10 C 2/2022-28 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou s žalovaným uzavřela dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal vrátit ve výši [částka] spolu s příslušenstvím do [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného tím způsobem, že nahlídla do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací). Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil, a proto mu vznikla povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni. Ke dni postoupení činil dluh žalovaného jistinu [částka], nesplacenou smluvní pokutu ve výši [částka], neuhrazené náklady na upomínání [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka]. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z jistiny [částka] od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od [datum]. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván předžalobní upomínkou, naposledy ze dne [datum]. 2. Žalovaný uvedl, že si žádný úvěru nebo úvěr nevzal. Úvěr si pravděpodobně vzala na jeho doklady„ méno neznámé“ s tím, že to není první dluh, který si na něj vzala. 3. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o.s.ř., neboť se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Z provedeného dokazování zjistil soud níže popsané skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalovaný podepsal dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) jako věřitelkou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do [datum] celkem [částka] (smlouva o úvěru [číslo]). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] převodem na účet č. [bankovní účet] (výpis z účtu). S ohledem na prodlení žalovaného s včasným a řádným splacením úvěru jej právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně marně vyzývala k úhradě dlužné částky (upomínka ze dne [datum] spolu s opakovanou výzvou k úhradě a předžalobní výzvou ze dne [datum]). Následně smlouvou ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy a potvrzení o úplatě) a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne [datum] odeslaným [datum] na adresu uvedenou ve smlouvě. Součástí dopisu o oznámení postoupení pohledávky byla výzva ke splnění dluhu (oznámení včetně podacího archu). K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum] odeslaným dne [datum] (předžalobní upomínka včetně podacího archu). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z.o.s.“), který byl platný v době uzavření smlouvy o úvěru. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 z.o.s., dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 9. Podle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). 11. Dále soud aplikoval § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. 12. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 o. z. na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 13. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] však věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelských úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. V posuzovaném případě přesto, že žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, není zřejmé, zda tak skutečně učinila, jaké doklady přitom měla k dispozici, ani zda kromě příjmů ověřila i výdaje žalovaného. V tomto směru tak dle soudu neunesla důkazní břemeno a břemeno tvrzení. K jednání ve věci se žalobkyně nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být v tomto směru poučena při jednání podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Z daného důvodu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutní neplatnost právního jednání potom působí přímo ze zákona ex lege a od počátku ex tunc, takže subjektivní občanská práva a občansko-právní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (soudní výrok o neplatnosti právního úkonu není třeba). Soud má potom za to, že zabývat se tím, zda při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo postupováno s odbornou péčí, je povinen z úřední povinnosti (viz Rozsudek soudního dvora ve věci C [číslo] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK ze dne [datum]). 14. V důsledku shora popsaných skutečností se však žalovaný bez právního důvodu na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila a tento plnění přijal, aniž zde existoval platný závazek. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla právo požadovat po žalovaném to, co sama plnila, tedy vr