21 C 68/2023-42 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o půjčce [číslo] která byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši [částka]. Žalovaný se dále zavázal uhradit souhrnný poplatek ve výši [částka]. Půjčku a poplatek se žalovaný zavázal uhradit v [anonymizováno] týdenních splátkách. Poslední splátka měla být uhrazena ke dni [datum]. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], která následně pohledávku postoupila na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku. Dlužná částka se tak skládá z neuhrazené jistiny ve výši [částka], dále žalovaný dluží nedoplatek souhrnného poplatku ve výši [částka] (kapitalizovaný úrok). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaný jako dlužník uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jako věřitelem, smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. První splátka byla splatná sedmého dne od data uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce (viz smlouva o zápůjčce a Smluvní podmínky). Finanční prostředky byly žalovanému předány při podpisu smlouvy v hotovosti. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla na jmenovanou společnost postoupena pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce (viz Smlouva o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (viz oznámení o postoupení pohledávky a podací arch). [právnická osoba] [anonymizováno] oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a to dopisem ze dne [datum] (viz oznámení o postoupení pohledávky a podací arch). Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka na jistině [částka] a výše dlužného souhrnného poplatku činila [částka], Dlužná částka nebyla uhrazena ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne [datum] (viz výzva a podací arch). 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Soud proto předmětný závazkový právní vztah posuzoval podle předpisů platných ke dni jeho vzniku, tj. ke dni [datum]. 8. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 11. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce podle ustanovení § 657 a násl. obč. zák. Smlouva byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010. Z obsahu předmětné smlouvy o půjčce je zřejmé, že„ souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. Škárová v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, Praha 2009, s. 1856). O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl podle údajů uvedených ve smlouvě ani zčásti složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby, resp. sama žalobkyně tvrdila, že souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, a dále sama tuto část dluhu specifikovala jako kapitalizovaný úrok. Lze tedy konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou kapitalizovaný úrok skutečně představoval. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok [částka] za poskytnutí jistiny [částka], která měla být vrácena prostřednictvím [anonymizováno] týdenních splátek. I pokud by celá jistina byla poskytnuta na dobu celých padesáti dvou týdnů, činila by výše úroku [anonymizováno] jistiny ročně. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na [anonymizováno] týdnů), procentní roční úrok byl daleko vyšší, což odráží ostatně i výše roční procentní sazby nákladů, která činila [anonymizováno], přičemž právě roční procentní sazbu nákladů je vzhledem ke standardizovanému způsobu jejího výpočtu (v rozhodné době zakotvené v příloze k zákonu č. 321/2001 Sb.) považovat za vypovídající a transparentní srovnávací ukazatel z hlediska celkové ceny spotřebitelského úvěru v rámci Evropské Unie. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]) se pohybovaly v roce [rok] okolo [anonymizováno] až [anonymizováno] ročně (v říjnu [rok] konkrétně [anonymizováno]), RPSN okolo [anonymizováno] až [anonymizováno] (v říjnu [rok] konkrétně [anonymizováno]). Sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako„ souhrnný poplatek“, byl dle soudu nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši čtyřnásobku míry obvyklé v bankovním sektoru a roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr přesahující průměrnou výši více než desetinásobně. Ujednání o úrocích (tzv. souhrnném poplatku) tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz). Vzhledem k tomu, že bylo ujednání o souhrnném poplatku shledáno neplatným podle ustanovení § 39 obč., byla žaloba zamítnuta co do částky [částka]. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do jistiny ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení z jistiny, byla žaloba shledána důvodnou. Žalovaný totiž nesplnil svou povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas, dluh do dne sjednané splatnosti neuhradil a dostal se tak do prodlení (§ 517 odst. 1 obč. zák.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohled