33 C 87/2022-31 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 6 940,33 Kč. V žalobě uvedla, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Podpisem smlouvy žalovaný prohlásil, že se seznámil a souhlasí se Všeobecnými podmínkami poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] (dále jen VOP), tyto obdržel a vzal na ědomí, že jsou součástí smlouvy. Současně se zavázal dodržovat VOP a pravidla v nich uvedená. Za účelem využívání služeb elektronických komunikací zapůjčil právní předchůdce žalobkyně žalovanému zařízení: 1) STB*STB [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] ([číslo]), 2) MODEM*MODEM [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] ([anonymizováno]) a 3) STB*STB [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] ([číslo]). Žalovaný porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy, neboť v rozporu s čl. 5 a ve smyslu čl. 2 .7.3.2 VOP neplatil řádně poplatky za poskytnuté služby elektronických komunikací. V souladu s ustanovením § 65 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů a čl. 2 .7.3.2 VOP právní předchůdkyně žalobkyně jednostranně ukončila v důsledku zmíněného porušení povinnosti smluvní vztah založený smlouvou odstoupením označeným jako Upomínka - Odstoupení od smlouvy ze dne [datum]. Podle 7.6 VOP je poskytovatel oprávněn účtovat uživateli jednorázovou smluvní pokutu za každé takové zařízení, jestliže uživatel nevrátí poskytnuté přijímací zařízení ve lhůtě nejpozději do 7/14 dnů od ukončení smlouvy, nebo je vrátí v nefunkčním stavu nebo ve stavu, který zjevně neodpovídá běžnému opotřebení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nevrátil žalobkyni tři zařízení, jež mu byla zapůjčena za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě smlouvy, nárokuje žalobkyně zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 6 000 Kč (2 000 Kč za každé zařízení). Dále žalobkyně požaduje úhradu nezaplaceného pronájmu uvedených zařízení a poplatku za odpojení, a to v celkové částce 940,33 Kč, když z faktury [číslo] požaduje za pronájem celkem částku 210 Kč (170 Kč + 70 Kč), z faktury [číslo] požaduje za pronájem celkem částku 210 Kč 170 Kč + 70 Kč), z faktury [číslo] požaduje za pronájem celkem částku 210 Kč (170 Kč + 70 Kč) a z faktury [číslo] požaduje celkem částku 310,33 Kč, která je tvořena poplatkem na odpojení z důvodu nedoplatku v částce 500 Kč, když z uvedené faktury byla odečtena částka - 189,67 Kč (126,45 Kč + 63,22 Kč) za pronájem a o tuto částku byla faktura poníženě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Jejich souhlas je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili. 3. Žalobkyně k žalobě doložila Smlouvu ze dne [datum] [číslo] zakázkový list ze dne [datum] a ze dne [datum], všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, upomínku – odstoupení od smlouvy ze dne [datum], Ceník služeb [anonymizováno] Česká republika, vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo] předžalobní upomínku ze dne 15. 9. 2021 včetně dokladu o jejím odeslání. 4. Na základě uvedených důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytoval žalovanému služby elektronických komunikací a byla mu zapůjčena zařízení uvedená v bodě 1. tohoto rozsudku, a to Modem a 2x STS [anonymizováno]. Za pronájem zařízení se žalovaný zavázal hradit nájem ve výši 70 Kč za každé zařízení. Žalovaný nehradil řádně a včas ceny za poskytnuté služby, čímž porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy, a proto právní předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy. Smlouvy byla ukončena ke dni [datum], žalovaný ale zapůjčená zařízení nevrátil. Součástí smlouvy poskytování služeb byl odkaz na všeobecné obchodní podmínky obsahující ujednání o smluvní pokutě pro případ, že zákazník nevrátí poskytovateli zařízení do 14 dnů od ukončení smlouvy, a to ve výši dle ceníku. Dle ceníku je výše smluvní pokuty za nevrácení zařízení stanovená v částce 2000 Kč za kus a výše poplatku za odpojení v částce 500 Kč. 5. Po právní stránce soud postupoval podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle ustanovení § 2021 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. 6. Žalovaný se v projednávaném smluvním vztahu nacházel v postavení spotřebitele. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných obchodních podmínek. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené. Ústavní soud ve vztahu ke smlouvám uzavíraným se spotřebitelem zdůraznil zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, kterou aplikoval ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 3/06). 7. K nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 6 000 Kč soud zjistil, že smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací neobsahuje ujednání o smluvní pokutě. Smlouva obsahuje pouze odkaz na všeobecné podmínky, které činí svou součástí, všeobecné podmínky pak odkazují dále na ceník. 8. Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 platí, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Pokud je ujednáno smluvní pokutě pouze součástí obchodních podmínek, tak je ve vztahu ke spotřebiteli překvapivé a pro něj neúčinné. Ukládání smluvních pokut za porušení smlouvy je možné, ale pouze pokud to bylo dohodnuto přímo ve smlouvě. 9. V návaznosti na výše uvedenou judikaturu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání tak musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souvislosti s obchodními podmínkami (či jinými obdobnými dokumenty) pak Ústavní soud uvedl, že stěžejním účelem obchodních podmínek v kontraktačním procesu se spotřebitelem, by měl být především popis technického a vysvětlujícího charakteru, a nikoliv skrytá ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná. Ve světle těchto informací pak Ústavní soud dále konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být, pod sankcí neplatnosti, součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. 10. Výše uvedené pak platí i ve vztahu nároku žalobkyně na zaplacení částky 500 Kč coby poplatku za odpojení, když ani tento poplatek nebyl v textu samotné smlouvy sjednán. 11. S ohledem na výše uvedené soud zamítl žalobu co do nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v částce 6 000 Kč a zaplacení poplatku za odpojení v částce 500 Kč, tedy celkem co d