33 C 58/2022-59 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se žalobou domáhal proti žalovanému zaplacení částky 96 887 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný byl vlastníkem bytové jednotky [číslo] v k. ú. [anonymizováno] [obec], se kterou byla spojena povinnost hradit poplatky spojené s vlastnictvím bytu. Vlastnictví žalovaného zaniklo, když pro dluhy žalovaného byla provedena exekuce majetku žalovaného. Za dobu trvání vlastnictví žalovaného eviduje žalobce za žalovaným dluh vzniklý z vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 38 668 Kč splatný dne 31. 7. 2020, dluh vzniklý z vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 49 217 Kč a dluh za neuhrazený měsíční předpis plateb za leden a únor 2021 ve výši 2x 4 501 Kč. 2. V dané věci je obsažen mezinárodní prvek, neboť žalovaný je státní občan Spolkové republiky Německo. Žalovaný nemá na území České republiky bydliště, ani jiný druh pobytu, ani nebylo zjištěno, že by se na území České republiky zdržoval. Místní příslušnost českých soudů je přesto dána podle ust. § 86 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný ke dni podání žaloby měl v České republice majetek (bytovou jednotku, jíž se spor týká) a v projednávané věci je tak založena pravomoc soudů České republiky. 3. Podáním ze dne 1. 4. 2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět, co do částky 1 983 Kč, když žalobou byl uplatněn nárok na zaplacení neuhrazených předpisů za období leden a únor 2021 celkem v částce 9 002 Kč, dle vyúčtování však skutečné náklady činily částku 7 019 Kč. 4. Usnesením 22. 4. 2022, č. j. 33 C 58/2022-34, byl žalovanému ustanoven podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dál jen o. s. ř.) opatrovník z řad advokátů. 5. Při jednání konaném dne 15. 11. 2022 soud připustil změnu žaloby spočívající v nároku žalobce na stejné plnění po částečném zpětvzetí, ale na základě jiného skutkového stavu než jaký vylíčil v žalobě. 6. Při jednáním konaném dne 15. 11. 2022 sdělil soud žalobci právní názoru k nároku žalobce na zaplacení nedoplatku z vyúčtování za rok 2019 v částce 38 668 Kč. Z předloženého vyúčtování vyplývá, že náklad na služby činil 17 787,62 Kč, na zálohách žalovaný zaplatil 35 628 Kč, a tedy dle vyúčtování vznikl přeplatek 17 840Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaný ve skutečnosti na zálohách nezaplatil ničeho. Podle § 7 zákona č. 67 /2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a nebytových prostorů v domě s byty. Platí, že neuvedení výše záloh, které zaplatil příjemce služeb v průběhu zúčtovacího období, je podstatnou vadou vyúčtování. V případě, že příjemce služeb nezaplatí na zálohách ničeho, je nezbytné, aby ve vyúčtování byly výslovně uvedena nulová výše uhrazených záloh. Soud v řízení o zaplacení nedoplatku (přeplatku) zkoumá, zda vyúčtování služeb bylo provedeno řádně a stalo se splatným. Jestliže žalobce předložil vyúčtování, které vykazuje přeplatek na základě započtení uhrazených záloh na služby, které dle tvrzení žalobce ve skutečnosti žalovaný neuhradil, nejde o vyúčtování řádné dopovídající § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Na základě sděleného právního názoru vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to do nároku na zaplacení nedoplatku z vyúčtování za rok 2019, tedy do částky 36 668 Kč s příslušenstvím. 7. Podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. může vzít navrhovatel za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zcela nebo zčásti. Je-li návrh vzat zpět zcela, soud řízení zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. K částečnému zpětvzetí žaloby, ke kterému došlo dne 1. 4. 2022, tedy před zahájením jednání ve věci samé, nebylo potřeba souhlasu žalovaného, a proto soud usnesením ze dne 6. 4. 2022, č. j. 33 C 58/2022-31, které nabylo právní moci dne 17. 6. 2022 řízení do so částky 1 983 Kč zastavil. K částečnému zpětvzetí učiněnému při jednání soudu dne 15. 11. 