23 C 27/2021-20 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 1 282,10 Kč s příslušenstvím z titulu nehrazení žalobkyní poskytovaných služeb souvisejících se službami elektronických komunikací. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum] se žalobkyně zavázala po dobu 24 měsíců poskytovat žalované základní a doplňkové služby elektronických komunikací a související služby a žalovaná se za ně zavázala řádně a ve lhůtě uvedené ve vyúčtování žalobkyně platit sjednanou cenu. Za nedílnou součást předmětné smlouvy byly rovněž označeny Všeobecné podmínky [právnická osoba] [právnická osoba], Obchodní podmínky [anonymizováno] služby M-platba a Obchodních podmínky Platebních služeb [anonymizováno] (dále jen„ obchodní podmínky“). V rámci žalobkyní poskytovaných služeb byly i tzv. služby třetích stran, ve smlouvě a obchodních podmínkách konkrétně specifikované jako SMS platby, Audiotex, Premium SMS, dárcovské SMS/MMS a M-platba, a to za cenu určenou samotným poskytovatelem těchto služeb, jejíž výše včetně lhůty k úhradě měla být rovněž uvedena ve vyúčtování žalobkyně. Vyúčtováním [číslo] za období od 6. 6. 2019 do 5. 7. 2019 byla žalovaná vyzvána k úhradě služeb třetích stran ve výši 465,13 Kč do 20. 7. 2019, dále vyúčtováním [číslo] za období od 6. 5. 2019 do 5. 8. 2019 byla žalovaná vyzvána k úhradě služeb třetích stran ve výši 347,99 Kč do 20. 8. 2019 a vyúčtováním [číslo] za období od 6. 8. 2019 do 5. 9. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě služeb třetích stran ve výši 468,98 Kč do 20. 9. 2019. Žalovaná však svoji povinnost hradit řádně a včas žalobkyní poskytnuté služby třetích stran nesplnila, žalobkyní vyúčtované částky neuhradila, ani nezpochybnila správnost vyúčtování dlužných částek, stejně tak jako nerozporovala skutečnost, že dlužná částka žalobkyni nebyla uhrazena. Po právní stránce soud postupoval podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné, a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o služby elektronických komunikací, k jejichž využívání je oprávněna na základě dříve uzavřené smlouvy a které žalobkyně sama aktivně neposkytuje, ale pouze je žalované přenechává k jejich dalšímu využití, nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o určitý typ tzv. dealerské smlouvy, resp. smlouvy nepojmenované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2213/2013), které podléhají přezkumu v civilním soudnictví. S ohledem na tyto skutečnosti soud uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout. Žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely nepojmenované smlouvy, a to jak smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, tak již zmiňovanou„ dealerskou smlouvu“ o poskytování služeb třetích stran. Na základě takto uzavřených smluv vznikla žalobkyni povinnost poskytovat žalované služby elektronické komunikace a další doplňkové služby zahrnující rovněž služby třetích stran a žalované naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvou stanovených podmínek uhradit žalobkyni sjednanou či v případě služeb třetích stran, těmito třetími stranami stanovenou, cenu. Z citované právní úpravy a závěru o skutkovém stavu vyplývá, že žalovaná tuto svoji povinnost nesplnila a žalobkyni jí poskytnuté služby třetích stran ve výši 465,13 Kč splatné dne 20. 7. 2019, ve výši 347,99 Kč splatné dne 20. 8. 2019 a 468,98 Kč splatné dne 20. 9. 2019 neuhradila, a proto ji k tomu soud zavázal svým rozhodnutím, a to včetně úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 465,13 Kč od 21. 7. 2019 do zaplacení, z částky 347,99 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení a z částky 468,98 Kč od 21. 9. 2019 do zaplacení. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 1 489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění) ve výši 200 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobkyni přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 900 Kč ve výši 189 Kč.