6 C 87/2022-20 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 31. 3. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 1 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 7. 7. 2015 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen [právní předchůdce] [příjmení]), na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka 1 500 Kč. 2. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaná žádné důkazy nepředložila a k žalobě samé se nevyjádřila. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupení pohledávky žalobkyni je doloženo smlouvou o postoupení ze dne 21. 12. 2017 a oznámením věřitele ze dne 19. 1. 2018. Žalobkyně je proto oprávněna k podání žaloby. 4. Z předložených listin žalobkyně dovozuje, že mezi žalovanou a [právní předchůdce] [příjmení] byla dne 7. 7. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce. Z provedených důkazů však nelze dovodit, že kdo smlouvu skutečně uzavřel, byť třeba dálkovým způsobem. Pouhé vyplnění žádosti o úvěr na webových stránkách věřitele není důkazem toho, že smlouvu uzavřela právě žalovaná a nikoliv jiná osoba, která znala údaje o žalované. Smlouva nebyla ze strany žalované podepsána podle § 561 odst. 1 o. z., příp. uzavřena tak, aby byla jednoznačně určena jednající osoba podle § 562 odst. 1 o. z. (např. bankovní identita, elektronický zaručený podpis atd.). Žalobkyně ani neprokázala, že [právní předchůdce] [příjmení] náležitě zkoumala úvěruschopnost žalované podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to zjištěním a ověřením jejích příjmů a výdajů. V takovém případě je sjednaná smlouva neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Výplatou částky 1 500 Kč dne 7. 7. 2015 na účet č. [bankovní účet] na základě neplatné smlouvy tedy vzniklo na straně majitele účtu bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z., přičemž podle zprávy [právnická osoba], je majitelem a disponentem účtu žalovaná. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč. 5. Úrok z prodlení soud přiznal podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na neplatnost smlouvy nenastala splatnost úvěru dle smlouvy, ale je vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z. Dopisem ze dne 11. 3. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k plnění do 7 dnů od obdržení výzvy. Z podacího archu vyplývá, že výzva byla odeslána dne 17. 3. 2020 a podle § 573 o. z. platí domněnka, že byla doručena dne 20. 3. 2020. Splatnost dluhu tak nastala 27. 3. 2020. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení od následujícího dne do zaplacení a ve zbytku požadovaného úroku z prodlení žalobu zamítl. 6. O nákladech soud rozhodl podle § 142 odst. 3, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci neúspěch pouze v nepatrné části žaloby, prokázala odeslání předžalobní výzvy, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby - § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada 21 % DPH v částce 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 1 489 Kč. Žalovaná je povinna nahradit náklady žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).