42 C 344/2021-39 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 31 340 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil částku 2 580 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným ničeho uhrazeno. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 31 340 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 18478,77 Kč a dlužného poplatku ve výši 12 861,23 Kč, - kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 34 478,61 Kč, - úroků z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů z částky 31 340 Kč od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Nárok uplatněný žalobou žalovaný nezpochybnil, požádal o možnost hradit dluh ve splátkách – viz odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu č.j. EPR 199436/2021-5 doručený soudu dne 8.9.2021. 2. Dne 23.9.2021 obdržel nadepsaný soud návrh účastníků na schválení jejich dohody o smíru formou usnesení o schválení soudního smíru níže uvedeného znění: „ Žalovaný se zavazuje zaplatit žalobci částku ve výši 31 340 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni 18.12.2020 ve výši 34 487,61 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů z částky 31 340 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, a na náhradě nákladů řízení odměnu za právní zastoupení ve výši 12 971,20 Kč a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč splatných vždy do každého 28. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém toto usnesení nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.“ Soud rozhodl o neschválení navrženého soudního smíru, a to usnesením č.j. 42 C 344/2021-16 ze dne 29.9.2021, a to z důvodu, že žalobkyní požadované plnění obsažené v rámci návrhu na schválení soudního smíru je svou výší ve zjevném rozporu s dobrými mravy. 3. Písemným podáním ze dne 9.12.2021, 29.12.2021 a ústně při jednání soudu dne 19.1.2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 12 861,23 Kč na jistině žalované částky a co do částky 23 138,77 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, a to pro plnění žalovaného po podání žaloby, žalovaný po podání žaloby uhradil žalobkyni 36 000 Kč. Soud tak dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl o zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí ve výroku I rozsudku. 4. Žalovaný při ústním jednání před soudem odkázal na své písemné podání a žalobkyně setrvala na podané žalobě v rozsahu nedotčeném částečným zpětvzetím návrhu. 5. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] podepsal žalovaný a předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost [právnická osoba], [IČO]) smlouvu nazvanou Smlouva o půjčce (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč způsobem, který žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy, tj. v hotovosti v částce 20 000 Kč v den podpisu Smlouvy. V souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč. Celkovou částku 33 920 Kč odpovídající součtu poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru a souhrnného poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Při splatnosti závazku v 53 týdenních splátkách činí roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru 206,8 %. Ze žalobních tvrzení žalobkyně spolu s částečnými zpětvzetími žaloby vyplývá, že žalovaný oproti vyplacené půjčce v částce 20 000 Kč vrátil před podáním žaloby částku 2 580 Kč a po podání žaloby částku 36 000 Kč. Z předžalobní upomínky datované dnem 29.7.2021 a z příslušného podacího lístku ze dne 30.7.2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ze Smlouvy s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení žalovanému o postoupení pohledávek ze dne 6.1.2021 od postupitele včetně podacího lístku ze dne 1.2.2021, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovaným, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. 6. Při právním posouzení případu se soud nejprve zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou Smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že Smlouva byla uzavřena dne [datum], je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, dále jen„ n.o.z.“, aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, dále jen„ o.z.“, dle citovaného ustanovení o.z. tedy:„ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.“ Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 39 o.z.:„ Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.“, a to pro její rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění v podobě souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky. Posuzovanou Smlouvou se žalovaný zavázal k placení souhrnného poplatku ve výši 13 920 Kč. Souhrnný poplatek činí cca 69,6 % z jistiny spotřebitelského úvěru při splatnosti úvěru do 53 týdnů (tj. 1 rok a 1 týden), roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí dle této smlouvy 206,8 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let se v období měsíce dubna 2007 pohybovala na úrovni 12,66 % ročně, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatný právní úkon dle § 39 občanského zákoníku. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčila, tedy neplatná je celá Smlouva. V řízení nebylo možné i přes absenci připomínek žalovaného k žalobě schválit smír či vydat rozsudek pro uznání. Dle ustanovení § 153a odst. 1 a 2 o.s.ř. platí, že uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo jeho základ, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem dle tohoto uznání…Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.. S přihlédnutím k rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 4156/2017 ze dne 26.6.2019 došel soud k závěru, že v projednávaném případě nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, neboť jde o věc, v níž nebylo možné ani uzavřít a schválit soudní s