16 C 99/2021-52 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej motorového vozidla tov. zn. [příjmení] [příjmení]. Dne [datum] bylo kontrolou STK zjištěno, že automobil má následující závady: byla nalezena prasklá zadní odrážka, nepovolená oprava nebo úprava převodového ústrojí, zjištění z [anonymizováno] značí zjevně nesprávnou funkci/nekompatibilní softwarová verze, s vozidlem nelze navázat kontakt, prasklý rám zadní nápravy, poškozené pneumatiky, chybějící část koudelové hřídele, děravá přední náprava. Kvůli výše uvedeným vadám bylo kontrolou STK shledáno, že automobil není provozuschopný. Žalobce následně odstoupil od kupní smlouvy a z uvedeného důvodu žádal žalovaného o sdělení, kdy a kde je ochoten převzít zpět automobil, a dále byl žalovaný vyzván k vrácení zaplacené kupní ceny ve výši [částka]. Do dnešního dne žalovaný žalobce nekontaktoval a kupní cenu nevrátil. Dále byl žalobce nucen vynaložit na další náklady na provoz automobilu, a to zajištění STK emisí ve výši [částka], zakoupit novou autobaterii do automobilu, jelikož automobil nešel nastartovat, v částce [částka], uhradit pojištění ve výši [částka] a napustil klimatizaci ve výši [částka] Celkem, tedy hradil částku [částka]. 2. Žalovaný uvedl, že žalobcem uplatněný nárok v celém rozsahu neuznává. Žalobce nijak nedoložil odstoupení od smlouvy ze dne [datum]. Žalovaný namítá, že žalobce od smlouvy platně neodstoupil. Žalovaný dále uvádí, že v článku III. předmětné smlouvy, žalobce prohlásil, že byl seznámen s technickým stavem vozidla. Byla s ním provedena zkušební jízda a vozidlo si dostatečně prohlédl a kupuje jej ve stavu, ve kterém se při podpisu smlouvy nachází s vědomím, že se jedná o vozidlo ojeté, opotřebované úměrně stáří vozidla, to je přes 15 let. Z článku III. smlouvy tak vyplývá, že se žalobce se stavem vozidla řádně seznámil a současně podpisem smlouvy akceptovali jeho stav ke dni podpisu dané smlouvy. Jinak řečeno, že žalobce ke dni [datum] považoval dle svého prohlášení vozidlo za bezvadné. Pokud žalobce tvrdí, že předmětné vozidlo mělo dne [datum] vady, tak je v rozporu s jeho prohlášením ve smlouvě. Pokud tak dovozuje z protokolu STK, pak uvedené neprokazuje, v jakém stavu bylo vozidlo dne [datum] (v mezidobí mohlo dojít k nehodě, případně k jiným zásahům do vozidla). Dále žalovaný uvádí, že procesní opatrnosti namítá, že pokud by žalobce prokázal vznik vad jichž se dovolává v žalobě, pak žalovaný namítá, že žalobce by při vynaložení obvyklé pozornosti předmětné vady byl schopen zjistit (například prasklá odrazka, děravá nápravnice, prasklý zadní rám, poškozené pneumatiky, nefunkční baterie a podobně). Tedy žalovaný nemůže z těchto vad uplatňovat práva dle § 2106 občanského zákoníku. Nadto žalovaný považuje některé vady za zjevně neopodstatněné, například chybějící [příjmení]. Pokud by vozidlo skutečně chybělo [příjmení], pak by nebylo způsobilé pro provoz v Německu. Naopak žalobcem předložených důkazů vyplývá, že vozidlo bylo pro provoz v Německu způsobilé. 3. Žalovaný dále uvedl:„ Dále dle článku IV. smlouvy platí, že na vozidlo byla poskytnuta dostatečná sleva na případné opravy či nedostatky a současně, že žalobce vozidlo koupil„ jak stojí a leží“. Uvedené smluvní ustanovení odkazuje na ustanovení § 1916 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 1918 občanského zákoníku. Dle citovaných ustanovení platí, že přenechá-li se věc, jak stojí a leží, jdou její vady k tíži nabyvatele. To neplatí, nemá-li věc vlastnost, o níž zcizitel prohlásil, že jí má, nebo že již si nabyvatel vymínil. Z komentářové literatury k tomuto ustanovení vyplývá, že:„ ustanovení zakotvuje jeden z výjimečných případů, kdy vady jdou k tíži nabyvatele. Jde zásadně o speciální případ převzetí plnění s tím, že se nabyvatel vzdává práv z vad, jak je to obecně upraveno v § 1916 odst. 2. Zde se přitom toto vzdání realizuje implicitně, konkludentně, respektive to vyplývá ze zvláštní povahy některých převodů“, (srov. [příjmení] [jméno] § 1918, Přenechání věci úhrnném in Hulmák Milan a kol. Občanský zákoník, V. Závazkové právo, 1. vydání, [obec], C.H. Beck, 2014). Z článku IV. smlouvy ve spojení s ustanovením § 1918 občanského zákoníku vyplývá, že úmyslem smluvních stran bylo dle ustanovení § 1916 odst. 2 vyloučit právo nabyvatele (žalobce) z vadného plnění. Současně byla splněna podmínka písemnosti takového projevu. Takový odkaz v případě individuálních věcí připouští též odborná literatura (srov. [příjmení] [jméno], Občanský zákoník: komentář, 2. vydání, V [obec], [nakladatelství] 2019). V tomto bodě žalovaný podotýká, že kupující není spotřebitel a tudíž mu nenáleží zákonná ochrana slabší smluvní strany.“ Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 4. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej motorového vozidla tov. zn. [příjmení] [příjmení], model [anonymizováno], číslo TP německý: AW [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno] za částku ve výši [částka] (důkaz nesporná tvrzení účastníků) 5. Ze shora provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový děj: žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej motorového vozidla tov. zn. [příjmení] [příjmení], model [anonymizováno], číslo TP německý: AW [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno] za částku za částku ve výši [částka]. 6. Soud provedl i další důkazy, než které uvedl shora, všechny, které žalobce založil do spisu. Nevyhodil z nich však žádné skutkové závěry, kromě těch, o kterých uvede podrobně níže. 7. Soud hodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho co uvedli účastníci (§ 132 o.s.ř.). Soud vycházel z listinných důkazů. 8. Žalobce se k jednání nedostavil, třebaže byl soudu řádně předvolán, a toto předvolání mu bylo doručeno na adresu, kterou soudu sám uvedl jako adresu pro doručování. To, že mu bylo předvolání doručeno, je zřejmé i z jeho omluvy ze dne [datum], kde požádal o odročení jednání. Uvedl následující:„ prosím soud o odložení zasedání na základě skutečnosti, že já se léčím (jsem invalidní), studuji a pracují v Izraeli do cca srpna 2022. Plánují vrátit do ČR na konci srpna (pokud covidové opatření a podobné nezabrání v letech atd.)“ Tato omluva byla zaslána předsedou spolku, tedy panem [příjmení] [jméno], který soudu doložil, že je předsedou spolku Integra – spolek pomoci migrantům (tedy statutární orgán žalobce). Skutečnosti tvrzené omluvě nebyly nijak konkretizovány, tedy že předseda spolku se léčí a je invalidní, nebyly vylíčeny rozhodné skutečnosti, jakým konkrétním způsobem ho léčba, případně invalidita omezuje v návratu do České republiky a účasti na jednání. Nebyly uvedeny konkrétní skutečnosti týkající se jeho studia v Izraeli a jakým způsobem ho toto omezuje v účasti na soudním jednání. Skutečnosti, že se předseda spolku pan [příjmení] léčí, je invalidní a studuje v Izraeli zároveň nebyly žádným způsobem osvědčeny. Žalobce nepředložil žádné listiny, ze kterých by bylo zřejmé, proč se nemůže jednání zúčastnit. Zde soud odkazuje, např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. [spisová značka]:„ Omluva účastníka ve smyslu § 153 b odst. 1 o.s.ř. je důvodná jen tehdy, jestliže jsou soudu obeznámeny konkrétní údaje o tom, proč se nemůže jednání zúčastnit, zejména jaké jiné okolnosti mu brání v účasti, kdy se o nich dozvěděl, a že časovou kolizi nebylo možné vyřešit jinak“ Dále soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn [spisová značka], které mimo jiné uvádí:„ Je-li účastník (jeho zmocněnec) povinen ve stejné době, na kterou bylo nařízeno jednání, se účastní jiného jednání u soudu nebo u jiného orgánu jde zpravidla skutečnost, která omlouvá jeho neúčast při jednání soudu. K tomu, aby taková omluva mohla být důvodná (aby mohlo jít o důležitý důvod neúčasti při jednání, však nepostačuje, že účastník (jeho zmocněnec) soudu takovou skutečnost oznámí. Účastník (jeho zmocněnec) je povinen soudu v omluvě sdělit další údaje o tom, proč se jednání nemůže zúčastnit, zejména jaké jiné jednání mu brání v účasti (v jaké věci u jakého soudu nebo jiného orgánu), kdy se o něm dozvěděl (že k němu byl předvolán dříve než na jednání, z něhož se omlouvá) a že časovou kolizi více jednání nebylo možné vyřešit, jinak (nepočítaje v to zmocněnce účastníka postup podle ustanovení § 25 odst. 3 o.s.ř.). Soud totiž musí mít možnost posoudit jaká konkrétní okolnost účastníku (zmocněnci) účasti při jednání brání a zda jde o okolnost významnou, která neúčast u jednání ospravedlňuje a v případně potřeby ji i ověřit. Jen na základě konkrétních okolností může soud dovodit, zda uplatněná omluva je důvodná (zda tu je mu důležitý důvod neúčasti u jednání dne) nebo zamezit případné snaze účastníka (jeho zmocněnce), bránit rychlé a účinné ochraně práv v občanském soudním řízení.“ So