10 C 100/2021-76 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 71 239 Kč s úrokem ve výši 12 822,94 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 6 474,55 Kč, s úrokem ve výši 19,31% ročně z částky 45 191 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 45 191 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že je právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) uzavřené dne 23. 1. 2018 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit sjednaným způsobem, spolu s úrokem za dobu půjčení (24 měsíců) ve výši 37 480 Kč a s odměnou za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč. Žalovaný neplnil sjednaný režim splátek, podle něhož měl platit 24 splátek po 4 145 Kč měsíčně počínaje 13. 3. 2018, poslední splátku měl zaplatit 13. 2. 2020. Pro toto neplnění smluvních podmínek žalovaným původní věřitel ke dni 5. 6. 2019 dluh zesplatnil v souladu se svým smluvním oprávněním k tomuto postupu a vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Dle článku 1.5 Smlouvy vznikl věřiteli po zesplatnění úvěru, konkrétně od 14. 6. 2019 nárok na úrok z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 19,31% ročně. Dne 16. 7. 2020 pak původní věřitel a žalobkyně uzavřeli smlouvu o postoupení mj. předmětné pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný za dobu do postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem (a s poslední platbou k datu 22. 6. 2018) 16 880 Kč (zohledněno věřitelem jako platba na jistinu – 4 809 Kč, z jistiny pak zbývala částka 45 191 Kč, dále na úrok za dobu řádného trvání Smlouvy – 9 771 Kč a na poplatek za administrativní činnosti – 2 000 Kč). Od doby postoupení pohledávky na žalobkyni (16. 7. 2020) uhradil žalovaný ještě 29. 10. 2020 částku 500 Kč a 23. 11. 2020 částku 1 500 Kč (zohledněno žalobkyní jako platba celkem 2 000 Kč„ na dlužné úhrady za služby“. Žalobkyně tak tvrdila, že ke dni poslední dílčí úhrady žalovaného, tj. k datu 23. 11. 2020, činil dluh žalovaného z titulu Smlouvy částku 45 191 Kč na jistině, 26 048 Kč na„ dlužných úhradách služby“, dále šlo o kapitalizované úroky 12 822,94 Kč (úrok 19,31% ročně z dlužné jistiny 45 191 Kč od 14. 6. 2019 do data 23. 11. 2020) a kapitalizované úroky z prodlení 6 474,55 Kč (ve výši 9,75% ročně z dlužné jistiny 45 191 Kč od 14. 6. 2019 do data 23. 11. 2020). K těmto částkám požadovala také přisoudit úroky z úvěru 19,31% ročně a úroky z prodlení ve výši 9,75% ročně – vždy z dlužné jistiny 45 191 Kč od 24. 11. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl nečinný. 3. Soud věc projednal dne 24. 3. 2022 v nepřítomnosti žalovaného (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)), jelikož tento se k jednání bez omluvy nedostavil, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Na druhé straně nebylo vyhověno požadavku žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle § 153b odst. 3 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti. Z citovaného ustanovení je zjevné, že je na úvaze soudu, zda při nedostavení se žalovaného bez řádné omluvy k prvnímu jednání vydá k návrhu žalobce rozsudek pro zmeškání. V projednávaném případě soud pro tento postup neshledal splněné podmínky zejm. v tom, že ani přes doplněné podání žalobkyně ze dne 19. 10. 2021 nebylo dostatečně tvrzeno, z jakých zcela konkrétních podkladů a údajů byly posouzeny nejen příjmy žalovaného, ale i výdaje. Žalobkyně sice obecně uváděla, že žalovaný prezentoval v zákaznické kartě svůj hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou a měsíční příjem 30 000 Kč, k samotným výdajům však neuvedla ničeho. Krom toho je omezením pro možnost vydat rozsudek pro zmeškání případ, kdy nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř., tj. zejm., byl-li by smír v rozporu s právními předpisy). Z žalobkyní předložených důkazů přitom soud, jak bude dále uvedeno, vyhodnotil Smlouvu jako absolutně neplatnou, proto by bylo v rozporu s právními předpisy přisoudit žalobkyni z takto neplatné Smlouvy plnění vázané právě na její platnost (sjednané úroky z úvěru, různé druhy poplatků, jejichž výše přesahovala polovinu žalovanému poskytnuté částky„ úvěru“, atd. S ohledem na uvedené tedy soud přistoupil k běžnému projednání věci. 4. