9 C 248/2022-23 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně podala k soudu dne [datum] návrh, kterým se domáhala po žalované jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO], zaplacení částky 6 240 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. Uvedla, že právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí poskytl částku ve výši 10 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit spolu s částkou 8 780 Kč představující kapitalizovaný úrok z půjčky v částce 2 000 Kč, odměnu za administrativní zpracování ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, poplatek za pojištění ve výši 240 Kč a poplatek za asistenční služby 540 Kč. Toto měla splatit v 60ti týdenních splátkách po 313 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 6 240 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 406,12 Kč od [datum] do data postoupení pohledávky dne [datum]. O postoupení pohledávky na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně požaduje po žalované vrácení pouze částky představující bezdůvodné obohacení tj., rozdíl mezi jistinou ve výši 10 000 Kč a částkou zaplacenou žalovanou ve výši 3 760 Kč. 2. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř., proto soud dle § 115a o.s.ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla doručena žalované spolu s uvedenou výzvou dne [datum] na adresu trvalého bydliště v záhlaví do vlastních rukou. K žalobě se nijak nevyjádřila. 3. Soud měl zjištěn následující skutkový stav: Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], byla uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla společnost žalované částku 10 000Kč, kterou v hotovosti převzala, což stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem v částce 8 780 Kč tvořeném z úroku v částce 2 000 Kč, poplatku za administrativní zpracování ve výši 2 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, poplatku za pojištění ve výši 240 Kč a poplatku za asistenční služby 540 Kč Tyto částky měla splatit ve 60ti týdenních splátkách po 313 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z textu smlouvy včetně smluvních podmínek. Dle tzv. zákaznické karty žalované ze dne [datum], ve které žalovaná podle doložených dokumentů, kterými byl občanský průkaz, uvedla, že její příjem činí mateřská/rodičovská dovolená 11 899 Kč čistého měsíčně a další příjem domácnosti je částka 6 000 Kč a výdaje 15000 Kč. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], [IČO], s účinností ke dni [datum]. Žalované toto bylo oznámeno dopisem ze dne [datum]. Rovněž žalované byla zaslána předžalobní výzva. 4. Dle § 2395 o.z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2) 9. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2) 10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla je důvodná. Smlouvou o úvěru se právní předchůdce žalobkyně zavázala přenechat žalované peněžní částku ve výši 10 000 Kč. Mezi nimi tak došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2395 o.z. modifikované ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb. ve znění účinném v době sjednání této smlouvy. Žalobkyně požadovala svou žalobou vrácení toliko dlužné jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení, soud se tak nezabýval posouzením úvěruschopnosti žalované, když toto pochybení původního věřitele by mělo za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu § 588 o. z. Soud přitom zkoumá splnění této povinnosti věřitelem z moci úřední, když se jedná o povinnost věřitele, která přispívá k udržování veřejného pořádku a k ochraně spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi (srov. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci C [číslo] ze dne [datum]). Důsledkem výše uvedeného nesplnění zákonné povinnosti, je potom absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, sama žalobkyně však požaduje pouze dlužnou jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení. Soud uznal jako důvodně uplatněný nárok žalobkyně na vrácení nesplacené jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení ve shora uvedené výši, neboť do data vyhlášení tohoto rozsudku nebylo prokázáno, že by žalovaná z poskytnuté jistiny kromě částky 3 760 Kč, něčeho dalšího uhradila. Soud přiznal žalobkyni i příslušenství pohledávky ve smyslu ustanovení § 1968 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byla žalovaná s plněním své povinnosti již v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele [právnická osoba], [IČO] dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. Z uvedených důvodů žalobě soud vyhověl. 13. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a o.s.ř. tak, že uložil žalovanému povinnost nahradit úspěšné žalobkyni účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 200 Kč za 1 úkon právní služby dl