20 C 205/2022-118 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 7 857,89 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo] dále jen " Smlouva. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 10 176 Kč (půjčka ve výši 6 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 4 176 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53-pravidelných týdenních splátkách po 192 Kč. Úhrady měly být spláceny do rukou osoby uvedené v čl. 13 Smluvních podmínek. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl dle čl. 8 Smluvních podmínek původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, t.j [datum]. Žalobceod právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovaného na jeho dluh, pouze o celkové výši úhrad tj. 4 408 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 5 768 Kč. V souladu s ustanovením čl. 5 Smlouvy bylo plnění žalovaného alokováno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se proto skládá z: Jistiny ve výši: 5 768 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi přechodným věřitelem spol. [anonymizována dvě slova] a žalobcem [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni [datum], k tomu prosím vizte čl. XV. odst. 15.3 in fine smlouvy. Postoupení pohledávek bylo na základě ujednání smluvních stran účinné k témuž dni, tj. ke dni nabytí účinnosti smlouvy, k tomu prosím vizte čl. II. odst. 2.1. a 2.2. smlouvy. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 17.09.2018. Z výše uvedeného dovozuje žalobce svou aktivní procesní legitimaci.“. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaný označený jako zákazník a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o půjčce s odkazem na zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Za nedílnou součást smlouvy prohlásily její strany smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Smlouva byla uzavřená, jak je již zmíněno, na tiskopisu s připravenými rubrikami pro individualizované údaje, kterými byly především personálie žalovaného a dále výše půjčky, kterou uvedená společnost žalovanému poskytla, a jejíž převzetí v hotovosti v místě svého bydliště žalovaný potvrdil podpisem této smlouvy, v daném případě 6 000 Kč. Další z údajů, který byl do zmíněného formuláře doplněn, byl údaj o výši tzv. souhrnného poplatku, v daném případě se jednalo o částku ve výši 4 176 Kč a dále údaj o celkové částce, kterou měl žalovaný jako zákazník na základě této smlouvy zaplatit, tj. 10 176 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaný měl dluh zaplatit v 53 týdenních splátkách po 192 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit 7. den od uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce každého následujícího týdenního období, a to vždy do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek. Dle zmíněného článku 13 smluvních podmínek se mělo jednat o oprávněnou osobu pro výkon práv týkajících se vybírání dlužných splátek. Ve Smluvních podmínkách byl dále v jejich článku 1 uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), s níž měl být žalovaný seznámen s tím, že v případě půjčky, která se splácí 53 týdnů tato RPSN představuje 206,8 %. Soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřely dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce specifikovaných v Příloze č. 1 k této smlouvě. Z uvedené Přílohy č. 1 vyplývá, že se mělo rovněž jednat o pohledávku ze shora uvedené smlouvy o půjčce, kterou společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným. K dalšímu postoupení mj. téže pohledávky došlo smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizováno] dne [datum]. Postoupení pohledávky oznámila společnost [právnická osoba] žalovanému prostřednictvím dopisu ze dne 25.6.2015 a [právnická osoba] [anonymizováno] přípisem ze dne 17.9.2018, v němž ho zároveň vyzvala k úhradě pohledávky. O zaplacení dlužné částky ze smlouvy o půjčce po jejím postoupení byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím zástupce žalobce, a to předžalobní upomínkou ze dne 15.02.2022. Soud dále z předložených podacích archů zjistil, že uvedená oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní upomínka byla sice předána k poštovní přepravě, avšak s vždy s adresou odlišnou od adresy žalovaného uvedené ve smlouvě o půjčce. 4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění má soud za to, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] nevznikl uzavřením shora uvedené Smlouvy o půjčce závazek v podobě úročné půjčky podle ust. § 657 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013, dle kterého smlouvu o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu; a dle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. účinného do 31.12.2013, dle kterého při půjčce peněžité lze dohodnout úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 v úvodních ustanoveních smlouvy. Neplatnost závazku (smlouvy o půjčce) dovozuje soud z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz společnosti [právnická osoba] zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka 4 176 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny půjčky 6 000 Kč navíc zaplatit, byť je označená jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky podle ust. § 658 odst. 1 obč. zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny ve výši 6 000 Kč [právnická osoba] byla společností, která se zabývala v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Výše úroků však byla v daném případě sjednaná nemravně, tj. v rozporu s ust. § 3 odst. 1 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013, dle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Zmíněnou nemravnost soud dovozuje z výše sjednaných úroků, kterou lze s přihlédnutím ke sjednanému způsobu splácení pro účely tohoto rozhodnutí vyjádřit z ročního hlediska téměř jako výši tzv. RPSN, jež byla ve smlouvě vypočtena na 206,8 %. V daném případě je totiž výše RPSN téměř shodná s výší úrokové sazby, neboť v uvedené smlouvě žalovaný kromě zmíněného souhrnného poplatku, resp. úroku, nic jiného vedle jistiny společnosti [právnická osoba] splatit neměl, a celkové náklady úvěru tak tvoří pouze úrok. Případný rozdíl ve výši roční sazby úroků a výší RPSN může být dán pouze časovou hodnotou peněz, přičemž tento rozdíl by byl v daném případě nepatrný, a na zmíněnou nemravnost příslušenství lze tak jednoduše usuzovat z hlediska ve smlouvě vyjádřené RPSN. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru soud odkazuje na rozhodnutí NS sp. zn. 21Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen zmíněný právní názor stran rozporu určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 obč. zák. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z uvedeného rozhodnutí NS lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřený úrok, resp. roční procentní sazba nákladů vysoká, zjišťoval soud, jaká byla průměrná roční procentní sazba nákladů, poskytnutých bankami domácnostem, tj. spotřebitelům v České republice v období uzavření dané smlouvy o půjčce. P