16 C 438/2021-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 37 722,25 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku z úvěrové smlouvy uzavřené dne 4. 4. 2018 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byly žalovanému poskytnuty k čerpání finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč na dobu neurčitou, přičemž žalovaný se zavázal čerpané prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s úrokem ve výši 8,5% měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5% měsíčně z čerpané částky úvěru splácet v měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5% nesplaceného úvěru společně se sjednaným úrokem a poplatkem za čerpání úvěru, nebo 1 000 Kč měsíčně podle toho, která z částek bude vyšší. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou poskytnuté částky, neboť za trvání smlouvy neuhradil předchůdkyni žalobkyně částku 37 722,25 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně s ohledem na shora uvedené požaduje po žalovaném zaplacení částky 37 722,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 926,23 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 37 722,25 Kč od 5. 5. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud věc projednal a po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci: 5. Na základě úvěrové smlouvy ze dne 4. 4. 2018 byly žalovanému předchůdkyní žalobkyně poskytnuty k čerpání finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč na dobu neurčitou, přičemž žalovaný se zavázal čerpané prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s úrokem ve výši 8,5% měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5% měsíčně z čerpané částky úvěru splácet v měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5% nesplaceného úvěru společně se sjednaným úrokem a poplatkem za čerpání úvěru, nebo 1 000 Kč měsíčně podle toho, která z částek bude vyšší. Žalobkyně před poskytnutím úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč žalovanému nepřezkoumala schopnost žalovaného splatit poskytnuté finanční prostředky. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou poskytnuté částky, neboť za trvání smlouvy neuhradil předchůdkyni žalobkyně částku 37 722,25 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž žalovaný již poté žalobkyni na svůj dluh neuhradil ničeho. 6. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 8. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne [datum] a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 9. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 37 722,25 Kč, které žalovaný žalobkyni dosud nevrátil. Částka 37 722,25 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku dne 15. 5. 2020, doručena žalovanému byla dne 20. 5. 2020 podle § 573 o.z., dne 21. 5. 2020 měl žalovaný plnit a ode dne 22. 5. 2020 je žalovaný v prodlení. 10. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1 970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 6 506 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného (13 285,52 Kč, tj. 23,14%) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (44 120,82 Kč, tj. 76,86%) při výsledku 53,72% z částky 12 110 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 510 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 2 620 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 760 Kč ve výši 1 840 Kč.