2022 opatrovník žalovaného vyslovil souhlas, a proto soud řízení výrokem I. v rozsahu zpětvzetí, tedy co do částky 38 668 Kč s příslušenstvím podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil. 8. Po částečném zastavení řízení tak bylo rozhodováno o nároku žalobce na zaplacení částky 49 217 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu dle vyúčtování za rok 2020 a částky 7 019 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu dle vyúčtování za rok 2021. 9. Provedeným dokazování bylo zjištěno, že žalovaný byl vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v k. ú. [anonymizováno] [obec], v němž žalobce představuje společenství vlastníků, jehož byl žalovaný členem. Jeho vlastnictví zaniklo provedením exekuce, v rámci které proběhla dražba předmětného bytu. Usnesení o příklepu nabylo právní moci dne 24. 2. 2021, nejvyšší podání bylo doplaceno dne 19. 3. 2021 a vydražitel byl zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník. Z vyúčtování za rok 2020 byl zjištěn nedoplatek v celkové výši 49 217 Kč splatný dne 13. 8. 2021. Z vyúčtování za rok 2021, konkrétně za období 1. 1. 2021 – 28. 2. 2021 byl zjištěn nedoplatek 7 019 Kč. Z předpisu plateb bylo zjištěno, že žalovaný měl měsíčně hradit částku 4 500 Kč (fond oprav 1 531 Kč, zálohy na služby 2 969 Kč), od ledna 2021 pak částku 4 501 Kč. 10. Na základě provedených důkazů bylo zjištěno, že žalovaný nehradil v roce 2021 a v období leden a únor 2021 příspěvky na správu domu (fond oprav) a zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby), kdy za rok 2020 mu vznikl nedoplatek v celkové výši 49 217 Kč (neuhrazený fond oprav v částce 18 384 Kč a rozúčtované služby v celkové částce 30 833 Kč) a za období leden a únor 2021 mu vznikl nedoplatek v částce 7 019 Kč (neuhrazený fond oprav v částce 3 064 Kč a rozúčtované služby v celkové částce 3 955 Kč. 11. Po provedeném dokazování žalobce navrhl žalobě po částečném zpětvzetí vyhovět. Opatrovník závěrem uvedl, že se soudu podařilo odstranit nedostatky žalobního návrhu a po částečném zpětvzetí žaloby soud může rozhodnout o skutečném nároku žalobce vůči žalovaného. 12. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 1180 a § 1181 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterých nebylo-li určeno jinak, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejich orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně. Vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala. 13. Soud dospěl k závěru, že žalobce prokázal výši nedoplatku žalovaného za bytovou jednotku za rok 2020 a za období leden a únor 2021 předložených vyúčtování, které soud považuje za řádná, neboť obsahují rozepsanou výši nákladů za jednotlivé služby, nulovou výši uhrazených záloh a nulovou výši příspěvku do fondu oprav. Soud proto po částečném zpětvzetí žaloby žalobě vyhověl v nároku na zaplacení částky 49 217 Kč s úrokem z prodlení z částky 49 217 Kč od 14. 8. 2021 do zaplacení a v nároku na zaplacení částky 7 019 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 501 Kč od 1. 2. 2021 do 10. 6. 2022, s úrokem z prodlení z částky 4 501 Kč od 1. 3. 2021 do 10. 6. 2022 a s úrokem z prodlení z částky 7 019 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení. Výrokem V. zamítl žalobu co do nároku na zaplacení příslušenství z částky 1 983 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení, když žalobce vzal podáním ze dne 1. 4. 2022 žalobu zpět do částky 1 983 Kč bez příslušenství. Nárok na zaplacení příslušenství soud po právní stránce posuzoval podle ust. § 1970 o. z., podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 prvé věty o. s. ř.. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, mě-li účastník ve věci úspěch jen částečný, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně je povinen hradit náklady řízení žalovaný. V dané věci vzal žalobce žalobu zpět co do částky 40 651 Kč, z procesního hlediska tedy zavinil, že řízení bylo co do částky 40 651 Kč zastaveno. Ve zbytku nároku, tedy co do částky 56 236 Kč byl žalobce úspěšný. Soud proto náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. poměrně rozdělil a přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 698,23 Kč, přičemž tato částka představuje 16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného