8 C 52/2020-316 — Okresní soud Praha-západ

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl soud prvního stupně žalobu, aby byli žalovaní povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % p.a. od [datum] do zaplacení a částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % p.a. od [datum] do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. nepřiznal žalovaným náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání s odůvodněním, že část kupní ceny ve výši [částka] byla uhrazena započtením částky původně složené matkou žalobkyně jako záloha na kupní cenu na základě smlouvy o smlouvě budoucí kupní, přičemž mezi smluvními stranami za účasti zprostředkovatele prodeje došlo k dohodě, že byt zakoupí žalobkyně a nikoliv její matka. Žalovaní jako prodávající dne [datum] podepsali kupní smluvu, kde potvrdili přijetí částky [částka] od žalobkyně, kdy s ohledem na § 4 odst. 2 o. z. museli vědět, že jde o zjevnou nepřesnost, neboť tato částka byla složena matkou žalobkyně na podkladě smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Provedení zápočtu nepřímo potvrzuje i ta skutečnost, že dne [datum] prodávající přistoupili k předání bytu žalobkyni, kdy podmínkou předání bytu bylo právě úplné uhrazení kupní ceny. Po celou dobu ode dne podpisu kupní smlouvy až do doby uplatnění sankčních nároků ze strany žalobkyně žalovaní jako prodávající nenamítali, že nemají uhrazenou část kupní ceny. Provedení zápočtu pak bylo dvakrát potvrzeno prostřednictvím předchozího právního zástupce žalovaných 2. a 3. a úplná úhrada kupní ceny byla potvrzena i přímo žalovanými 2. a 3. v rámci jejich podání vysvětlení před policejním orgánem, přičemž žalovaná 2. ve vztahu ke své sestře, žalované 1. [celé jméno žalované] potvrdila, že tato byla o všem informována. [celé jméno žalované] pak sama v rámci podání vysvětlení před policejním orgánem nepřímo potvrdila svou informovanost ze strany zprostředkovatele prodeje. Soud prvního stupně z těchto listinných důkazů nesprávně neučinil žádná skutková zjištění. Ve vztahu ke svědecké výpovědi matky žalobkyně má žalobkyně za to, že obsahem výpovědi není popření jí tvrzeného zápočtu, kdy její matka minimálně konkludentně souhlasila se započtením jí složené zálohy na kupní cenu a to fakticky i tím, že se po žalovaných jako budoucích prodávajících nedomáhala vrácení jí složené zálohy ve výši [částka], kdy s ohledem na uzavření kupní smlouvy s její dcerou, které byl byt předán a byla zapsána jako vlastník, se v dobré víře domnívala, že i žalovaní jako prodávající souhlasili s provedením zápočtu zálohy na kupní cenu, kterou složila původně ona sama. V neposlední řadě i orgány činné v [anonymizováno] řízení, které prověřovaly [anonymizováno] oznámení podané matkou žalobkyně stran toho, jak bylo naloženo s částkou 150 tis. Kč složenou jako záloha na kupní cenu, shledaly, že žalovanými vybraný zprostředkovatel prodeje nakládal s touto částkou oprávněně, kdy tato částka byla s vědomím žalovaných použita ve prospěch jimi vybrané stavební firmy k hrazení nákladů výstavby (rozhodnutí policejního orgánu [číslo jednací] ve spojení s rozhodnutím OSZ [okres] [číslo jednací]). Pokud by i odvolací soud dospěl k závěru, že část kupní ceny není uhrazena, pak se žalobkyně domáhá toho, aby soud ke splnění této podmínky pro přiznání smluvní pokuty nepřihlédl, neboť to byli žalovaní jako prodávající, kteří žalobkyni uvedli v omyl o tom, že mají zcela uhrazenu kupní cenu a znemožnili proto splnění této podmínky, přičemž tvrzení o úplném zaplacení kupní ceny žalovaní 2. a 3. uváděli ještě v roce 2021 před policejním orgánem. Ve vztahu ke druhému nároku na smluvní pokutu za překročení termínu dokončení stavebních prací resp. kolaudace bytové jednotky, shledal soud prvního stupně tento nárok žalobkyně po právu, avšak s ohledem na zaujatý právní názor stran nezaplacení části kupní ceny v rozsahu [částka] přistoupil vzhledem k vznesené námitce započtení ke kompenzaci tohoto nároku žalobkyně s nárokem žalovaných. Žalobkyně má za to, že i pokud by i odvolací soud dospěl k závěru, že kupní cena nebyla v rozsahu částky [částka] uhrazena, pak s ohledem na jednání žalovaných jako prodávajících, jim tuto část kupní ceny nelze s ohledem na § 8 o. z. přiznat, neboť to byli žalovaní jako prodávající, kteří opakovaně uváděli žalobkyni jako prodávající v omyl o tom, že mají uhrazenou plnou kupní cenu a tím jí, resp. její matce znemožnili řešit vrácení částky [částka], o