23 C 107/2020-13 — Okresní soud v Sokolově

Žalobce se domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit 12 213 Kč s úroky z prodlení 8,05 % od 23. 9., 23. 10., 23. 11. 2017 do zaplacení, vždy z 3 890 Kč, 8,5 % od 1. 5. 2018 do zaplacení z 543 Kč, neboť se jedná o nezaplacené nájemné po 3 890 Kč za říjen až prosinec 2017, splatné k 22. dni předchozích měsíců, a na spotřebě služeb 543 Kč, dle vyúčtování splatných 30. 4. 2018, za byt o velikosti 2+1 v [obec a číslo]. Žalobce vlastní budovu [číslo] v [obec], využívanou jako bytový dům. Od [datum] tam dle smlouvy ze stejného dne žalované umožnil užívat byt 1; účastníci se dohodli, že žalovaná bude platit měsíčně nájemné za jeho užívání 3 890 a zálohy na služby (elektrická energie, televize, revize plynu, užívání, údržba a úklid společných prostor a výtahu, voda, teplo, vedení konta služeb, vodoměry) 4 700, celkem 8 590 Kč, splatných k 22. dni předcházejícího měsíce. Nájem skončil [datum] 27. 3. 2018 bylo vyhotoveno vyúčtování služeb za 2017, faktura [číslo], dle nějž náklady činily 27 123,28, připočteno neuhrazené nájemné 19 450, náklady na upomínky 2 785, výsledný nedoplatek snížen o zaokrouhlení 28 haléřů na 49 358 Kč; jeho splatnost určena do 30. 4. 2018. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově z 13. 2. 2018, 12 C 309/2017-13, bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 42 950 Kč s 8,05 % ročně od 3., 23. 6., 25. 7., 23. 8., 23. 9. 2017, vždy do zaplacení, vždy z 8 590 Kč, žaloba o 8,05 % ročně za 2. 6., od 23. do 24. 7. 2017, vždy z 8 590 Kč, byla zamítnuta; předmětem toho řízení bylo nájemné a zálohy na služby za stejný byt po 8 590 Kč za červen až říjen 2017. Vlastnictví a způsob užívání budovy jsou patrné z informace katastrálního úřadu z 15. 9. 2017 v soudním spise 12 C 309/2017; možnost užívání předmětného bytu, výše a splatnost nájemného a záloh a struktura konkrétních služeb z nájemní smlouvy a platebního výměru, na nějž odkazovala jako svou součást, z 1. 6. 2017, podepsaných účastníky, včetně výpočtových listů předpisů nájemného a služeb, platných od téhož data, a evidenčního listu prostorů z 21. 5. 2017, též z domovního řádu z 10. 4., všeobecných podmínek z 30. 5. 2014, ceníku služeb, účinného od 1. 7. 2015 (v soudních spisech EPR [číslo], [číslo]); výše dlužných nákladů za vymezené služby, nájemného, nákladů upomínek za 2017 z uvedené faktury žalobce, ve spojení s vyúčtováními plateb, výpočtovým listem vyúčtování služeb 2017, kde uvedeno též datum skončení nájmu, vyúčtováním HC KREDIT služeb za leden až prosinec 2017 z 26. 3. 2018 za teplo a vodu, poštovním podacím lístkem z 9. 4. 2018 o jejich odeslání žalované; předmět jiného řízení mezi účastníky z rozsudku Okresního soudu v Sokolově z 13. 2. 2018, 12 C 309/2017-13; jeho právní moc ze soudní doložky z 1. 10. 2020. Žalovaná nezaplatila žalobci soudem dosud nepřiznané náklady na služby za byt 1 v [obec a číslo] za 2017 3 623 Kč. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově z 13. 2. 2018, 12 C 309/2017-13, bylo rozhodnuto o 3 890 Kč, nájemném za říjen 2017, s 8,05 % ročně od 23. 9. 2017 do zaplacení; jakmile bylo o věci v tomto rozsahu pravomocně rozhodnuto, dle § 159a (4) zákona 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky věc projednávána znovu. Jde o takový nedostatek podmínky řízení, bránící v této části věcně rozhodnout, jenž nelze odstranit, proto soud řízení v této části dle § 104 (1) o. s. ř. zastavil. Ve zbývající části, za listopad, prosinec 2017, nájemkyně, žalovaná, dle § 2246 (1) zákona 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen o. z.), nebyla povinna nájemné platit, neboť nájem již skončil a v užívání nebylo pokračováno; ve vyúčtování bylo uvedeno dlužné nájemné 19 450 Kč, odpovídající červnu až říjnu 2017, přiznané rozsudkem Okresního soudu v Sokolově z 13. 2. 2018, 12 C 309/2017-13. Společně s tím dle § 2251 (1) o. z. měla platit zálohy nebo náklady na služby, jež jí pronajímatel, žalobce, zajišťoval. Z vyúčtování za 2017 vyplývá, že dluh na nich byl, po zaokrouhlení na Kč dolů, 27 123 Kč, po odečtení těchto nákladů přiznaných stejným rozsudkem ve výši záloh po 4 700 Kč za červen až říjen 2017, tedy 23 500 Kč, zbývá 3 623 Kč. Tato částka byla přiznána namísto zbývajícího žalovaného nájemného 3 347 a služeb 543 Kč, neboť žalobce nesprávně požadoval nájemné, jež v předchozím rozsudku nepřiznané výši nenáleží, na 2. stranu cenu služeb požadoval nižší; vzhledem k tomu, že jejich součet je stejný, žalobce na něj má právo a pro žalovanou to bylo výhodnější, neboť úročena byla nižší částka jistiny, viz dále, soud se přísně neřídil předmětem řízení vymezeným žalobou. V případě částečného zamítnutí částky jen proto, že nenáležela jako nájemné, ale cena služeb, by totiž nebylo vyloučeno v příslušné části zahájení nového řízení žalobcem, což by bylo za daných okolností nehospodárné. Soud dle § 6 o. s. ř. má v řízení postupovat tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná, přičemž třeba vzít v úvahu i tyto širší okolnosti; žádný z účastníků by tímto postupem z tohoto pohledu neměl být poškozen. [obec] plnění, splatnost, dle § 1958 (1) o. z. byl ve vyúčtování stanoven na 30. 4. 2018. Po dlužnici, žalované, jež byla v prodlení se splácením peněžitého dluhu, dle § 1970 o. z. mohl věřitel, žalobce, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jeho výši stanovila vláda v § 2 nařízení 351/2013 Sbírky, jímž se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a údajů o skutečných majitelích, tak, že odpovídá ročně repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro 1. den kalendářního 1/2letí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8% bodů. [příjmení] dle a) úředního sdělení 14/ 2017, o úpravě základních úrokových sazeb, stanovila od 3. 11. 2017 limitní sazbu pro 2T [příjmení] [anonymizováno] 5 ‰, tedy úrokové sazba činí 8,5 %. Soud dle § 153 (2) o. s. ř. nemohl překročit návrh, žalobu, účastníka, žalobce, a přisoudit více, než se domáhal, proto úrok přiznal jen z 543 Kč, z přiznané ceny služeb v další části nikoli, nebyl uplatněn. Uloženou povinnost dle § 160 (1) o. s. ř. třeba splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, v základní lhůtě, výhodnější podmínky splatnosti nebyly zjištěny. K projednání věci samé dle §§ 101 (4), 115a o. s. ř. nebylo nařízeno jednání, bylo lze rozhodnout jen dle žalobcem předložených listinných důkazů (jím označené důkazy citované z jiných spisů nebyly pro věc podstatné), žalobce s tím souhlasil a žalovaná na výzvu v usnesení Okresního soudu v Sokolově ze 7. 10. 2020, 23 C 107/2020-11, k vyjádření souhlasu s rozhodnutím bez jednání s doložkou, že jinak se bude předpokládat, že nemá námitky, se v určené lhůtě nevyjádřila, proto se její souhlas předpokládal. Měli-li účastníci ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení dle § 142 (2) o. s. ř. poměrně rozdělí. Za neúspěch žalobce dle § 146 (2) o. s. ř. třeba považovat i část, v níž řízení muselo být zastaveno, neboť to zavinil uplatněním nároku, o němž již bylo rozhodnuto. Posuzováno pro zjednodušenost dle jistiny, z úroků, příslušenství, se náklady ani neurčují, měl žalobce úspěch 3 623 z 12 213 Kč, 30 %, žalovaná tedy 70 %, měla by tak nárok na náhradu 40 %, odpovídajících jejímu čistému úspěchu. Vzhledem k tomu, že jí nevynikly, přiznány nebyly.