10 C 6/2022-26 — Okresní soud v Rakovníku

Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. Předmět řízení je nárok žalobkyně na zaplacení [částka] s příslušenstvím. Podle žalobkyně vznikl tento nárok z titulu smlouvy o úvěru č. B0002010608096494, kterou s žalovaným uzavřela dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO]. Žalobkyně vzala podáním ze dne [datum] žalobu zpět v části kapitalizovaných úroků v částce [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka], tj. celkem částky [částka]. Soud řízení v této části zastavil dle § 96 o.s.ř., když k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před prvním jednáním ve věci a nezjišťoval proto ani stanovisko žalovaného k tomuto procesnímu úkonu žalobkyně (výrok I). Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) jako věřitelkou smlouvu o úvěru č. B0002010608096494, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do [datum] celkem [částka] (po slevě) nebo 4 799,97 (před slevou). Žalovaný o úvěr požádal tím způsobem, že se zaregistroval na webových stránkách [webová adresa], kde se označil rodným číslem, adresou, emailovou adresou a bankovním účtem. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne [datum] žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný však dlužnou částku žalobkyni neuhradil. Následně smlouvou ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne [datum] odeslaným na adresu uvedenou ve smlouvě. Součástí dopisu o oznámení postoupení pohledávky byla výzva ke splnění dluhu. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum] odeslaným dne [datum]. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen,,o. z.), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určitě částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o. z.). Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému částku [částka] skutečně poskytla, avšak žalovaný je právní předchůdkyni nevrátil. Žalobkyně v řízení sice netvrdila a neprokazovala, že by její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy o zápůjčce platné a účinné ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ovšem žalobkyně se v tomto řízení domáhá po částečném zpětvzetí pouze jistiny úvěru, která by jí náležela i jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z. při zneplatnění úvěrové smlouvy pro absenci zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Žalobkyně tak má nárok na neuhrazenou jistinu úvěru ve výši [částka], výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani samotné žalobkyni. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno v II. výroku rozsudku, a uložil žalovanému povinnost k úhradě částky [částka]. Úrok z prodlení, který žalobkyně z části kapitalizovala, byl přiznán v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného. Naopak soud žalobu zamítl co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] (výrok III.). O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož částečné zastavení řízení v důsledku svého zpětvzetí zavinila podle § 146 odst. 2 o. s. ř. žalobkyně, avšak žalovanému, který byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Při posuzovaná úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci potom soud přihlédl i k výši smluvních úroků a úroků z prodlení (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 3. 12. 2015 a nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Třídenní lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.