16 C 188/2021-16 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 876,51 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu 6 000 Kč a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 4 617 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 799 Kč, z odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 410 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 408 Kč ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně částku 236 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 5 883,20 Kč, dlužného poplatku ve výši 3 993,31 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 766,29 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 052,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 5 883,20 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 29% ročně z částky 5 883,20 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] v hotovosti částku 6 000 Kč. Celková částka v případě řádného splácení činila 10 617 Kč, z toho jistina činila 6 000 Kč, kapitalizovaný úrok částku 799 Kč, odměna za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení částku 2 410 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení částku 1 408 Kč. Žalovaný dosud uhradil předchůdkyni žalobkyně částku 236 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 14. 2. 2020 výzvu k úhradě dluhu, žalovaný od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho. 6. Podle § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2 991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2 991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 16. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2 390 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. 17. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne [datum], [číslo] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí zápůjčky. Uvedený souhrnný poplatek představuje součet kapitalizovaného úroku ve výši 799 Kč, z odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 410 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 408 Kč, defacto však byl celý tento poplatek příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 4 617 Kč v projednávané věci činí 76,95% z poskytnuté jistiny ve výši 6 000 Kč při splatnosti 45 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 89,16%. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání spotřebitelského úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] činila průměrná obvyklá úroková míra 8,79% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 89,16% ročně přesahuje obvyklý úrok více než desetinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 8. 2018 jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 18. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 6 000 Kč, žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 236 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 5 764 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalovanému v souladu s ustanovením § 1 879 o.z. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 14. 2. 2020 výzvu k úhradě dluhu, dne 19. 2. 2020 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o.z., dne 20. 2. 2020 měl žalovaný plnit a od 21. 2. 2020 je v prodlení podle § 1 958 o.z. 19. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl co do zaplacení částky 5 764 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 5 764 Kč od 21. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 20. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.