10 C 281/2022-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 6. 10. 2019 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala spolu s jistinou uhradit částku 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatky. Celkem se zavázala vrátit částku 18 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Splatnost poslední splátky byla 6. 12. 2020. Žalovaná čerpala finanční hotovost v místě svého bydliště, což potvrdila svým podpisem. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla základní údaje o svých možnostech splácet úvěr. Úvěruschopnost žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena a vyhodnocena, že žalovaná je způsobilá ke splácení úvěru, proto jí byl poskytnut. Žalovaná nesplnila svou povinnost uhradit sjednanou částku řádně a včas, uhradila pouze 5 340 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl zesplatněn, splatnost nastala ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 6. 12. 2020. Od následujícího dne byla žalovaná v prodlení s úhradou nesplacené částky, proto dluží i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. 12. 2021 byla pohledávka za žalovanou následně postoupena žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem ze dne 11. 1. 2022. Žalovaná dlužnou jistinu s příslušenstvím neuhradila ani po upomínkách. Žalobkyně žádá, aby žalovaná byla uznána povinnou uhradit částku 7 303,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7303,45 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 589,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7020,06 Kč, částku 2 607,33 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. 2. Zástupce žalobkyně svou neúčast při jednání omluvil. Žalovaná byla k jednání řádně předvolána, bez omluvy se nedostavila, nepožádala o odročení jednání. V souladu s ust. § 101/3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o úvěru [číslo] zjistil, že dne 6. 10. 2019 byla smlouva uzavřena na základě žádosti žalované mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru, zaplatit úroky a další platby v úhrnné výši 8 592 Kč, tedy celkem částku 18 592 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, to vše do 6. 12. 2020. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána s průměrným příjmem kolem 15 938 Kč měsíčně, což doložila pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dále uvedla, že měsíční výdaje má ve výši 6 410 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že dne 22. 12. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena přípisem ze dne 11. 1. 2022 s výzvou k uhrazení pohledávky do 10 dnů od doručení výzvy. Předžalobní výzva byla podána k poštovní přepravě dne 12. 1. 2022, jak bylo zjištěno z podacího archu. 4. Z § 580 a § 588 občanského zákoníku vyplývá, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Z § 2390 občanského zákoníku vyplývá, že smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Z § 2291 občanského zákoníku vyplývá, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatí. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované byla řádně posouzena a vyhodnocena tak, že žalovaná je způsobilá ke splácení úvěru, proto jí byl právní předchůdkyní žalobkyně úvěr poskytnut. Uzavřená smlouva o úvěru sjednaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 6. 10. 2019 je však neplatná s ohledem na sjednanou výši souhrnných poplatků, které měla žalovaná z půjčených peněžních prostředků zaplatit. I pro ujednání o úrocích, jejichž výše sice není stanovená žádným právním předpisem, rovněž platí ustanovení § 580 o.z., tzn., že výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Částka 8 592 Kč označená jako souhrnný poplatek ve skutečnosti navyšuje cenu, kterou je žalovaná vedle jistiny povinna zaplatit. Ze samotného porovnání poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč a cenou za tuto službu ve výši souhrnného poplatku (cenou peněz) představuje úrok 73,6 % z půjčených prostředků při splatnosti 14 měsíců. Částka 8 592 Kč označená jako souhrnný poplatek tak ve skutečnosti představuje zastřený úrok, tj. úplatu, nebo-li odměnu za půjčené prostředky rozložené do jednotlivých položek souhrnného poplatku. Úrok 73,6 % je úrokem sjednaným ve výši, který podstatně, mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jeho sjednání, zejména stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování půjček či úvěrů. V době uzavření smlouvy, tj. v říjnu 2019 obvyklá úroková míra poskytovaná ČNB činila 8,41 % (dle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB – ARAD – Systém časových řad). Je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci svého podnikání jednoznačně poskytla půjčku za účelem získání úroku. Ujednání o úroku ve formě souhrnného poplatku nelze oddělit a posuzovat ho samostatně od ostatních ujednáních ve smlouvě, proto tvoří neoddělitelnou část smlouvy. S ohledem na povahu právního úkonu a jeho obsah je logické, že bez sjednání tak vysokého souhrnného poplatku by právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru se žalovaným neuzavřela. Jestliže se dobrým mravům příčí ujednání, o podstatné náležitosti smlouvy (ujednání o úroku), příčí se dobrým mravům celá smlouva. Sjednaná nemravná a nepoctivá výše úroků způsobilou nemravnou a absolutně neplatnou celou smlouvu. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla peněžní prostředky z neplatného právního jednání, kterými se žalovaná bezdůvodně obohatila, proto dle § 2993 o.z. musí získané bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná již vydala bezdůvodné obohacení ve výši 5 340 Kč, k úhradě proto zbývá částka 4 660 Kč. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 12. 1. 2022 žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dlužné částky do 10 dnů od výzvy. Žalovaná ve stanovené lhůtě neplnila (§ 573 o.z.), proto od 28. 1. 2022 je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je proto povinna zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se k jednání nedostavila, soud nemohl posoudit jeho možnosti ohledně úhrady dlužné částky. Žalovaná je povinna uhradit dlužnou částku s příslušenstvím do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ust. § 160/1 o.s.ř. 8. Výrokem I. byla žalovaná uznána povinnou zaplatit 4 660 Kč se zákonným úrokem z prodlení vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud proto žalobu v části rozdílu mezi požadovanou částkou 9 910,78 Kč a přiznanou částkou 4 660 Kč, tj. v části 5 250,78 Kč, zamítl stejně jako příslušenství, náklady za vymáhání a smluvní pokutu, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o půjčce jako neoprávněnou. 9. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Účastníci byli ve sporu úspěšní přibližně každý z jedné poloviny, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.