33 C 174/2022-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 16 360,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dříve [právnická osoba]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný dne [datum] požádal prostřednictvím žádosti o úvěr, jeho žádosti bylo vyhověna a došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 049 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 25,21% p. a. v pravidelných 48. měsíčních splátkách ve výši 560 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, a proto předchůdce žalobkyně zesplatnil celý úvěr ke dni 31. 12. 2021. Žalovaná částka 16 360,36 Kč představuje nesplacenou jistinu ve výši 15 236,36 Kč, poplatky ve výši 800 Kč a pokutu ve výši 168 Kč Vedle to ho se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 851,04 Kč, úroků ve výši 25,21% ročně z částky 16 360,36 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75% ročně z částky 16 360,36 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, přestože byli k jednání řádně předvoláni, nepožádali o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v jejich nepřítomnosti. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl dokazování žádostí o úvěr [číslo] akceptačním dopisem ze dne [datum], rámcovou smlouvou, výpisem z úvěru [číslo] formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, odstoupením od úvěrové smlouvy ze dne 25. 11. 2021, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 12. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 4. 2. 2022 zaslanou zástupcem žalobkyně včetně dokladu o jejím odeslání. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 049 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit i s úrokem ve výši 25,21% ročně ve 48 měsíčních splátkách po 560 Kč počínaje dnem 17. 2. 2021. Z výpisu k úvěru bylo zjištěno, že žalovaný uhradil pouze čtyři splátky po 560 Kč, a to v únoru, v březnu, v dubnu a v květnu 2021, od června 2021 již žalovaný úvěr nesplácel. Celkem na úvěr uhradil 2 240 Kč. Soud dále zjistil, že žalobkyně a její právní předchůdce uzavřeli dne [datum] Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v Příloze č. 1 k této smlouvě. Z uvedené Přílohy č. 1 vyplývá, že se jednalo i o pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 12. 2022 O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 4. 2. 2022 předanou dne 7. 2. 2022 k poštovní přepravě, jak vyplývá z doloženého podacího lístku. 5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet. 11. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, uvedla pouze, že při schvalování úvěru vycházel právní předchůdce žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR. Ke dni vyhlášení rozsudku žalobkyně nenavrhla důkazy potřebné k prokázání uvedených tvrzení. Tento nedostatek mohl být zhojen v souladu s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení dle § 118a o. s. ř. nedostalo. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. V souzené věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, tedy nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto žalobkyní tvrzené posouzení proběhlo pouze formálně, a to bez náležitých a dostatečných podkladů, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným. Takto získané údaje měly při zběžném a povrchním pohledu nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Důsledku nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy. 15. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). 16. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 13 000 Kč má soud za prokázané. Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o úvěru ve výši 13 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná žalobkyni na základě neplatné smlouvy neuhradila ničeho a žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 13 000 Kč, k je