1 C 102/2025-242 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 86 292,96 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 17. 1. 2005. Touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s celkovým úvěrovým rámcem 75 000 Kč. Žalovaný z těchto prostředků vyčerpal prostřednictvím kreditní karty celkem částku 74 893,70 Kč, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost aktuálně čerpanou částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, původní věřitel proto dopisem ze dne 1. 3. 2009 prohlásil celý dluh žalovaného za splatný.2. Žalovaný ve svých opakovaných vyjádřeních konstatoval – zjednodušeně řečeno – že jde o politický proces, že je disidentem současného i minulého režimu, že nalézací i odvolací soud je řízen komunisty, estébáky, jejich potomky apod. Podstatu jeho argumentace však lze shrnout tak, že žalovaný nárok neuznává ani co do důvodu ani co do výše.3. Nejprve se Okresní soud v Semilech (dále jen „soud“) musel vypořádat s vznesenou námitku podjatosti. Žalovaný v průběhu řízení uplatnil námitku podjatosti de facto vůči celé justici, nicméně konkrétně vůči soudci určenému podle rozvrhu práce procesně relevantním způsobem až podáním doručeným soudu dne 15. 9. 2025 ve 12:35 h., přičemž spis byl předložen soudci dne 16. 9. 2025 v odpoledních hodinách po nahlížení stěžovatele do spisu, tj. ani ne 24 hodin před nařízeným jednáním. Stěžovatel v této námitce, kterou zaslal rovněž emailem adresovaným soudu a dalším institucím, vyjádřil obecnou nedůvěru v nestrannost soudu a soudce, doprovázenou řadou emotivních a pejorativních hodnocení, avšak bez konkrétního skutkového tvrzení o poměru soudce k projednávané věci, k účastníkům či jejich zástupcům. Podstatou námitky jsou paušální tvrzení o domnělých „vazbách“ a kritika justice a profesní dráhy soudce; část výhrad směřuje proti údajnému postupu soudu v řízení (nereagování na podání apod.). Tuto námitku zopakoval před zahájením jednání dne 17. 9. 2025, a to po příslušeném poučení soudu.4. Soudce, jemuž byla věc podle rozvrhu práce přidělena, prohlásil, že k projednávané věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům nemá žádný vztah; účastníky osobně nezná a na výsledku řízení nemá žádný zájem. Soud proto o námitce rozhodl při jednání, při němž byla věc rozhodnuta ve věci samé, postupem podle § 15b odst. 2 o. s. ř., neboť ji shledal nedůvodnou.5. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Současně okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech důvodem k vyloučení nejsou (§ 14 odst. 4 o. s. ř.).6. Podle § 15b odst. 2 o. s. ř. se věc nepředkládá nadřízenému soudu, bylali námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a máli soud za to, že námitka není důvodná.7. K zásadám posuzování nestrannosti Ústavní soud [viz. např. nález ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. , spisová značka, )] ustáleně judikuje, že soudce musí uvažovat o nestrannosti v rovině subjektivní i objektivní; nestačí, že se subjektivně nepovažuje za podjatého, ale je třeba zvažovat, zda existují objektivní okolnosti vyvolávající legitimní pochybnosti o nestrannosti (tzv. „appearance“ test). Vyloučení soudce je výjimkou ze zásady zákonného soudce a je možné jen ze skutečně závažných důvodů; nelze je používat jako nástroj k zvrácení rozhodnutí.8. Nejvyšší soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. , spisová značka, ) dále v procesním kontextu akcentuje, že námitky podjatosti zjevně založené jen na okolnostech, jež zákon výslovně označuje za irelevantní (§ 14 odst. 4 o. s. ř.), jsou obstrukční a nepožívají právní ochrany; soud proto nemá povinnost postupovat podle § 15b odst. 1 o. s. ř. (předkládat námitku podjatosti nadřízenému soudu).9. Ze subjektivního hlediska soudce výslovně uvedl, že nemá žádný poměr k věci, účastníkům ani k jejich zástupcům. Soud nemá k dispozici žádnou skutečnost, která by svědčila o opaku. Konkrétní skutečnosti způsobilé vzbudit objektivně legitimní pochybnost o nestrannosti nebyly tvrzeny ani zjištěny. Námitka stojí na obecných a paušálních úvahách o justici, profesní dráze soudce či jeho údajných „vazbách“, bez uvedení konkrétních faktů vztahujících se k této