9 C 173/2023-17 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se svým návrhem doručeném soudu dne [datum] domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], zaplacení částky 17 442,33 Kč spolu s úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I a II. Uvedla, že právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne [datum] mu poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč (dále jen smlouva). Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy v místě bydliště a zavázal se poskytnuté prostředky vrátit spolu s částkou 17 184 Kč představující kapitalizovaný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Tyto měl splatit v 14ti měsíčních splátkách po 2 656 Kč, poslední splátka připadala na den [datum]. Žalovaný nehradil tyto splátky řádně, uhradil pouze částku 7 756 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 16 002,14 Kč a poplatku 7 699,99 Kč, dále úrok jednak v kapitalizované výši 14 017,72 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 591,86 Kč od [datum] do dne [datum] z částky jistiny, náklady ve výši 217 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 440,19 Kč a dále úroky i úroky z prodlení ode dne [datum] do zaplacení. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne [datum], účinností od [datum], a žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem ze dne [datum], odeslaným dne [datum]. 2. Okresní soud v Rakovníku ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu ust. § 173 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto dle § 115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba, spolu s výzvou k vyjádření, byla žalovanému doručena dne [datum], a to na adresu místa jeho trvalého pobytu. K žalobě se však žalovaný nijak nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem v částce 17 184 Kč tvořeném z úroku v částce 1 925 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1859 Kč a inkasního poplatku ve výši 3 600 Kč a úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč Tyto měl splatit ve 14ti měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaný téhož dne podepsal i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek. 4. Právní subjektivitu žalobce si soud ověřil z výpisu z obchodního rejstříku. 5. Mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], ve znění dodatku [číslo] ze dne 3 6. 2022, přílohou [číslo]. Žalovaný byl výzvou ze dne [datum] vyzýván k zaplacení dluhu do 10 dní od doručení a současně vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis jmu byl doručován dne [datum] dle podacího archu. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a poštovního archu. 6. Součástí smluvní dokumentace byla žádost o úvěr sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v den uzavření smlouvy [datum]. V daném případě vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů, dle kterých žalovaný byl svobodný, žil u rodičů, bez vyživovací povinnosti. Z údajů o zaměstnání bylo uvedeno, že pracuje na dobu určitou do [datum] s pravidelným měsíčním příjmem 15 231 Kč, použitelný měsíční příjem 10 371 Kč; a jeho výdaje činily: bydlení 1 000 Kč měsíčně, doprava a jídlo, osobní náklady 3 860 Kč měsíčně. Z dokumentace měla být ověřena pracovní smlouva. 7. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne [datum] a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne [datum], zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do [datum]. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016) a spotřebitelské smlouvy ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 zavedl do právního řádu povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009-56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací pak shodně věřiteli ukládá i zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016. 15. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavření