23 C 198/2022-46 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 9 230 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené žalobkyní poskytnuté podmíněné slevy a služeb souvisejících se službami elektronických komunikací. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Na základě dohody účastníků ze dne 29. 10. 2020 se žalobkyně zavázala po dobu 24 měsíců poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací a související služby a žalovaný se za ně zavázal řádně a ve lhůtě uvedené ve vyúčtování žalobkyně platit sjednanou cenu. Za nedílnou součást předmětné dohody byly rovněž označeny Všeobecné podmínky [právnická osoba] [právnická osoba], Obchodní podmínky [anonymizováno] služby [anonymizováno] a Obchodních podmínky Platebních služeb [anonymizováno], (dále jen„ obchodní podmínky“) a Ceník služeb. V rámci žalobkyní poskytovaných služeb byly i tzv. služby třetích stran, ve smlouvě a obchodních podmínkách konkrétně specifikované jako [anonymizována čtyři slova] SMS, dárcovské [spisová značka] a [anonymizováno], a to za cenu určenou Ceníkem služeb či samotným poskytovatelem těchto služeb, jejíž výše včetně lhůty k úhradě měla být uvedena ve vyúčtování žalobkyně. Součástí této dohody účastníků bylo také ujednání o odevzdání zařízení Samsung Galaxy A21s, IMEI [číslo], (dále jen„ koncové zařízení č. 1“), žalobkyní žalovanému, včetně závazku žalobkyně, že umožní, aby koncové zařízení č. 1 žalovanému patřilo, kdy naproti tomu se žalovaný zavázal toto zařízení převzít a zaplatit za něj žalobkyni cenu 8 999 Kč, kdy pod podmínkou řádného plnění povinností žalovaného vyplývajících z předmětné dohody, mezi které rovněž náležela podmínka dodržení sjednané doby trvání této dohody, byla žalovanému poskytnuta sleva ve výši 4 000 Kč. Dále bylo součástí této dohody také ujednání o odevzdání zařízení Huawei P30 lite, IMEI [číslo], (dále jen„ koncové zařízení č. 2“), žalobkyní žalovanému, včetně závazku žalobkyně, že umožní, aby koncové zařízení č. 2 žalovanému patřilo, kdy naproti tomu se žalovaný zavázal toto zařízení převzít a zaplatit za něj žalobkyni cenu 5 999 Kč, kdy pod podmínkou řádného plnění povinností žalovaného vyplývajících z předmětné dohody, mezi které rovněž náležela podmínka dodržení sjednané doby trvání této dohody, byla žalovanému poskytnuta sleva ve výši 5 000 Kč. Pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit řádně a včas sjednané ceny žalobkyní poskytnutých plnění byla mezi žalobkyní a žalovaným ujednána možnost ukončení předmětné dohody ze strany žalobkyně. 5. Dále se účastníci dne 3. 11. 2020 dohodli, že žalobkyně odevzdá žalovanému zařízení Huawei P30 lite, IMEI [číslo], (dále jen„ koncové zařízení č. 3“), včetně závazku žalobkyně, že umožní, aby koncové zařízení č. 3 žalovanému patřilo, kdy naproti tomu se žalovaný zavázal toto zařízení převzít a zaplatit za něj žalobkyni cenu 999 Kč, konkrétně ve výši 769 Kč při převzetí a ve výši 230 Kč po dobu 23 měsíců po 10 Kč měsíčně, a to ve lhůtě uvedené ve vyúčtování žalobkyně. Účastníky bylo rovněž dohodnuto oprávnění žalobkyně požadovat úhradu celé ceny pro případ, že by žalovaný neuhradil byť jen jednu část dohodnuté ceny koncového zařízení č. 3 řádně a včas. 6. Žalovaný však řádně a včas žalobkyní na základě dohody ze dne 29. 10. 2020 vyúčtované částky neuhradil, ani nezpochybnil správnost vyúčtování těchto částek, stejně tak jako nerozporoval skutečnost, že předmětné částky žalobkyni dosud nebyly uhrazeny. Z uvedeného důvodu žalobkyně dohodu s žalovaným ze dne 29. 10. 2020 ke dni 15. 2. 2021 ukončila a žalovaného vyzvala k úhradě částky ve výši poskytnuté slevy za koncové zařízení č. 1, konkrétně částky 4 000 Kč, a to do 20. 4. 2021 a za koncové zařízení č. 2, konkrétně částky 5 000 Kč, a to také do 20. 4. 2021. 7. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně do 27. 12. 2020 neuhradil také část ceny za koncové zařízení č. 3 ve výši 10 Kč, a proto jej žalobkyně vyzvala k úhradě souhrnu všech zbývajících a dosud neuhrazených částí ceny za zařízení č. 3 v souhrnné výši 220 Kč, a to do 30. 3. 2021. 8. Opětovně byl žalovaný vyzván k úhradě souhrnu všech žalobou nárokovaných částek prostřednictvím písemné upomínky ze dne 22. 2. 2022. 9. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2021, (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“), podle kterého se službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 548 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), lze vznik, změnu nebo zánik práv vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní. Podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou. Podle § 1746 odst. 2 o. z. platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1931 o. z. platí, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1998 o. z. lze závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2079 odst. 1 o. z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1011 o. z. platí, že vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím. 10. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o služby elektronických komunikací, k jejichž využívání je oprávněna na základě dříve uzavřené smlouvy a které žalobkyně sama aktivně neposkytuje, ale pouze je žalovanému přenechává k jejich dalšímu využití, nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o určitý typ tzv. dealerské smlouvy, resp. smlouvy nepojmenované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2213/2013), která podléhá přezkumu v civilním soudnictví. Obdobný závěr je třeba učinit i ohledně podmíněné slevy čí splátek kupní ceny předmětných koncových zařízení, kdy již s ohledem na samotnou definici„ elektronické komunikace“ není pochyb o tom, že se jedná o v