10 C 242/2022-36 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 12. 2. 2020 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala spolu s jistinou uhradit souhrnný poplatek ve výši 10 477 Kč Celkem se zavázala vrátit částku 20 871 Kč v 52 týdenních splátkách po 394 Kč. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla základní údaje o svých možnostech splácet úvěr. Úvěruschopnost žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena a vyhodnocena, že žalovaná je způsobilá ke splácení úvěru, proto jí byl poskytnut. Žalovaná nesplnila svou povinnost uhradit sjednanou částku řádně a včas, uhradila pouze 3 200 Kč. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 557,26 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovanou následně postoupena žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem včetně výzvy k zaplacení dne 10. 2. 2022 s tím, že žalovaná byla vyzvána k úhradě do 17. 3. 2022. Žalovaná dlužnou jistinu s příslušenstvím ve stanovené lhůtě neuhradila. Žalobkyně žádá, aby žalovaná byla uznána povinnou uhradit částku 21 508,12 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 965,69 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 557,26 Kč, 88 % úrok ročně z částky 8 965,69 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. 2. Před zahájením jednání žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně úroku ve výši 76,25 % ročně z částky 8 965,69 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Soud postupoval dle § 96 o.s.ř. a řízení v této části zastavil. 3. Žalovaná byla k jednání řádně předvolána, bez omluvy se nedostavila, nepožádala o odročení jednání. V souladu s ust. § 101/3 o.s.ř. soud jednal v její nepřítomnosti. 4. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o úvěru [číslo] zjistil, že dne 12. 2. 2020 byla smlouva uzavřena na základě žádosti žalované mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru, zaplatit úroky a další platby v úhrnné výši 10 477 Kč, tedy celkem částku 20 871 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách po 394 Kč. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná uvedla své poměry. Z dokladů předložených žalobkyní bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně prošetřena. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že dne 28. 1. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Tato skutečnost včetně výzvy o zaplacení byla žalované oznámena přípisem ze dne 10. 2. 2022 s tím, že žalovaná byla vyzvána k úhradě do 17. 3. 2022. Z podacího archu bylo zjištěno, že oznámení s výzvou bylo žalované zasláno dne 11. 2. 2022. 5. Z § 580 a § 588 o.z. vyplývá, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. Z § 2395 občanského zákoníku vyplývá, že smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně prověřil. Smlouva o úvěru sjednaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 12. 2. 2020 je neplatná s ohledem na sjednanou výši souhrnného poplatku, který měla žalovaná z půjčených peněžních prostředků zaplatit. I pro ujednání o úrocích, jejichž výše sice není stanovená žádným právním předpisem, rovněž platí ustanovení § 580 o.z., tzn., že výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Částka 10 477 Kč označená jako souhrnný poplatek ve skutečnosti navyšuje cenu, kterou je žalovaná vedle jistiny povinna zaplatit. Ze samotného porovnání poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč a cenou za tuto službu ve výši souhrnného poplatku (cenou peněz) představuje úrok více jak 100 % z půjčených prostředků při splatnosti 12 týdnů. Částka 10 477 Kč označená jako souhrnný poplatek tak ve skutečnosti představuje zastřený úrok, tj. úplatu, nebo-li odměnu za půjčené prostředky rozložené do jednotlivých položek souhrnného poplatku. Úrok přesahující 100 % je úrokem sjednaným ve výši, který podstatně, mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jeho sjednání, zejména stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování půjček či úvěrů. V době uzavření smlouvy, tj. v lednu 2020 obvyklá úroková míra poskytovaná ČNB činila 10,79 % (dle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB – ARAD – Systém časových řad). Je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci svého podnikání jednoznačně poskytla půjčku za účelem získání úroku. Ujednání o úroku ve formě souhrnného poplatku nelze oddělit a posuzovat ho samostatně od ostatních ujednáních ve smlouvě, proto tvoří neoddělitelnou část smlouvy. S ohledem na povahu právního úkonu a jeho obsah je logické, že bez sjednání tak vysokého souhrnného poplatku by právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru se žalovaným neuzavřela. Jestliže se dobrým mravům příčí ujednání, o podstatné náležitosti smlouvy (ujednání o úroku), příčí se dobrým mravům celá smlouva. Sjednaná nemravná a nepoctivá výše úroků způsobilou nemravnou a absolutně neplatnou celou smlouvu. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla peněžní prostředky z neplatného právního jednání, kterými se žalovaná bezdůvodně obohatila, proto dle § 2993 o.z. musí získané bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná již vydala bezdůvodné obohacení ve výši 3 200 Kč, k úhradě proto zbývá částka 6 800 Kč. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 11. 2. 2022 žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dlužné částky do 17. 3. 2022. Žalovaná ve stanovené lhůtě neplnila (§ 573 o.z.), proto od 18. 3. 2022 je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je proto povinna zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná je povinna uhradit dlužnou částku s úrokem z prodlení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160/1 o.s.ř. 8. Výrokem I. byla žalovaná uznána povinnou zaplatit 6 200 Kč s úrokem z prodlení vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud proto žalobu v části rozdílu mezi požadovanou částkou 21 508,12 Kč a přiznanou částkou 6 200 Kč, tj. v části 15 308,12 Kč, zamítl jako neoprávněnou stejně jako příslušenství, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. 9. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na výsledek sporu byla žalobkyně úspěšná přibližně z jedné třetiny, žalovaná přibližně ze dvou třetin, proto by měla právo na náhradu nákladů řízení v odpovídajícím rozsahu. Žalovaná však náhradu nákladů řízení nežádala. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.