Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou dne , datum, uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně – společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , IČO , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“) a na základě které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši , částka, . Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne , datum, . Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, spolu se seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována lustrací z veřejně dostupných databází. Právní předchůdkyně žalobkyně dále vyšla z tvrzení žalovaného, že má pravidelný měsíční příjem a že je schopen zápůjčku splatit. Žalovaný na úvěr zaplatil toliko 2 914 Kč, a to ještě před postoupením předmětné pohledávky na žalobkyni.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, spolu se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a kopií občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků s žalovaným smlouvu, dle které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč; žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s úroky a poplatkem za čerpání (celkem ve výši 15 919,47 Kč), RPSN: 299,98%. Úvěr byl poskytnut na období 1 roku.5. Z informace o půjčce soud zjistil, že úvěr byl označen referenčním č. , hodnota, .6. Z profilu žalovaného soud zjistil, že žádal o poskytnutí částky 20 000 Kč, u zaměstnání uvedl pozici skladník.7. Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, ve výši 20 000 Kč soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč.8. Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, ve výši 2 914 Kč a platební historie soud zjistil, že žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně částku 2 914 Kč.9. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně její přílohy (konkrétně položky označené jménem žalovaného a dále č. , hodnota, , rodné číslo , hodnota, , VS , var. symbol, , výše pohledávky 33007,59), dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne , datum, a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.10. Z faktury, VS , var. symbol, včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.11. Po skutkové stránce vyšlo v řízení najevo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž ohledně schopnosti splácet úvěr vycházela pouze z veřejně dostupných databází a tvrzení žalovaného, že má pravidelný měsíční příjem. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala ke splacení dluhu.12. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), jelikož veškeré rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti.13. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.17. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít v žádném ohledu za splněnou povinnost žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, neboť poskytovatel úvěru nemůže toliko spoléhat na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám musí tyto údaje prověřit, případně si je nechat od žadatele doložit – a z těchto doložených listin musí vyvodit závěry (nestačí toliko formální vyžádání si listin). Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.18. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 ).19. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 17 086 Kč (bez smluvních úroků, pokut a poplatků). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).20. Vzhledem k obdobnému poměru úspěchu ve věci rozhodl soud o nákladech řízení v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).