatik za období od 5. 4. 2024 do 22. 3. 2025 (č. l. 79–91). Transakce zde uvedené odpovídají transakcím dle výpisu z účtu žalovaného (jde-li o překrývající se období). Žalobkyně však k tomuto listinnému důkazu nic konkrétního netvrdila, pouze jej předložila.18. Z e-mailu nazvaného „Prodlení v délce 91 dní“ (č. l. 41) zaslaného dne 6. 8. 2025 z e-mailové adresy žalobkyně na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalobkyně vypovídá smlouvu o úvěru a požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 144 891,27 Kč.19. Z listiny nazvané „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ ze dne 14. 12. 2025 (č. l. 36) soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 147 625,47 Kč a nákladů právního zastoupení. Dle „, název listiny, “ (č. l. 37) byla výzva podána u , právnická osoba, dne 16. 12. 2025 k poštovní přepravě na adresu , adresa, (jež je uvedena u žalovaného ve smlouvě o úvěru).20. Z doručenky do vlastních rukou (č. l. 51 verte) soud zjistil, že zásilka obsahující výzvu k vyjádření se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a tento návrh, která byla doručována na adresu trvalého pobytu žalovaného, byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 27. 4. 2026 a adresátu byla zanechána výzva k jejímu vyzvednutí.21. Soud dále zjistil, že ve věci žalobkyně jako dlužnice je vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v , adresa, (dále jen „insolvenční soud“) pod sp. zn. , spisová značka, zahájené věřitelským insolvenčním návrhem. Usnesením insolvenčního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla ustanovena předběžným insolvenčním správcem dlužníka (žalobkyně) společnost , právnická osoba, ; dále bylo rozhodnuto tak, že dlužník je do rozhodnutí insolvenčního soudu o insolvenčním návrhu oprávněn nakládat s majetkovou podstatou nebo s její částí pouze s předchozím písemným souhlasem předběžného insolvenčního správce a že se dlužník omezuje v dispozičním oprávnění k majetkové podstatě tak, že dispoziční oprávnění spojené s vymáháním a uplatňováním jakýchkoli pohledávek a jiných nároků této společnosti přechází na předběžného insolvenčního správce. Po tomto zjištění soud odročil jednání původně nařízené na , datum, a přípisem ze dne 8. 7. 2026 vyrozuměl předběžného insolvenčního správce o probíhajícím řízení a umožnil mu se ve věci vyjádřit (k tomu soud připojil návrh i jeho doplnění). Současně soud předběžnému insolvenčnímu správci sdělil, že nemá za to, že by vydané předběžné opatření bránilo v řízení pokračovat; k přerušení řízení by došlo až prohlášením konkursu (§ 263 insolvenčního zákona). Předběžný insolvenční správce se v poskytnuté lhůtě (do 14. 8. 2026) nevyjádřil. Soud dále zjistil, že usnesením insolvenčního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo řízení o insolvenčních návrzích zastaveno, jelikož byly vzaty zpět. Toto usnesení bylo napadeno odvoláním s ohledem na přistoupení dalších navrhovatelů. Jakákoli oprávnění předběžného insolvenčního správce však zanikla již zveřejněním usnesení o zastavení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku, a to bez ohledu na podané odvolání [§ 113 odst. 5 písm. b), § 142 písm. b), § 146 odst. 1, § 89 odst. 1 insolvenčního zákona], o němž prozatím nebylo rozhodnuto.22. Z provedených listinných důkazů soud činí následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný obdržel od žalobkyně dne , datum, na účet částku 70 000 Kč. Žalovaný dosud žalobkyni neplnil ani částečně. Zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaný, kterého tíží břemeno tvrzení a důkazní ohledně zániku (části) dluhu, zůstal procesně nečinný. Samotné uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, žalobkyně neprokázala. Žalobkyně proces uzavření smlouvy popsala, avšak nepředložila k němu žádné důkazy. Listinami, které se týkají ověření totožnosti žalovaného, není prokazováno uzavření smlouvy s konkrétním obsahem. To platí i o listině nazvané „BankID výpis“, která neprokazuje, že žalovaný uzavřel s žalobkyní konkrétní smlouvu nebo že učinil konkrétní projev vůle směřující k jejímu uzavření; listina neobsahuje bezprostřední vazbu na konkrétní smluvní dokument, akceptaci smluvních podmínek ani jiný zachycený právně relevantní úkon žalovaného v rámci smluvního procesu. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru (viz dále).23. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:24. Podle § 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.25. Jak již bylo uvedeno výše, žalobkyně neprokázala, že si s žalovaným ujednali jako obsah smlouvy právě to, co je obsahem předložených listin, ani to, že si cokoli ujednali. Již na základě tohoto závěru by bylo možno uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení. Avšak i kdyby smlouva uzavřena byla, soud by ji posoudil jako absolutně neplatnou, jelikož žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem vyhovujícím dále citovaným zákonným ustanovením.26. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.27. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.28. Soud dále aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (s ohledem na tvrzené datum uzavření smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“).29. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.30. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.31. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).32. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.33. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.34. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.35. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.36. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr (žalobkyně dle údajů v obchodním rejstříku podniká v oblasti poskytování spotřebitelského úvěru, žalovaný smlouvu neuzavíral v souvislosti s podnikatelskou činností). Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokazovat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru či jeho nástupce), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).37. Tvrzení žalobkyně k této otázce byla rekapitulována pod bodem 1 a 2 odůvodnění. Na tomto místě lze shrnout, že žalobkyně uvedla pouze ověřený čistý měsíční příjem žalovaného, registry, databáze či evidence, v nichž žalovaného lustrovala, odkázala na listinu nazvanou „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, “ a posléze předložila výpis transakcí z účtu žalovaného pořízený automatizovaným systémem Kontomatik. Žalobkyně však netvrdila, z jakých zdrojů plynou žalovanému příjmy ani jaká je skladba jeho výdajů. Netvrdila, jak dospěla k tvrzenému ověřenému čistému měsíčnímu příjmu ve výši 27 852 Kč (v žalobě uváděla 25 000 Kč), k vypočítaným minimálním výdajům ve výši 6 860 Kč nebo k disponibilnímu příjmu ve výši 20 900 Kč. Soud si vyžádal výpis z účtu žalovaného v souvislosti s povinností přihlížet ex offo k případné neplatnosti smlouvy o úvěru, aniž by ovšem mohl zjištěními z těchto výpisů „suplovat“ činnost žalobkyně a doplňovat chybějící tvrzení. Soud z těchto výpisů zjistil, že v období předcházejícím poskytnutí úvěru od žalobkyně byl zůstatek na účtu žalovaného vždy záporný. Zjištění z výpisu z účtu žalovaného (jak jsou podrobněji rozvedena shora) vůbec nekorespondují s tvrzeními žalobkyně. Soud uzavírá, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.38. Smlouva o spotřebitelském úvěru měla být uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovně právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouva o úvěru je neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.39. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.40. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.41. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. (pro případ neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru) spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.42. S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy o úvěru (resp. závěr o její absolutní neplatnosti, pokud by uzavřena byla), nemohou být žalobkyni přiznány žádné nároky, které měly být touto smlouvou založeny (úrok, poplatky, smluvní pokuta). Žalobkyni mohlo vzniknout toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení. Plnění ve výši 70 000 Kč, které žalovanému poskytla, je plněním bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat.43. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Nebylo-li žalovaným tvrzeno a prokázáno (resp. soudem procesně přípustným způsobem zjištěno), že dosud neuplynula doba přiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016), odvíjel soud splatnost bezdůvodného obohacení od uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu od dojití výzvy k plnění do sféry žalovaného (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný se mohl prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči němu žalobkyně domáhá plnění ze smlouvy o úvěru, dne 27. 4. 2026, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovanému byla zanechána výzva k jejímu vyzvednutí. K uvedenému datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalovaného (byla ve sféře jeho vlivu). Projev vůle mu došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 27. 4. 2026 (pondělí) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl čtvrtek 30. 4. 2026 a od 1. 5. 2026 je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal e-mailovou výzvu ze dne 6. 8. 2025 ani předžalobní výzvu ze dne 14. 12. 2025, u nichž nebylo zjištěno, zda a kdy byly žalovanému doručeny (resp. došly do sféry vlivu žalovaného). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé během 1. pololetí roku 2026 (11,50 %). Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., s ohledem na výši částky však využil možnosti stanovit ji delší než třídenní.44. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalobkyni nemohly být přiznány žádné nároky, které měly být založeny absolutně neplatnou smlouvou. Nadto je žaloba zamítána i ohledně zákonného úroku z prodlení v rozsahu, v němž nebyl přiznán výrokem I. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.45. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, které je třeba v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. vyčíslit ke dni rozhodnutí soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Ve věci byl úspěšnější žalovaný (což je zřejmé i bez přesného vyčíslení), kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá na jejich náhradu právo (výrok III).46. Soud dále rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku žalobkyni. Žalobkyně dosud uhradila na soudním poplatku částku 5 757 Kč, což odpovídá 4 % z částky 143 911,27 Kč. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, bylo by třeba soudní poplatek doměřit dle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Ze spisu je však zřejmé, že základem poplatku neměla být (po zaokrouhlení na desítky nahoru) částka 143 920 Kč, nýbrž částka (po zaokrouhlení na desítky nahoru) 73 050 Kč, jelikož v žalované částce je zahrnuto též příslušenství v podobě smluvního úroku ve výši 70 866,56 Kč, které však základ poplatku nespoluvytváří (§ 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). 5 % ze základu poplatku 73 050 Kč činí 3 653 Kč [položka 1 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků], proto je třeba žalobkyni vrátit částku 2 104 Kč. Tato částka bude žalobkyni vyplacena ve lhůtě dle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích (výrok IV).