16 C 214/2021-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 537 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku z úvěrové smlouvy uzavřené prostředky komunikace na dálku dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným, přičemž před uzavřením této smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Na základě uvedené smlouvy pak byly žalovanému dne [datum] poskytnuty finanční prostředky ve výši 3 000 Kč na účet č. [bankovní účet] za poplatek 99 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Účastníci řízení dále mezi sebou sjednali poplatek za Bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, možnost žalobkyně účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, přičemž ke dni uzavření úvěrové smlouvy je výše nákladů vypočtena na minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání, a dále smluvní pokutu ve výši 3% z nezaplacené jistiny úvěru, maximálně však 0,1% denně z dlužné částky. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou poskytnuté částky, neboť za trvání smlouvy neuhradil žalobkyni ničeho a proto žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 3 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 90 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 20,79 Kč za období od 22. 3. 2021 do 16. 4. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 537 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně poskytla dne [datum] žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] za poplatek 99 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Účastníci řízení dále mezi sebou ujednali poplatek za Bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, možnost žalobkyně účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, přičemž ke dni uzavření úvěrové smlouvy je výše nákladů vypočtena na minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání, a smluvní pokutu ve výši 3% z nezaplacené jistiny úvěru, maximálně však 0,1% denně z dlužné částky. Zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 3 537 Kč, přičemž žalovaný dosud žalobkyni na svůj dluh neuhradil ničeho. 6. Podle § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 13. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 14. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 21. 9. 2021 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 15. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni dosud neuhradil ničeho. Částka 3 000 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku dne 22. 2. 2021, doručena žalovanému byla dne 25. 2. 2021 podle § 573 o.z., dne 26. 2. 2021 měl žalovaný plnit a ode dne 27. 2. 2021 je žalovaný v prodlení. 16. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 17,63 Kč (ve výši 8,25% ročně z částky 3 000 Kč za období od 27. 2. 2021 do 16. 4. 2021) a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 000 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 1042 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného (559,33 Kč, tj. 15,18%) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (3 124,76 Kč, tj. 84,82%) při výsledku 69,94% z částky 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 3 537 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.