9 C 211/2023-19 — Okresní soud v Rakovníku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 83 704,79 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela Smlouvu k službě Twisto účet, v rámci které byly mezi žalobkyní a žalovaným upraveny podmínky čerpání prostředků prostřednictvím služby Twisto účet, jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky a ceník. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaná prostřednictvím těchto prostředků požádala elektronickým podepsáním návrhu Smlouvy žalobkyni o její uzavření, s tím, že elektronický podpis návrhu byl připojen na základě zadaného kódu, který byl žalované zaslán prostřednictvím sms zprávy, žalobce tento návrh akceptoval opatřením smlouvy elektronickým podpisem pověřeného pracovníka žalobkyně. Aktivací Twisto účtu tak žalovaná odsouhlasila obsah k službě Twisto účet. Žalovaná rovněž využila i služby„ Twisto Karta“, kterou si objednal prostřednictvím Twisto účtu. Na základě této smlouvy byla žalovanému zřízena služba Twisto nákupní účet. Dále žalobkyně poskytuje službu„ Twisto Slice“, na základě které si žalovaná může jakékoliv platby nad 1 500 Kč rozložit v rozmezí od 3 až 12 měsíců. Účastníci uzavřeli smlouvu o splátkovém limitu spolu s přílohou, ve které byl sjednán konkrétní počet a výše měsíčních splátek. Žalovaná využila služeb v celkové výši 148 754,45 Kč, jak vyplývá z přiloženého vyúčtování. Dlužná částka zahrnuje dlužnou jistinu a dlužné poplatky za prodloužení splatnosti ve výši 4 550 Kč. Žalovaná zaplatila na vymáhanou povinnost částku ve výši 83 431,29 Kč, více neuhradila i přes zaslané výzvy. Žalobkyně dále doplnila, že úvěruschopnost žalované byla zjišťována z interní databáze, registru [příjmení], centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a na základě informací, které uvedla žalovaná. Potvrdila svůj měsíční příjem z rodičovského příspěvku 16 800 Kč a pravidelné měsíční výdaje 9 700 Kč. Dále žalobkyně nárokuje poplatek z prodlení v případě porušení smluvních podmínek ve výši 13 831,63 Kč. 2. Okresní soud v Rakovníku ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu ust. § 173 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto dle § 115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba, spolu s výzvou k vyjádření, byla žalované doručena dne [datum], a to na adresu místa jejího trvalého pobytu. K žalobě se však žalovaná nijak nevyjádřila. 3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil níže uvedené skutečnosti rozhodné k posouzení věci. 4. Z registračního procesu Twisto účet, smlouvy k službě Twisto účet s ceníkem a všeobecnými obchodními podmínkami a smlouvy o splátkovém limitu s přílohami soud zjistil, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu k službě Twisto účet, prostřednictvím které mohla žalovaná čerpat prostředky s celkovým finančním limitem až do výše 25 000 Kč. Žalované byla zřízena služba Twisto účet. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr s limitem až 7 500 Kč, s výší splátek uvedených ve smlouvách o splátkovém limitu. 5. Z vyúčtování žalované byly zjištěny učiněné platby, vyúčtované poplatky, celková cena služby za jednotlivé měsíce s datem splatnosti. 6. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum], odeslané téhož dne. 7. Po zhodnocení shora uvedeného učinil soud tento skutkový závěr: Dne [datum] a [datum] žalovaná uzavřela s žalobkyní za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu k službě Twisto účet, prostřednictvím které mohla žalovaná čerpat prostředky s celkovým finančním limitem nejprve 2 000 Kč až 30 000 Kč, následně až 25 000 Kč. Žalobkyně úvěruschopnost dále zjišťovala z interní databáze, registru [příjmení], centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a na základě informací, které uvedla žalovaná. Žalovaná využila v období od října 2021 do září 2022 služeb v celkové výši 148 754,45 Kč, přičemž zaplatila na vymáhanou povinnost částku ve výši 83 431,29 Kč, více neuhradila i přes zaslanou předžalobní výzvu. 8. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 9. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z.o.s.“), který byl platný v době uzavření smlouvy o úvěru. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 10. Podle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). 12. Dále soud aplikoval § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. 13. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uzavírala smlouvu jako spotřebitel a žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že informace získala z veřejných registrů a tvrzení žalované. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který lze dle soudu aplikovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., však věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. V posuzovaném případě žalobkyně informace získané od žalované neověřila, neuvedla, že by měla k dispozici doklady o příjmech a výdajích. Soud tedy má za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Z daného důvodu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje ve