10 C 135/2021-22 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, a to nejprve na zaplacení částky 24 208 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 17 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 974,79 Kč a s úrokem 3 586 Kč. Žalobkyně tvrdila, že je právní nástupkyní společnosti [právnická osoba], [IČO], se kterou žalovaný 11. 8. 2019 uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 21. 8. 2019. Předchůdkyně žalobkyně podle smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši 17 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s příslušenstvím vrátit do 10. 9. 2019, když konkrétně se zavázal celkem zaplatit 20 486 Kč. Úvěr čerpal bezhotovostně převodem na účet, ničeho však následně neuhradil. V řízení se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny pohledávky 17 000 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 1 974,79 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 11. 9. 2019, do 8. 11. 2020. Dále nárokovala zaplacení částky 7 208 Kč jako smluvní pokuty sjednané pro případ včasného neuhrazení závazku žalovaného, a to tak, že mělo jít o 0,1% z dlužné částky denně, přičemž žalobkyně smluvní pokutu kapitalizovala z dlužné jistiny 17 000 Kč od 11. 9. 2019 do 8. 11. 2020. Konečně požadovala tzv. kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 3 586 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v průběhu řízení byl zcela nečinný. 3. Poté, kdy soud žalobkyni vyzval, aby doplnila tvrzení a důkazní návrhy o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru (ve smyslu § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru – dále jen„ ZSÚ“) posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, aby nebylo možné uzavřít, že úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 ZSÚ a smlouva tak je dle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná (k absolutní neplatnosti viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), vzala před zahájením prvního jednání žalobu zpět ohledně smluvní pokuty 7 208 Kč a kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 3 586 Kč. Vzhledem k uvedenému soud částečně řízení zastavil (výrok I tohoto rozsudku, § 96 odst. 1 až 4 o. s. ř.). 4. Podle § 115a o. s. ř. soud rozhodl ve věci bez jednání, na základě listinných důkazů. U obou účastníků byl souhlas s takovým dovozen postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. na základě výzvy soudu obsažené v usneseních č. j. 10 C 135/2021-13 a -14, kterými soud účastníky vyzval k vyjádření se ohledně souhlasu s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se současným poučením, že jestliže se ve stanovené lhůtě nevyjádří vůbec, bude soud předpokládat, že souhlasí s vyhlášením rozsudku bez jednání. Uvedená výzva zůstala bez reakce na obou procesních stranách. 5. Z listinných důkazů pak soud učinil následující skutková zjištění. Z předmětné smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla sjednána výplata částky, tzv. úvěru 17 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet], přičemž zprávou [právnická osoba], vyžádanou soudem pro toto řízení, bylo prokázáno, že na tento účet byly žalovanému jako jeho majiteli připsány vždy z účtu [číslo] s uvedením plátce – předchůdkyně žalobkyně„ [anonymizováno]“ – částka 6 000 Kč dne 12. 8. 2019, částka 5 000 Kč dne 19. 8. 2019 a částka 6 000 Kč dne 21. 8. 2019, označené v popisu platby jako půjčka či dodatečná půjčka a číslem předmětné smlouvy [číslo] [právnická osoba] má soud dále za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO] byla v uvedenou dobu majitelkou účtu [číslo] tj. účtu, z něhož byly žalovanému poukázány na jeho účet peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Podacím archem potvrzeným Českou poštou a obsahem korespondence ze 4. 12. 2020 bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému dne 7. 12. 2020 jako doporučenou zásilku korespondenci, kde jej jednak informovala o postoupení pohledávky z titulu smlouvy [číslo] na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2020 a dále jej vyzvala k zaplacení částky 27 811 Kč již na účet žalobkyně – [číslo] – do 10 dnů od doručení citovaného dopisu. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle dále uvedené právní úpravy. 7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla (na adresu v státě odeslání) třetí pracovní den po odeslání. 10. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. 11. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli 11. 8. 2019 neplatnou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jelikož nebyly řádně prověřeny podmínky úvěruschopnosti žalovaného (§ 87 odst. ZSÚ). Žalovaný však obdržel od předchůdkyně žalobkyně na svůj účet v rozmezí od 12. 8. do 21. 8. 2019 částku celkem 17 000 Kč, čímž se ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, jelikož získal plnění bez právního důvodu. Dle § 2991 odst. 1 o. z. je tudíž povinen to, oč se obohatil (17 000 Kč) ochuzenému vydat. Vzhledem ke smlouvě o postoupení pohledávky uzavřené dle § 1879 o. z. mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 16. 11. 2020 je současnou ochuzenou, resp. subjektem aktivně legitimovaným k vymáhání bezdůvodného obohacení, žalobkyně. Soud tedy shledal žalobu ve zbytku nároku jistiny 17 000 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby o smluvní pokutu a úrok z úvěru) důvodnou. 16. Ve vztahu k žalobkyní požadovanému úroku z prodlení byla žaloba shledána opodstatněnou jen částečně. Při neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] nelze považovat za ujednanou dobu plnění – vydání částky 17 000 Kč jako bezdůvodného obohacení – datum 10. 9. 2019, jak tvrdila žalobkyně. Neplatnost postihuje celou předmětnou smlouvu. Jelikož nebyl tvrzen a p