6 C 44/2026-41 – Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 16 787,88 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 12. 7. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 60 měsíčních splátkách po 932 Kč s úrokem ve výši 11,50 % ročně. Dohodnuté splátky však nesplácel řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatila dne 8. 10. 2025 a ke dni 16. 10. 2025 žalovaný dluží 14 243,88 Kč na jistině, 2 544 Kč na poplatcích, 1 297,53 Kč na úroku a 266,79 Kč na úroku z prodlení.2. Podle § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaný žádné důkazy nepředložil a k žalobě samé se nevyjádřil.3. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud následující důkazy.4. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 7. 2021, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr v 60 měsíčních splátkách po 932 Kč do 25. 6. 2026. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 13,50 % ročně. Smlouva dále obsahuje údaj o výši RPSN a další náležitosti dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen VOP) a Sazebník poplatků.5. Podle Sazebníku žalobkyně činil poplatek za zaslání první upomínky při neprovedení pravidelné splátky 500 Kč a každé další upomínky 500 Kč. Z Oznámení o úrokových sazbách vyplývá aktuální úroková sazba 11,50 % ročně.6. Historickým výpisem ze dne 16. 10. 2025 je doloženo, že žalovaný čerpal úvěr dne 12. 7. 2021 ve výši 40 000 Kč. Žalovaný přestal úvěr splácet v lednu 2025. Dluh na jistině ke dni 16. 10. 2025 činil 14 243,88 Kč, na poplatcích 2 544 Kč, na úroku 1 297,53 Kč a na úroku z prodlení 266,79 Kč.7. V dopisu ze dne 20. 8. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 8. 10. 2025 s tím, že nebude-li dluh uhrazen, nastane okamžitá splatnost celého zůstatku úvěru.8. Dopisem ze dne 13. 10. 2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání pohledávky.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 40 000 Kč. Žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, žalovaný však dohodnuté splátky ve lhůtě splatnosti nezaplatil. Žalobkyně proto ke dni 8. 10. 2025 úvěr zesplatnila. Dluh na jistině ke dni 16. 10. 2025 činil 14 243,88 Kč, na poplatcích 2 544 Kč, na úroku 1 297,53 Kč a na úroku z prodlení 266,79 Kč. Žalovaný neprokázal, že by dlužnou částku uhradil, proto soud žalobě vyhověl včetně úroku 11,50 % do zaplacení (§ 122 odst. 4 zákon č. 257/2016 Sb.) a úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).11. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle § 9 odst. 1 č. 145/2010 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, bylo podle soudu ze strany věřitele dostatečné a tedy nezakládající absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel vycházel informací uvedených dlužníkem, přičemž tyto údaje ověřil lustrací v příslušných databázích a výpisem z účtu ohledně příjmu. Při zohlednění příjmů a výdajů, sjednané výši splátky, existence stávajících závazků a předchozí platební kázni žalované neshledal soud žádnou okolnost, která by nasvědčovala tomu, že žalovaný nebude schopen sjednaný úvěr řádně splácet. O tom ostatně svědčí skutečnost, že žalovaný hradil úvěr pravidelně po dobu 4 let, než se ocitl v prodlení.12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, prokázala odeslání předžalobní výzvy, a proto ji náleží právo na náhradu vynaložených nákladů v plné výši. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 800 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 1 780 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby - § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada 21 % DPH v částce 1 404,90 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 8 894,90 Kč. Žalovaný je povinen nahradit tyto náklady žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Odměnu za vyjádření ze dne 13. 5. 2026 soud žalobkyni nepřiznal, neboť bylo její povinností vylíčit rozhodné skutečnosti a předložit důkazy již spolu s podanou žalobou. Doplnění žaloby na výzvu soudu proto nelze považovat za účelný úkon, který způsobil žalovaný svou procesní obranou.13. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).