23 C 336/2022-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 3 825,95 Kč s příslušenstvím z titulu nehrazení kupní ceny za zařízení ve výši 2 702 Kč a služeb třetích stran v souhrnné výši 1 123,95 Kč. 2. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 3. Žalobkyně a žalovaná se dne [datum] písemně dohodly, kdy za nedílnou součást předmětné dohody byly rovněž označeny Všeobecné podmínky, (dále jen„ obchodní podmínky“) a ceník, že žalobkyně bude od [datum] poskytovat žalované v obchodních podmínkách, ceníku a dalším samostatném ceníku specifikované služby elektronických komunikací a související služby a žalovaná za ně bude řádně a včas platit v souladu s ceníky žalobkyní vyúčtovanou cenu. 4. Vzdor tvrzení žalobkyně se však soudu nepodařilo zjistit, že by se žalobkyně a žalovaná dohodly na poskytování žalobkyní blíže nespecifikovaných služeb třetích stran či jaké služby byly žalované skutečně poskytnuty, jakož i že žalobkyně odevzdá žalované zařízení DSL ZTE ZXHN H267A, (dále jen„ zařízení“), žalovaná si toto zařízení převezme a zaplatí za něj cenu 2 352 Kč, a to po částech ve výši 49 Kč měsíčně. Rovněž se nepodařilo zjistit, že by účastníky byl sjednán poplatek ve výši 399 Kč za doručení zařízení žalované technikem žalobkyně. V neposlední řadě pak nebylo zjištěno ani odevzdání tohoto zařízení žalobkyní žalované a převzetí tohoto zařízení žalovanou. 5. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podle § 1725 o. z. platí, že smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1746 odst. 2 o. z., platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 2079 odst. 1 o. z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 6. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu [anonymizována dvě slova] úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o služby elektronických komunikací, k jejichž využívání je oprávněna na základě dříve uzavřené smlouvy a které žalobkyně sama aktivně neposkytuje, ale pouze je žalovanému přenechává k jejich dalšímu využití, nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o určitý typ smlouvy nepojmenované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2213/2013), která podléhá přezkumu v civilním soudnictví. Obdobný závěr je třeba učinit i ohledně uzavření kupní smlouvy a úhradu kupní ceny za zařízení, kdy již s ohledem na samotnou definici„ elektronické komunikace“ není pochyb o tom, že se jedná o věc spadající do pravomoci civilních soudů, neboť jde v podstatě o spor vyplývající z nájemní a kupní smlouvy. S ohledem na výše uvedené soud proto uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout. 7. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, avšak vzdor tvrzení žalobkyně nebylo v řízení prokázáno, poskytování jakých dalších služeb, včetně žalobkyní zmiňovaných služeb třetích stran, bylo mezi účastníky sjednáno, neboť samostatný ceník, ve kterém měly být účastníky sjednané služby třetích stran specifikovány a na který bylo v tomto smyslu odkazováno v žalobkyní předloženém Ceníku základních služeb, nebyl žalobkyní soudu předložen. Nad to žalobkyně své tvrzení ohledně žalované poskytnutých a jí neuhrazených služeb omezila pouze na uvedení skutečnosti, že se jednalo o služby třetích stran, a to platby přes internet ve výši 405,99 Kč a 717,96 Kč, aniž by tyto jakkoliv blíže specifikovala (např. jaké platby, kdy, v jaké konkrétní výši) či jakýmkoliv způsobem prokázala, že tyto služby byly žalované poskytnuty na její žádost tak, jak předpokládáno ujednání účastníků uvedené v Ceníku základních služeb. 8. Ve vztahu ke kupní smlouvě k zařízení a úhradě kupní ceny a poplatku za doručení tohoto zařízení nebylo v řízení prokázáno uzavření této smlouvy, neboť podpis žalobkyně, byť byl na předmětném dodatku, kterým měla být kupní smlouva uzavřena předpokládán, byl nahrazen ručně psaným nápisem„ viz hovor dokumenty“. Na žalobkyní předložené listině označené jako„ Předávací protokol“ k zařízení je pak namísto podpisu žalované podpis, který je na první pohled zcela zřetelně odlišný od všech ostatních podpisů žalované na listinách, které byly soudu předloženy. Soud tak měl důvodné pochybnosti také o skutečnosti, zda bylo zařízení žalobkyní žalované předáno a zda bylo toto zařízení žalovanou skutečně převzato. 9. Na základě všech shora uvedených skutečností tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními specifikovanými výše s žalovanou uzavřela žalobou předpokládanou smlouvu o poskytování služeb třetích stran a kupní smlouvu, jakož i zda a jaké služby třetích stran byly žalované skutečně poskytnuty či zda bylo zařízení žalobkyní žalované skutečně předáno a žalovanou převzato, a to ačkoliv k tomu byla s ohledem na svá tvrzení ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. povinna. Následkem nesplnění takové povinnost je zásadně stav objektivní nejistoty ohledně žalobkyní tvrzených skutečností, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. Za této situace tak soud žalobu zamítl. 10. O náhradě nákladů soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.