6 C 29/2023-19 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 10. 6. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 25 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 30. 7. 2021 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen banka), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 25 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit do 29. 8. 2021 bez dalších poplatků. 2. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaný žádné důkazy nepředložil a k žalobě samé se nevyjádřil. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupení pohledávky žalobkyni je doloženo smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 3. 2021 a oznámením věřitele o postoupení ze dne 18. 2. 2022. Žalobkyně je proto oprávněna k podání žaloby. 4. Z předložených listin žalobkyně dovozuje, že mezi žalovaným a bankou byla dne 30. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně však ani přes výzvu soudu nepředložila důkazy k tomu, že smlouvu o poskytnutí úvěru skutečně uzavřel žalovaný, byť třeba dálkovým způsobem. Pouhé vyplnění žádosti o úvěr na webových stránkách věřitele není důkazem toho, že smlouvu uzavřel právě žalovaný a nikoliv jiná osoba, která znala údaje o žalovaném. Smlouva nebyla ze strany žalovaného podepsána podle § 561 odst. 1 o. z., příp. uzavřena tak, aby byla jednoznačně určena jednající osoba podle § 562 odst. 1 o. z. (např. bankovní identita, elektronický zaručený podpis atd.). Žalobkyně ani neprokázala, banka náležitě zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to zjištěním a ověřením jeho příjmů a výdajů. V takovém případě je sjednaná smlouva neplatná podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Výplatou částky dne 23. 9. 2019 ve výši 25 000 Kč na účet č. [bankovní účet] na základě neplatné smlouvy tedy vzniklo na straně majitele účtu bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z., přičemž podle zprávy [právnická osoba], je majitelem a disponentem účtu žalovaný. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč. 5. Úrok z prodlení soud přiznal podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na neplatnost smlouvy nenastala splatnost úvěru dle smlouvy, ale je vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z. Dopisem ze dne 18. 2. 2022 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k plnění do 3 dnů od obdržení dopisu. Z podacího lístku zásilky vyplývá, že výzva byla odeslána dne 18. 2. 2022 a podle § 573 o. z. platí domněnka, že byla doručena dne 21. 2. 2022. Splatnost dluhu tak nastala 24. 2. 2022. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení od následujícího dne do zaplacení a ve zbytku požadovaného úroku z prodlení žalobu zamítl. 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s ř. Žalobkyně měla ve věci pouze nepatrný neúspěch, prokázala odeslání předžalobní výzvy, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 2 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby - § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada 21 % DPH v částce 1 512 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 9 712 Kč. Žalovaný je povinen nahradit náklady žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).