16 C 210/2021-15 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 21 246 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], [číslo] uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 16 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu 16 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 240 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč a pojistné ve výši 406 Kč v 58 týdenních splátkách po 487 Kč počínaje dnem 16. 11. 2015. Žalovaná uhradila dosud předchůdkyni žalobkyně částku 7 000 Kč. Pohledávka za žalovanou pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 15 914,09 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2 935,24 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 635,12 Kč a pojistné ve výši 103,73 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 825,46 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 345,44 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 15 914,09 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 23,72% ročně z částky 15 914,09 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Z karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o půjčku ve výši 20 000 Kč, přičemž zároveň byla ověřena totožnost a majetkové poměry žalované. 6. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], [číslo] soud zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 16 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, přičemž žalovaná se zavázala zaplatit částku 16 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 240 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč a pojistné ve výši 406 Kč v 58 týdenních splátkách po 487 Kč počínaje dnem 16. 11. 2015. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 vč. přílohy [číslo] – seznam postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 vč. podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 soud zjistil, že pohledávka vůči žalované ze smlouvy o půjčce ze dne 9. 11. 2015, [číslo] byla postoupena na žalobkyni. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 22. 2. 2021 vč. podacího lístku ze dne 23. 2. 2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky ve výši 42.652,53 Kč. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 10. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] v hotovosti částku 16 000 Kč, celková částka v případě řádného splácení činila částku 28 246 Kč, z toho jistina byla ve výši 16 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 240 Kč, odměna za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč a pojistné ve výši 406 Kč v 58 týdenních splátkách po 487 Kč počínaje dnem 16. 11. 2015, přičemž žalovaná dosud uhradila předchůdkyni žalobkyně částku 7 000 Kč. Pohledávka vůči žalované ze smlouvy o půjčce ze dne 9. 11. 2015, [číslo] byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu, žalovaná však od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradila ničeho. 11. Podle § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2 991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Podle § 2 991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 18. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 20. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 21. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v projednávané věci došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. 22. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce ze dne [datum], [číslo] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného kapitalizovaného úroku, odměny za administrativní činnost a odměny za hotovostní inkaso splátek, jako celek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 11 840 Kč v projednávané věci činí 74% z poskytnuté jistiny ve výši 16 000 Kč při splatnosti 58 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok by činil 66,52% z poskytnuté jistiny. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouva o půjčce ze dne 9. 11. 2015, [číslo] činila průměrná obvyklá úroková míra 12,81% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 66,52% ročně přesahuje obvyklý úrok více než pětinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o půjčce ze dne [datum], [číslo] jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 23. Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla žalované částku 16 000 Kč, žalovaná jí dosud uhradila částku 7 000 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatila o částku 9 000 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalované v souladu s ustanovením § 1 879 o.z. Žalobkyně následně odeslala žalované (v r