věci či k účastníkům. Taková tvrzení nezakládají poměr ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř. a nemohou sama o sobě obstát v objektivním testu nestrannosti. Dále stojí na výhradách k postupu soudu v řízení (např. že soud „nereagoval“ na podání apod.), jež jsou dle § 14 odst. 4 o. s. ř. právně irelevantní pro posouzení podjatosti; nejde o okolnosti svědčící o poměru soudce k věci nebo účastníkům, nýbrž o procesní námitky řešitelné prostředky procesního práva (odvolání apod.). Konečně námitka stojí na emotivních a urážlivých hodnoceních směřovaných k soudu a jednotlivým osobám, která nejsou podložena žádnými konkrétními vazbami či konflikty zájmů. Judikatura připouští, že i velmi kritické výtky vůči soudu či zástupci protistrany samotnou podjatost nezakládají, neníli prokázána reálná objektivní okolnost vztahu soudce k věci či účastníkům.10. Protože byla námitka vůči konkrétnímu rozhodujícímu soudci vznesena písemně těsně před jednáním a zopakována v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a soud ji shledal nedůvodnou, nebylo povinností soudu předkládat věc nadřízenému soudu; soud byl oprávněn pokračovat v projednání a rozhodnutí ve věci samé. Tento postup je v souladu se zákonem i judikaturou, která současně zdůrazňuje, že zneužívání námitky podjatosti k obstrukčním účelům právní ochrany nepožívá.11. Soud tedy neshledal žádné konkrétní skutečnosti, které by ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř. objektivně zakládaly důvod pochybovat o nepodjatosti soudce ve vztahu k projednávané věci, k účastníkům či jejich zástupcům. Výhrady žalovaného se omezily na obecné, neprokázané a právně irelevantní (často toliko hodnotící) závěry, popřípadě na námitky k procesnímu postupu soudu, jež § 14 odst. 4 o. s. ř. výslovně vylučuje jako důvod vyloučení soudce. Námitka podjatosti je proto nedůvodná. Za této situace soud postupoval podle § 15b odst. 2 o. s. ř. a při témže jednání rozhodl i ve věci samé.12. Ze Smlouvy o poskytnutí , Anonymizováno, a revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 1. 2005 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 75 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně běžného úroku pravidelnými měsíčním splátkami ve výši sjednané smlouvou odpovídající obvyklé výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých klientům bankami ke dni uzavření smlouvy, tj. ve výši 15,88 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z těchto obchodních podmínek původního věřitele soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovaným. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného vedeného původním věřitelem soud zjistil, že žalovaný z tohoto účtu vyčerpal prostřednictvím kreditní karty celkem částku 74 893,70 Kč, kterou řádně nesplácel.13. Z dopisu původního věřitele adresovaného žalovanému ze dne 1. 3. 2009 soud zjistil, že jeho obsahem je odstoupení od shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva na žalovaného, aby uhradil dlužnou částku v celkové výši 86 292,96 Kč.14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 1. 2017 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.15. Soud z pravomocného usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , ze dne 5. 3. 2025, č. j. , spisová značka, , zjistil, že nařízená exekuce vedená proti žalovanému byla zcela zastavena. Důvodem zastavení exekuce byl nezpůsobilý exekuční titul, neboť rozhodčí doložka, na jejímž základě byl vydán rozhodčí nález č. j. E2009/04750 ze dne 4. 3. 2010, byla sjednána neplatně. Z usnesení vyplývá, že rozhodčí doložka odkazovala na pravidla právnické osoby, která nebyla stálým rozhodčím soudem zřízeným zákonem, což je v rozporu s požadavky § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení. Rozhodce tak neměl pravomoc spor rozhodnout, a vydaný rozhodčí nález je proto materiálně i formálně nezpůsobilý být exekučním titulem. Tento závěr odpovídá sjednocující judikatuře Nejvyššího soudu, zejména stanovisku ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. , spisová značka, , a následné judikatuře Ústavního soudu [viz nález ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. , spisová značka, ]