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti. 5. Podle písemné„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ [číslo] soud zjistil, že byla žalovaným jako zákazníkem a [jméno] [příjmení] za původního věřitele podepsána 23. 1. 2018, žalovanému se na základě ní mělo dostat spotřebitelského úvěru 50 000 Kč. Žalovaný převzal závazek vrátit tuto částku a„ administrativní poplatek“ 12 000 Kč a úrok 37 480 Kč Celkem tak měl dle výslovného textu smlouvy uhradit 99 480 Kč v 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč. Podle článku 7. předmětné Smlouvy, konkrétně dle připraveného formulářového textu, který ostatně tvořil zcela převažující část vyhotovení smlouvy, měl žalovaný potvrdit, že původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem Karty zákazníka a o kterých měl žalovaný prohlásit, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. 6. Z obsahu Karty zákazníka bylo soudem zjištěno, že ji podepsali dne 23. 1. 2018 žalovaný i shora uvedená zástupkyně původního věřitele. Karta představovala připravený formulář pro doplňování individuálních údajů konkrétního dlužníka (zákazníka). V pasáži ohledně zdrojů hlavních příjmů nebylo ničeho vyplněno ohledně ověřených dokladů, v údaji o způsobu ověření zaměstnání žalovaného byl uveden pojem„ telefonicky“ bez jakékoli další bližší identifikace, či o obsahu získaného ověření. O hlavním pracovním poměru žalovaného na dobu neurčitou u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO] bylo uvedeno počáteční datum zaměstnání od 10. 10. 2016; pravidelný měsíční příjem byl bez bližší specifikace zdrojů uveden částkou 30 000 Kč měsíčně, použitelný příjem (po odpočtu osobních výdajů 3 410 Kč, splátek zápůjček či úvěrů 2 500 Kč, výdajů na bydlení 4 000 Kč a ostatních výdajů 1 000 Kč) představoval částku 19 090 Kč Ani v další kolonce„ dokumenty k ověření finanční situace zákazníka“ nebylo stejně jako v úvodu druhé strany zákaznické karty vyplněno zcela ničeho. Formulářový text obsahoval v blízkosti nad podpisem žalovaného údaj, že zákazník stvrzuje úplnost, pravdivost a přesnost veškerých údajů uvedených v této kartě. Před podpisem zástupkyně původního věřitele bylo uvedeno předtištěné prohlášení, že všechny údaje obsažené v Kartě zákazníka a skutečnosti potřebné pro posouzení vhodnosti poskytnutí spotřebitelského úvěru byly zapsány a posouzeny v souladu s vnitřními předpisy společnosti původního věřitele. 7. Výpisem z účtu původního věřitele – č. [bankovní účet] bylo prokázáno, že pod VS odpovídajícím číslu předmětné Smlouvy, tj. [číslo], byla dne 24. 1. 2018 poukázána částka 50 000 Kč na účet č. [bankovní účet], ohledně něhož má soud zprávou Komerční banky z 5. 10. 2021 a výpisem z tohoto účtu k 24. 1. 2018 za prokázané, že šlo o účet, jehož jediným majitelem a disponentem k datu 24. 1. 2018 byla žalovaná, přičemž částka 50 000 Kč na účet byla připsána již 24. 1. 2018 z protiúčtu původního věřitele – č. [bankovní účet]. 8. Korespondencí zaslanou doručené pod podacím číslem [anonymizováno] dne 11. 4. 2019 bylo prokázáno, že původní věřitel žalovaného na adrese jeho trvalého pobytu (shodně též adresa uvedená ve Smlouvě a Kartě zákazníka) upozornil žalovaného na okolnost, že je dlužen splátky ze spotřebitelského úvěru a že v případě neuhrazení splatného dluhu bude přistoupeno k zesplatnění úvěru. Dne 5. 6. 2019 pak původní věřitel doporučenou zásilkou č. [anonymizováno] žalovanému oznámil, že úvěr [číslo] se stal splatným pro nereagování na opakované výzvy k úhradě splatné části dluhu; žalovaný byl zároveň vyzván, aby okamžitě uhrabali celý dluh, který k uvedenému datu činil 73 239 Kč, jinak bude přistoupeno k soudnímu vymáhání. 9. Smlouvou o postoupení pohledávky z 16. 7. 2020 žalobkyně prokázala, že na ni přešla pohledávka za žalovaným z titulu výše uvedené Smlouvy. Tato okolnost vyplývá nejen ze smlouvy