které věděli, že byla pro ně složena k rukám jimi vybraného zprostředkovatelele prodeje a použita k financování výstavby jejich bytového domu. Žalobkyně se jako odvolatelka dovolává i obecné zásady spravedlnosti a práva ve smyslu § 3 odst. 3 o. z., neboť sama při právním jednání s žalovanými a jimi vybraným zprostředkovatelem prodeje při koupi bytu jednala poctivě a v dobré víře o tom, že má celou kupní cenu uhrazenou, kdy nikdo z prodávajících až do uplatnění smluvních pokut z porušení podmínek kupní smlouvy nevznesl námitku o tom, že nemá zaplacenou jakoukoliv část kupní ceny. [celé jméno žalované] při podpisu kupní smlouvy, ani po předání bytu, ani po zápisu vlastnického práva pro žalobkyni nenamítala, že s matkou žalobkyně nepodepsala smlouvu o smlouvě budoucí kupní a že nemá zaplacenou část kupní ceny, přičemž všichni žalovaní jako prodávající přijali příslušnou část kupní ceny prostřednictvím advokátní úschovy na své bankovní účty a muselo jim proto být zřejmé (§ 4 odst. 1 a odst. 2 o. z.) jaké částky kupní ceny dle svých podílů obdrželi. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že podané žalobě v plném rozsahu vyhoví. 3. Proti rozsudku podala odvolání i žalovaná 1. a to do výroku II. s odůvodněním, že rozhodnutí ve výroku II. je zcela překvapivé, neboť účastníci řízení se nemohli k použití § 150 o. s. ř. jakkoliv vyjádřit. Laxní přístup lze namísto dobré víry přisuzovat spíše žalobkyni, která platila statisícové částky neoprávněné osobě bez toho, aby si ověřila její kompetenci, např. předložením plné moci nebo osobním prohlášením žalovaných, jakožto prodávajících. Pokud Ing. [jméno] [příjmení] neformálně vyhotovila smluvní dokumentaci (kupní smlouvu), z ničeho nevyplývá, že by se mohla žalobkyně domnívat, že namísto prodávajících může inkasovat kupní cenu prodávané nemovitosti. Na tom nemění nic okolnost, zda žalovaní četli nebo nečetli důkladně či opakovaně text kupní smlouvy před jejím podpisem. Naopak, pokud žalobkyně považovala Ing. [jméno] [příjmení] za realitní makléřku, nemohla mít jakýkoliv důvod si myslet, že k jejím rukám může platit kupní cenu, namísto k rukám prodávajících, tedy žalovaných. O dobré víře žalobkyně pak nemůže být řeči, když částky placené její matkou [jméno] [příjmení], nejdříve vydávala za platby na kupní cenu nemovitosti a následně je její matka [jméno] [příjmení] vymáhá jako bezdůvodné obohacení v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] u Okresního soudu Praha západ. V jiném sporu se matka žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty, neboť s ní nebyla uzavřena kupní smlouva, která byla uzavřena se žalobkyní, když tyto osoby jednaly ve shodě. Počínání obou osob, matky žalobkyně i žalobkyně je od počátku čistě účelové, k zajištění svého co největšího prospěchu jakýmkoliv způsobem, a to v rozporu s dobrými mravy, s absencí jakékoliv dobré víry. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o nákladech změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů soudního řízení prvního stupně. 4. Proti rozsudku podali odvolání rovněž žalovaní 2. a 3. a to do výroku II. s odůvodněním, že procesní postup předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně nebyl správný, kdy bylo zasaženo do práva žalovaných na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], se podává, že pokud zvažuje obecný soud při rozhodování o nákladech řízení aplikaci moderačního práva, je povinen vytvořit účastníkům řízení prostor pro účinné uplatnění námitek a argumentů. Ostatně k takovému postupu obecný soud výslovně zavazuje i § 118a odst. 2 o. s. ř., podle kterého má soud v případě jiného právního názoru, než je názor účastníka řízení, jej poučit a vyzvat k vylíčení rozhodných skutečností, které jsou relevantní pro úvahy soudu. Žalovaní poučeni ze strany soudu prvního stupně nikdy nebyli. Poučena byla pouze žalobkyně. Je tedy zřejmé, že soud prvního stupně postupoval v rozporu s citovaným nálezem, neboť v situaci, kdy soud prvního stupně dospěje k závěru, že nárok žalobkyně není dán, jsou žalovaní v důvodném očekávání, že náhrada nákladů řízení jim bude přiznána v plné výši. Soud prvního stupně byl tedy zcela zjevně povinen poučení ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř. žalovaným dát. Skutečnost, že jej nedal, zakládá závažnou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Na straně žalobkyně a její matky existuje, pokud jde o správu vlastních záležitostí, značný chaos, který vylučuje